Nesmlouvavá a svobodomyslná, věčně toužící po lásce, říká o Boženě Němcové spoluautorka úspěšné televizní minisérie a autorka románu Božena
01.01.2024
Foto: Se svolením Hany Wlodarczykové
Popisek: Hana Wlodarczyková
ROZHOVORY NA OKRAJI Boženu Němcovou zná snad každý Čech. Přinejmenším kvůli pohádkám a Babičce. Ale jaké bylo vlastně její manželství? Jaký měla vztah ke svým dětem? Byla to opravdu taková nevěrnice? Jak je vůbec možné, že se dokázala prosadit v literárním světě pohříchu ovládaném muži? Otázek je hodně. Jaké jsou tedy odpovědi? Na to se ptám dramaturgyně a spisovatelky Hany Wlodarczykové, jejíž televizní minisérie, kterou také převedla do románové podoby, získala velikou odezvu u diváků a také získala několik ocenění.
Hana Wlodarczyková pochází z Bystřice nad Pernštejnem. V devadesátých letech absolvovala katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Od té doby pracovala a stále pracuje jako dramaturgyně na mnoha televizních projektech, seriálech a filmech (např. cyklus TV filmů Nevinné lži, seriál Most! ad.) Je spoluautorkou celovečerního filmu Zloději zelených koní a minisérie Jitřní záře. Jako scenáristka se spolu s Martinou Komárkovou podílela na vzniku úspěšné minisérie Božena, která byla nominována na Prix Europa 2021, získala Zlatého ledňáčka od mezinárodní poroty na festivalu Finále Plzeň a v roce 2022 byla oceněna Českým lvem za nejlepší televizní film nebo minisérii. Na základě dlouholeté práce na scénářích k této minisérii napsala Hana Wlodarczyková stejnojmennou knihu. Začátkem prosince vyšel román Božena v Supraphonu jako audiokniha.
Život Boženy Němcové je plný pozoruhodných událostí a navíc obestřený řadou dohadů a účelových výkladů. Tak to již prostě chodí, že v různých studiích a učebnicích vystupují pro čtenáře mnohdy velmi odlišné osobnosti, ačkoliv se jedná o jednoho člověka. Musela jste patrně pročíst řadu knih a studií, než jste dospěla ke své verzi života Boženy Němcové?
Božena Němcová po sobě především zanechala rozsáhlou korespondenci. Z jejích dopisů a dopisů jí adresovaných, se dozvíte nejen jaká byla, jak uvažovala, co ji trápilo a co ji hnalo kupředu. I když se někdy asi jako každý pisatel v dopisech stylizuje a přibarvuje realitu svým viděním. Z korespondence na vás taky dýchne život v polovině 19. století, můžete se hlouběji ponořit do tehdejší doby, pochopit Boženinu situaci v širších souvislostech.
Osudy manželů Němcových mapují od začátku 50. let i pečlivé spisy rakouské policie. A historiků, badatelů a literárních vědců, kteří se zabývali a zabývají tvorbou a životem Boženy Němcové není málo, takže rozhodně bylo z čeho čerpat.
Co vás přimělo věnovat se Boženě Němcové, jistě pozoruhodné a domnívám se, také osudové ženy?
Silné ženské hrdinky mě vždycky zajímaly a možnost věnovat se práci na životopisném seriálu o Němcové, znamenala seznámit se s ní opravdu důvěrně. A to pro mě bylo lákavé. Psaní scénářů je velká časová i lidská osobní investice. Zvlášť když se jedná o historickou látku. A to moře času, které jsem trávila v myšlenkách o ní, bylo pro mě osobně nesmírně obohacující.
|
 Jaká ve skutečnosti byla první dáma české literatury? Román na motivy úspěšné televizní minisérie oceněné Českým lvem představuje jinou Boženu Němcovou, než jakou známe ze školních učebnic. Hlavní linii tvoří vášnivý a v mnohém nešťastný vztah talentované a svobodomyslné ženy s o patnáct let starším úředníkem Josefem Němcem. Kniha nabourává černobílé vnímání Boženy jako oběti a jejího muže coby tyrana. Autenticky líčí Boženin milostný život, který byl z pohledu veřejnosti v polovině 19. století společensky nepřijatelný. Obrazu skutečné Boženy Němcové však neškodí. Podává zprávu o touze citlivé a inteligentní ženy po svobodě a po dokonalé a ničím neomezované lásce za časů rakouské monarchie.
Příběh je zabydlen reálnými postavami vlasteneckých buditelů – spisovatelů, novinářů, lékařů, kněží – i obyčejných lidí a přelévá se z měšťanských salonů v Praze či Litomyšli do divoké šumavské a slovenské přírody či do bukolické krajiny Ratibořic a České Skalice. Krásně ilustruje, za jakých okolností některé texty Boženy Němcové vznikaly, např. její pohádky, Babička, Obrazy z okolí domažlického… Čtenáře přitom napadne, co všechno mohla mimořádně nadaná a neohrožená žena dokázat za příznivějších životních podmínek a kdyby už v 41 letech nepodlehla vážné nemoci.
Vydalo nakladatelství Prostor (obálka s jeho svolením).
|
Připravila jste pro ČT minisérii Božena mapující život slavné autorky Babičky. To asi musela být náročná práce? Jak dlouho seriál vznikal?
Seriál vznikal několik let, ale to už k práci na televizních nebo filmových projektech tak trochu patří. Zvlášť když zpracováváte historickou látku a musíte znát dobře nejen svoje postavy, ale i dobu, v níž žily. A vzhledem k tomu, že doba Národního obrození mi už ze školních let nebyla zrovna blízká, tak moje studium muselo být důkladné. Ale díky tomu mám dnes k 19. století docela jiný vztah.
Na scénáři jste pracovala společně s paní Komárkovou. Jak vám šla ta společná práce od ruky?
Snad nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že báječně. Navzájem jsme se doplňovaly. Zatímco já mám scénáristické vzdělání, Martina vystudovala bohemistiku, a Boženu Němcovou už měla nastudovanou. Důležité bylo, že jsme se naprosto shodly v tom, co chceme vyprávět, že chceme minisérii postavit na Boženině manželství a na tom, jaký mělo význam pro její tvorbu a život. Že nechceme psát o soše na piedestalu, ale o ženě z masa a kostí, která nás zajímá i v 21. století. Boženu a Josefa jsme viděly stejně, a to bylo pro psaní naprosto klíčové.
Dnes jsou ženské autorky běžnou součástí literárního provozu, nad čímž se již nikdo nepozastaví. Vy jste koneckonců také spisovatelka. Váš román Božena vychází z televizní série. Předpokládám, že jste v románu musela něco vynechat a občas pro změnu přidat. V čem se kniha liší od seriálu?
V knize je mnoho peripetií, které se nám do minisérie omezené časově i příběhem, nevešly. Například život Němcových v Polné, kde Božena nasála vlastenectví, nebo cesty na Slovensko, které měly velký význam pro Boženinu tvorbu. V knize jsou také více rozpracovány události roku 1848 na Domažlicku, které Němcovým později zcela zásadně změnily život a přivedly je na pokraj bídy.
Jaká to tedy byla žena?
Nevšedně nadaná, bystrá a inteligentní. Krásná a charismatická. Nesmlouvavá a svobodomyslná, věčně toužící po lásce. Sebevědomá a ctižádostivá, přitom nevšedně vnímavá, vtipná i ironická.
Její manželství nebylo šťastné, ale její muž přece nebyl zas takový netvor?
V minisérii jsme se snažily ukázat, že pozice Josefa Němce nebyla jednoduchá. Byl to rakouský státní úředník, přitom srdcem ryzí vlastenec, měl horkokrevnou povahu. Názorově si byli s Boženou velmi blízcí. V těch zásadních životních chvílích stáli pevně při sobě a Božena to dokázala ocenit. Tragédie jejich manželství spočívala v tom, že se k sobě vůbec nehodili. Josef měl ve věcech osobního života konzervativní názory, které byly legitimní a patřily ke své době. Potřeboval ženu, která by se dobře starala o domácnost a děti, která by k němu vzhlížela. Místo toho se zamiloval do nespoutané nezávislé dívky, která ho brzy přerostla, stala se hvězdou společnosti a měla spoustu ctitelů. Jeho vztah k ní musel být ambivalentní: vážil si jí a jsem přesvědčená, že ji miloval, zároveň ji trestal za její nepoddajnost, aby si udržel aspoň kus sebeúcty.
Její cesta do literárního světa nebyla určitě jednoduchá?
Tenhle zásadní okamžik v minisérii také neopomíjíme. Do společnosti ji vlastně uvedl její manžel, který přispíval články z venkova do českých novin. A Božena, tehdy ještě Barbora, byla krásná, ctižádostivá venkovanka, bažící po společnosti vzdělaných Čechů. Její přítomnost ve společenských kruzích vzbudila rozruch. Navíc se objevila v pravou chvíli, čeští intelektuálové a umělci potřebovali ženskou spisovatelku. Barbora projevila na svou dobu nevšední literární talent už ve svých prvních básních a úspěch na sebe nedal dlouho čekat. V minisérii také zmiňujeme jinou důležitou věc, a sice že naše první velká spisovatelka pocházela z německy mluvícího prostředí. Českou gramatiku se doučovala ještě při psaní svých literárních prvotin, o to víc si jí musíme vážit.
Které z jejich knih si získaly vaši pozornost a obdiv, Babička? Krásná kniha, ale řekl bych, že ta už je především dnešním mladým čtenářům dost vzdálená, ačkoliv i oni jsou babičkami ve většině případů obdařeni.
Myslím, že celý problém je v tom, že Babička je pro starší čtenáře. Tuhle pozoruhodnou knihu ocení podle mě až čtenář, který má už něco odžito. Děti by měly číst Boženiny pohádky, jakkoli jsou drsné, a mladí Divou Báru. Ta jim může být blízká i dnes.
Dobrá babička je k nezaplacení. Já na ty svoje vzpomínám skutečně s láskou. Jaká byla vaše babička?
Babička mě ovlivnila zásadním způsobem, a při psaní jsem na ni často myslela. S babičkou mám spojené svoje dětství u ní na vesnici, kde jsem dva roky chodila do místní jednotřídky. Babička měla dvě děti, které vychovávala sama, a pocházela z velkého statku. Když ho komunisté rodině zabavili, nechali ji tam fyzicky pracovat. Celý život tvrdě dřela, přesto se nezapomínala usmívat. Byla houževnatá, přitom vlídná a vtipná, a pro nás děti měla vždycky otevřenou náruč. Já jsem měla to privilegium, že jsem byla její první vnouče. Podobně jako Barunka. Často jsem myslela na to, jak asi babička ovlivnila Boženu.
Ale obraťme list, ať se nebavíme pouze o babičkách. Poslední seriál, pro který jste dělala scénář, je Jitřní záře, režisérem je váš muž?
Ano. Spolu jsme napsali scénář už k jeho celovečernímu filmu Zloději zelených koní a nově i šestidílnou minisérii Jitřní záře.
Anotace na ČSFD mi připadla nejasná. Pochopil jsem, že někomu nějak odeberou dítě kvůli nepatřičnosti jeho jména? Takže se raději přímo zeptám já. O čem to je a proč bych se na seriál měl dívat?
Je to příběh rodiny, která si hledá vlastní životní cestu. Odehrává se před dvaceti lety a je inspirovaný skutečnými osudy lidí, kteří po roce 2000 začali odcházet na venkov, a pokoušeli se žít po svém, nezávisle na systému. Naši mladí manželé v příběhu nepracují, žijí jen ze sociálních dávek a z toho, co si sami vypěstují, zimu tráví v jižních zemích. Svoji dceru chtějí pojmenovat Jitřní záře, to ale narazí na odpor úřadů. Sociálka jim dítě odebere pod záminkou, že ho rodiče nejsou schopni uživit. Jejich případ vyvolá velké společenské diskuze. V minisérii se snažíme ukázat obě strany mince, nic není černobílé.
Na jakých projektech pracujete či vbrzku pracovat hodláte? Je mezi nimi třeba nová kniha?
Momentálně se spisovatelkou Petrou Hůlovou a režisérkou Johanou Ožvold pracujeme na filmovém scénáři na motivy knihy Dani Horákové O Pavlovi. Příběh z konce 70. let minulého století je o složitém partnerském vztahu dvou zcela rozdílných lidí, kteří byli donuceni k životu v exilu.
S manželem pak připravujeme další televizní minisérii. Na psaní nové knihy mi teď nezbývá čas, ale ráda bych se k tomu zase vrátila. Naléhavých témat kolem nás je víc než dost.
Vložil: Jiří Kačur