RECENZE Brian Freeman, Hluboký sníh. Dlouho mě žádná kriminálka takto nedostala
01.11.2023
Foto: Krajské Listy
Popisek: Hluboký sníh
Utéct od reality se dá všemožnými způsoby. Literatura je jedním z nich. Osobně mě nejvíc baví právě žánr detektivek nutící přemýšlet. Kombinovat, kličkovat, bádat. Američana Freemana jsem ovšem neznal.
Po prvních třech stránkách mi ale bylo jasné, že jsem narazil na borce a že jeho román budu muset přečíst v kuse. Stalo se. Na konci jsem jen smutně vydechl a zadoufal, že mu brzy vyjde další kniha. Hluboký sníh je excelentní práce po všech stránkách.
Mistr napínavých psychothrillerů přináší nový příběh. V zapadlém okrese Mittel, kde se všichni znají a nikdo nezamyká své auto ani dům, se ztratí desetiletý Jeremiah Sloane. S každou další hodinou, kdy není k nalezení, je jasné, že se stalo něco zlého. Něco, co si místní nechtějí představit ani připustit. Něco, co možná souvisí s bájnou stvůrou zvanou Ursulina nebo s pár měsíců starým, neobjasněným případem vraždy. Nebo s tajemstvími, které tady má a skrývá každý. Některá leží zahrabaná v závějích. Ale ani ten nejhlubší sníh neodolá jarnímu tání.
Brian Freeman (Vnitřní hlas, Sama proti všem, Dvojník a Vzpomínky) vsadil na úžasnou notu. Všechny čtenáře totiž zaujme jeho volný, nenucený, přitom úžasný jazyk. Hned úvodní kapitola vás strhne. Ocitáte se před dívkou, jež vypráví svůj příběh. Matka ji odložila u domu, který připomínal kostel. Jenomže kostel to nebyl. Byl to dům místního šerifa Toma Ginna. Ačkoli chtěl být původně na rybách přes noc, něco ho popouzelo k návratu. Nebýt toho, dívka by nežila.
Od té doby věří na znamení.
Nakonec dostala jméno Shelby Lakeová, vyrostla z ní super ženská se smyslem pro humor, ironii a sarkasmus. Stala se policistkou, zástupkyní svého otce. Jenomže tomu dochází síly a do popředí se dere Alzheimer. Se zmizením malého chlapce začíná kolotoč puntičkářských výslechů (za pomoci FBI) a skládání zdánlivě nepodstatných dílků. Všechny do sebe nezapadnou.
V polovině románu pátrání končí. A nic.
Druhá půlka se odehrává o deset let později a autor si díky bezvadnému vykreslení postav pohrál především s jejich osudy. Z malé Anny je rázem drogově závislá a bezduchá bytost, z neposlušného syna místní policista. Jenomže doposud nedošlo k objasnění toho, co se kdysi stalo. Kdo vraždil, kdo unášel, kdo lhal?
Autorův styl je natolik jiný, že vás donutí číst a číst. Postav je sice dost (Matthew, Shelby, Adam, Violet, agent Reed, Monika, Colleen, Keith, Adrian, Twilley a další), ale překvapivě se nepletly.
Když už si myslíte, že jste na to přišli (můj případ), ukáže se, že jste byli vedle jak ta jedle.
Bájil bych o Hlubokém sněhu ještě dlouho, ale v tomto případě bych bezesporu vykecal něco, co se nehodí.
Perfektní detektivku Kalibru určitě doporučím. Hodnotím ji 80 procenty. Pro mě veliké překvapení. A to i díky doslova živému překladu Jana Jiráka, který se po lexikální stránce vyřádil.
Vložil: Zdeněk Svoboda