RECENZE Carmen Mola, Purpurová síť. Drsný příběh o hledání a marném nacházení
27.11.2023
Foto: Albatros Media, se svolením
Popisek: Purpurová síť
Zabij, nebo budeš zabit. Druhý případ Eleny Blancové. Tak zní stručná anotace nového románu tria španělských spisovatelů a televizních scénáristů (Jorge Díaz, Agustín Martínez a Antonio Mercero) vystupujících pod pseudonymem Carmen Mola.
Jejich cit pro vizuální zpracování je mimochodem velmi citelný. Čtenář hovoří o kapitolách, oni bezesporu o scénách. Mají pevný začátek, gradující děj a ukončení. Jinak je Purpurová síť velmi drsný, a hlavně nelítostný příběh o hledání a marném nacházení.
Oddělení analýzy případů v čele s Elenou Blancovou se pokouší rozkrýt tajnou organizaci Purpurová síť, která šíří nahrávky s mučením a vražděním lidí. Pro Elenu je případ velice osobní, protože se spolkem se zapletl i její ztracený syn Lucas. Z oběti se ale proměnil v mučitele a teď si násilí zvráceně užívá. Elena je pevně odhodlaná Lucase najít a učinit přítrž šílenství, kterému propadl. Nechá si od matky pomoct, anebo už jeho duši nezvratně pohltila temnota?
Na to vám samozřejmě odpoví závěrečné kapitoly.
Než se dostanu k bližšímu pohledu, řeknu, že detektivní literaturu dělím do dvou skupin. Do uvěřitelné a zcela fiktivní. První partu zastupuje Dominik Dán, Agatha Christie, Michael Connelly, Ian Rankin, ale určitě taky Arthur Conan Doyle nebo Edgar Allan Poe. Zbývající část mého zorného pole místy přehání, blafuje, násobí. I přesto ji mám rád. Hovořím o skvostných autorech, jakými jsou například Lee Child, Jo Nesbø, Bernard Minier, Samuel Bjork nebo právě Carmen Mola.
První knihu zmíněného tria (Obřad) jsem přečetl jedním dechem a byl jsem nadšený.
Purpurová síť je stejně kvalitní, jen přidala na gradaci, což ji ovšem v mnoha ohledech ubližuje. Především jde o kombinaci nekombinovatelného. Míním chvíle, při kterých čekáte napětí, třeba klasický souboj, ale namísto toho si čtete delší odstavce o regionu Španělska. Z hororu do bedekru, řekl bych. Dále je tu velmi zbytečně zdůrazňován osobní život postav. Rozumím, kam chtěli autoři čtenáře zavést, protože několik pohledů do soukromí má rozhodující vliv pro vývoj událostí, ale stačilo ubrat. A poslední kritická zmínka se týká dialogů. Zdálo se mi, že jsou někdy skutečně přitažené za vlasy. Nečekal bych, že otec pochválí smrt svého syna, že si zadržený bude klást podmínky a podobně.
Jak byste postupovali, kdybyste měli v cele muže s klíčem k tajemství? Současně spolupachatele ohavných zločinů. Prosili byste? Těžko.
Na straně druhé jde o velmi pevný, přímý děj s jasným poselstvím.
Co se zmíněných (až filmových) scén týká, jsou zlé tak akorát. Několik výrazných okamžiků mučení si budu dozajista pamatovat. Všechny mají navíc společného jmenovatele, je jím liknavost.
Užíval jsem si vyšetřování, protože neuhýbalo. Vadily mi odbočky, jež knihu protahovaly, aniž by to bylo nutné.
V překladu Anny Melicharové vydala Kniha Zlín.
Purpurovou síť hodnotím 62 procenty.
Vložil: Zdeněk Svoboda