RECENZE Kristina Ohlssonová, Ledoborec. Jedna z nejlepších švédských autorek je zpět
07.11.2023
Foto: Zdeněk Svoboda pro Krajské listy.cz
Popisek: Ledoborec
Švédská spisovatelka a analytička, kterou svou literární kariéru zahájila románem Nechtění, je v České republice dostatečně známá. Pro svou jazykovou hravost, pečlivost, ale především přímočarost.
Její předešlou tvorbu mám rád. Připomenu Potopu, Henryho tajemství, a především Bouři. Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky, 2013) mimochodem získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédskou detektivku roku.
Na autorce se mi nejvíc líbí styl. Je to něco mezi beletrií a kronikou. V Potopě pátrala po původu anonymního dopisu, v hutné Bouři oživila osud stockholmského finančníka Augusta Strindberga, jenž se rozhodl pověsit kariéru na hřebík a otevřít si vetešnictví. Jenže s jeho příjezdem do ospalé pobřežní vesničky jako by tu veškerá idyla skončila. Za bouřlivé noci zmizí oblíbená místní učitelka. Policie v čele se sympatickou Marií Martinssonovou bezvýsledně prohledává okolí a atmosféra mezi starousedlíky houstne.
Ledoborec je druhý díl této specifické série.
Do Hovenäsetu totiž přišla bílá zima. Strindberg je šťastnější než kdy dřív: jeho vetešnictví si vede skvěle, a navíc je čerstvě zamilovaný. Během mrazivé lednové noci však jeho idylou otřese požár, který zničí dvě chatky u moře. Jedna patřila Augustovi a druhá místnímu starousedlíkovi Axelovi. Inspektorka Maria Martinssonová se pouští do vyšetřování, které se záhy rozšíří o vraždu.
Pro fanoušky spisovatelky a čtení jako takového hned úvodem zmíním, že Ledoborec má přibližně stejný rozsah jako Bouře, cirka 500 stran. A jestliže se vám Bouře líbila, z Ledoborce budete nadšení. Řadu míst a postav jsem si okamžitě připomněl. Chvílemi jsme si dokonce pomyslel, že jsem znovu sáhl po Bouři.
Nepletlo se nic, bylo to prostě jako seriál, na který jsem dávno zapomněl.
Děj se odehrává během necelého týdne a prim hrají dialogy. Ty výrazně posouvají děj a nenechávají slepá místa. Od první stránky se budete bát, ale současně si navyknete na vyprávěcí tempo Kristiny Ohlssonové. Pokud jste od ní ještě nic nečetli, připravte se na pozvolné stupňování napětí. Třeba na okamžiky, kdy je hlavní postava v posteli s policistkou Marií.
A ta hlavní postava vlastně jen přemýšlí a sní. Usíná. Když se probudí, Marie je pryč. Někde hoří. Uteče den a jemu se ozve její bývalý přítel. Toho času ve vazbě. Marii totiž bil. Třískal ji hlavou o futra i o podlahu.
A do toho náhle kurzívou psaný dopis místního stařešiny Axela. Hodně starý dopis psal své lásce do Ameriky. Chtěl, aby přijela. To se nakonec stalo. Jenomže její pleť byla na seveřany moc. Dívka byla černá.
A takových dějových odboček (především o minulosti aktérů) je víc, aniž by překážely hlavnímu vyšetřování (vražd, nikoli vraždy).
Ledoborec je vynikající a skvěle seskládaný román. Závěrečných osmdesát stran je neskutečně napínavých. V překladu Venduly Novákové ho vydala Kniha Zlín.
Dávám 82 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda