Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zatím jsme se nenaučili vzít z toho starého, co dobře fungovalo, a pak k tomu zdravému základu přidat to moderní, říká spisovatelka

05.12.2023
Zatím jsme se nenaučili vzít z toho starého, co dobře fungovalo, a pak k tomu zdravému základu přidat to moderní, říká spisovatelka

Foto: Se svolením Martiny Bittnerové

Popisek: Martina Bittnerová

ROZHOVORY NA OKRAJI Festival Den poezie se koná na počest narození Karla Hynka Máchy. K jeho odkazu se hlásili literáti z okruhu almanachu Máj. A spisovatelce Martině Bittnerové vyšla kniha Andělem nikdo z nás není, věnovaná životním osudům májovců, mezi něž patřil Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Božena Němcová a mnoho dalších. Takže se nám vše pěkně sešlo dohromady a proto jsem Martinu opět oslovil, abychom si o všem popovídali.

Martina Bittnerová (*1975) je česká spisovatelka a novinářka. Jejím hlavním tématem jsou životní osudy našich básníků a spisovatelů především z 19. století, o nichž také napsala několik knih. Martina se také zabývá přednáškovou a pedagogickou činností jak na školách, tak i pro širší veřejnost.

Tak Martino, pochlub se. O čem je tvoje nová kniha?

V nové knize se hlásím se k odkazu almanachu Máj, protože letos si připomínáme 165. výročí jeho vydání.

Tím pádem v publikaci představuji osobnosti, které také měly s almanachem co do činění. Jedná se převážně o blízké, nebo alespoň známé z okruhu Karoliny Světlé a Boženy Němcové. Rozptyl je ale širší, od básníka Vítězslava Hálka přes novináře Bartoše Bittnera až po Viktorii Židovou, což byla ta známá bláznivá Viktorka z Babičky. O jejím reálném životě máme díky Boženě Němcové hodně zkreslené představy. A koho by nezajímala Viktorka, může si třeba nalistovat kapitolu, v níž jsem se pokusila rozkrýt vztah Karla Havlíčka Borovského k Boženě Němcové.

 

Byl Karel Havlíček Borovský zamilovaný do Boženy Němcové? Kolik dětí měla Viktorka, a jak těžkou chorobou onemocněla? Co bránilo J. E. Helceletovi v tom, aby opětoval vášnivé city Boženy Němcové? Proč její vnuk skončil ve Slaném a kdo se tam o něj staral? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete na stránkách knihy Andělem nikdo z nás není, která představuje několik zapomenutých, avšak neobyčejných osudů. Příběhy těchto lidí i dalších osobností 19. století, na něž si už často nevzpomeneme, žijí dál.

Vydalo nakladatelství Talent Pro Art (obálka s jeho svolením).

 

Jak dlouho jsi na ní pracovala?

Bohužel mám málo času, tudíž jsem pracovala v určitých vlnách.

Navíc každému psaní předchází docela dlouhé studium pramenů. Takže jsem s tím začala za covidu a dokončila někdy před létem.

Zmínil jsem festival Den poezie. Oba známe některé organizátory, jako třeba básníka Martina Zborníka, kteří věnují zcela nezištně svůj čas propagaci poezie. 6. listopadu se narodil Karel Hynek… Jak vnímáš jeho roli v českém kulturním životě?

Chci dodat ještě k samotnému festivalu, že jej považuji za výjimečný, protože ho sleduji přes dvacet let. Váže se mi k tomu trochu kuriózní vzpomínka. Když jsem kdysi napsala na blog iDnesu o Máchovi, přičemž jsem dvěma větami zmínila festival, do pěti minut mi ten text cenzorka Tereza Boehmová - dnes spisovatelka - smazala. Mácha zjevně dráždí dodnes. Pro mě to byl ale génius. Bez něj by mi naše literatura té doby připadala poloviční.

A nějaká méně známá zajímavost by se nenašla?

U Máchy jsem si třeba všimla jedné věci, i ty nejstručnější záznamy obsahují zmínky o tom, co jedl a pil a jak mu chutnalo či nechutnalo. U řady jiných autorů něco podobného nenajdeme. Tam mám často pocit, že zřejmě výhradně konzumovali ranní rosu. Očividně jídlo nepovažovali za důležité, zatímco Mácha byl požitkář a gurmán. Bohužel ale většinou neměl na podobná potěšení peníze. Pokud by se ale dožil vyššího věku, měl by lepší zázemí a méně pohybu, asi by byl zřejmě stejně podsaditý jako jeho mladší bratr Michal.

Život ale není bohužel pouze o poezii. V létě jsme si psali, že jsi sekla s přednáškami na druhém stupni základních škol. Co tě tak naštvalo, že jsi od toho upustila?

Já jsem to ale neopustila, programy pro druhý stupeň realizuju stále. Pouze jsem trochu zredukovala nabídku.

Jen jsem holt na jaře měla za sebou pár tříd, kde se zřejmě projevily následky covidové izolace a zároveň neochota pedagogů požadovat od žáků základní vychování. A když se pak sám kantor choval, jako kdyby vyrostl mezi necivilizovanými barbary, položila jsem si otázku, jestli to mám zapotřebí.

Ale stane se a okolí Ostravy je jednoduše specifické. Pořád si to tluču do hlavy a pořád na to zapomínám. Tudíž jinak řečeno, jede se dál.

Mimochodem od té doby jsem navštívila řadu škol a setkala se s prima žáky i učiteli.

Navíc spolupracuji s Památníkem K. H. Máchy v Doksech, tudíž mám úžasnou příležitost vyprávět o Máchovi i Němcové v krásné historické budově. Za takové příležitosti a hlavně zážitky jsem nesmírně vděčná.

 

U příležitosti 195 let od narození jedné z největších českých spisovatelek vzniká jedinečná kniha, která poodhaluje roušku tajemství jejího výjimečného života. Božena Němcová byla totiž víc než kýmkoliv jiným především ženou. Jací muži prošli jejím životem a koho skutečně milovala? Její třinácté komnaty otevírá autorka prostřednictvím životních příběhů nevšedních osobností – V. B. Nebeského, H. Jurenky, J. Helceleta a V. D. Lambla. Každého z nich milovala, mnohdy nekriticky a bezhlavě, ale milovali také oni ji? Nebo za jejich náklonností stála už od počátku vypočítavost?

Vydalo nakladatelství Čenžák Filip (obálka s jeho svolením).

 

A přednáškové činnosti třeba po knihovnách se nadále věnuješ?

Ano, jezdím nadále, protože mě to těší a naplňuje. A snažím se tu radost předávat dál, protože miluju humor a snažím se o té minulosti hovořit s nadhledem.

Aktuálně si pochopitelně připravuji besední šňůru k nové knize. Myslím si totiž, že generace kolem almanachu Máj by neměla být zapomenuta.

A vůbec považuji za důležité v dnešní neklidné době nezapomínat na naše kulturní kořeny.

Trochu teď odbočím jinam. Válcují nás Poláci, předstihli nás, protože jsou velmi hrdí. Přála bych si, kdyby té jejich hrdosti na nás taky trochu přešlo. Švejkování už bylo nějak dost.

Školství, mládež, blbá doba… má to naše školství naději na změnu?

Já asi nejsem úplně oprávněná se k tomu vyjadřovat, protože jsem pouhá lektorka, byť s dlouholetou praxí. Přesto mám dojem, že my k veškerým reformám nepřistupujeme zrovna dvakrát rozumně.

Dokud budou změny ve školství probíhat tím stylem, že musíme okamžitě zapomenout na to staré, neboť teď začneme dělat vše jinak a světově, nikam se podle mě nedostaneme. Bohužel jsme se zatím nějak nenaučili vzít z toho starého to, co dobře fungovalo a pak k tomu zdravému základu přidat moderní metody a principy.

Navíc mnohé znalosti do té hlavy dostaneme jen tím, že se je naučíme nazpaměť. Budoucí lékař se musí také anatomii doslova nadrtit, k tomu mu žádné interaktivní hry a „wellbeing“ nepomůže. Bohužel učení, práce na sobě je dřina. Nicméně nyní různé trendy hlásají, že ta dřina je vlastně špatně.

Po covidu mi navíc děti připadají více roztěkané a s ještě většími znalostními mezerami. Zhoršily se výrazně i jejich sociální dovednosti a komunikační schopnosti. Samozřejmě se to vše dá určitě napravit, ale mám dojem, že společnosti tento stav vyhovuje.

 

Vložil: Jiří Kačur