Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ta koza už mě neposlouchá, ta čte jen Radio 1. FOTO TÝDNE

20.10.2023
Ta koza už mě neposlouchá, ta čte jen Radio 1. FOTO TÝDNE

Foto: Se svolením Jana Kománková (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Knížky v polici...

Knížka Jany Kománkové Radio 1, Život v éteru vyšla na počátku srpna a má takový úspěch, že již je venku dotisk. O co jde? O „příběh prvního českého soukromého rádia. Unikátní kniha mapující historii Radia 1 a počátky nestátního rozhlasového vysílání v Česku. Jak je možné, že divoká devadesátková stanice přežila dodnes a pořád se jí daří? Co je na rádiích vlastně tak skvělého a jakou mají budoucnost? Knihu napsala hudební novinářka Jana Kománková, která o hudbě a médiích píše od roku 1992 a v Radiu 1 působí od roku 1993 - vyprávění tak přibližuje fenomén lásky k rádiu „zevnitř”. Kronika kultu 90. let, který přežil svou dobu. Přes 500 fotografií, vzpomínky desítek rádiových osobností a výhledy do budoucna,“ jak zní trefná anotace, patrně z pera autorky.

A co ke snímku připsala Jana Kománková? „Odhlasovali jste si červený hřbet, ale bělohřbetníci křičeli tak hlasitě, že bude několik kusů se hřbetem bílým (ořízka, tedy „postranní" část, bude červená jako na vzorku). Limited edition na přání publika,“ vysvětlila na svém Facebooku atypickou barvu i vzhled knihy Koko. Tak jsme jí totiž říkali, když psávala do pražského kulturního a programového čtrnáctideníku 14. Zda tahle přezdívka ještě funguje, nemám zdání, dobrých třicet let jsem jí osobně neviděla.

Z našich moderátorů měla školitelka infarkt, říká autorka knihy o Radiu 1,“ stojí v titulku k aktuálnímu rozhovoru s Koko právě o její historii kultovního Radia 1, z něhož si posléze dovolím trochu zacitovat. K samotné knížce jen dodám, že je báječná, zábavná, čtivá, skoro „must have“ pro všechny posluchače tohoto výjimečného rádia. Kteří se rekrutují překvapivě z mnoha sociálních bublin, i z takových, u kterých bychom to nečekali. Třeba ze SF scény vyšlý spisovatel brutal fantasy Jiří Kulhánek ve svém legendárním Nočním klubu (který se proslavil tím, že odmítá další vydání svých knih, takže ty dosahují tisícových částek na knižním antikvárním trhu – také mám, neprodám). Tak ten tam píše, když se hrdina po cestování po světě (a zabíjení všeho, co se jen pohnulo) vrací domů, jak ho u srdce zahřeje, že může konečně naladit Rádio 1… Šedovlasé máničky i rapeři na prahu středního věku, milovníci elektronické hudby, ti všichni tvoří posluchačskou obec. Co nevím, je, zda zásah rádia a tím pádem i knížky nekončí regionem Praha a okolí.

 

„Ta koza už mě neposlouchá, ta poslouchá jen Radio1," tak zní asi nejslavnější selfpromo rádia, které vzniklo někdy v raných devadesátkách a používá se dodnes. Odtud tedy i hrníček s kozou

Návod pro recenzenty

Takže Koko (budu jí tak s dovolením říkat, už jsem moc stará na to, abych se přeučovala) není jen dlouholetá moderátorka, je i psáč, neboli „inkoust“, jak s lehkým opovržením nazýval autory článků v Rock & Popu tamní fotograf Dan Vojtíšek. Psala ke mně, psala do R&P, píše na svůj web Proti šedi. Není a nebyla nikdy krasopsavec – nic proti, ale mně osobně je její jednoduchý, stručný a výstižný styl psaní bez zbytečných okolků a kudrlinek sympatický. Hned na začátku knížky vydala návod pro recenzenty:

 

 

 

Vtipný, že? A odzbrojující...

Na požadavek po představení Rádia 1 ve zmíněném rozhovoru řekla: „Byla to první soukromá stanice u nás. Přišlo to krátce po revoluci, v roce 1990, kdy existoval jenom státní rozhlas. Parta studentů se dostala k vysílačce a toužila dělat rádio. Tak ho založili a zjistili, že se nedá jen tak získat licence, protože pro to ještě tehdy vůbec nebyl právní rámec. Zkusili vysílat pirátsky, což dopadlo tak, že jim vysílačku okamžitě zabavili. Snahy získat licenci byly velmi zdlouhavé, byla tam spousta petic, spousta tlaků, spousta vyhrocených debat, až nakonec přišla možnost vysílat legálně. Tehdy ještě pořád neexistovala jiná stanice, takže Radio 1 chvíli poskytovalo svoje studio dalším žadatelům o licence, což mně přijde jako naprosto roztomilá záležitost, že tam chodili lidé z ostatních rádií si zkusit, jaké to je vysílat. To myslím, že už se dneska nestane. Jsou určité věci, které se prostě děly jen tehdy.“

Co vlastně je – pro neznalce - Radio 1? První soukromá rozhlasová stanice v Česku, založená mezi lety 1990-1991. Jejím předchůdcem bylo Radio Stalin, které vysílalo v rámci umělecké výstavy pod bývalým Stalinovým památníkem na pražské Letné. Radio 1 je známé specifickým moderátorským přístupem a osobitou dramaturgií zaměřenou na alternativní hudbu.

Není nutné se podbízet

Koko v rozhovoru dodává: „Radio 1 si z těch dob zachovalo určité parametry, které ho definují a díky kterým je to srdcařská záležitost nejen pro moderátory, ale pořád ještě i pro ty posluchače. Hlavní je asi to, že nemáme takzvaný playlist. Každý moderátor si pouští, co chce. V normálních rádiích mají dramaturga a ten určuje, že mezi čtvrtou a pátou budou znít ty a ty písničky. Další zásadní rozdíl je v tom, že u nás je těch moderátorů opravdu hodně, normální rádia mají moderátorů jednotky, možná deset, my máme moderátorů v tuhle chvíli asi 150, protože spousta z nich chodí vysílat třeba na hodinku dvě měsíčně, ale pořád jsou součástí rádia. Vlastně je to jinak, než je zvykem nejen u nás, ale po celém světě.“

 

Už ho vezou... celý první náklad knížek. Nestačil...

Na otázku ´Není Radio 1 v tomhle příklad nějaké naděje, když se udrželo 30 let bez toho, aby dělalo kompromisy v té podbízivosti, klikanosti, poslechovosti?´ odpověděla: „Určitě, pro mě to není naděje, ale prostě důkaz, že to jde. Že člověk nemusí jet jenom tou nejširší cestou, ale evidentně můžete říct: Tady je rádio, kde můžete dělat opravdu naprosto divné věci a vidíte, že jsou lidé, kteří to chtějí, které to zajímá. A je jich dost na to, aby udrželi Radio 1 nad vodou. Není nutné se podbízet.“

 

Koko v roce 2015, jedna z mála fotek, které se mi povedlo objevit, aniž by se Jana za někým skrývala anebo si strkala před čenich cédéčko... Mimochodem, vypadá jak v těch devadesátkách, ergo furt stejně.

A ještě medailónek autorky, která se nerada fotí, jak zjistíte i při listování bohatým obrazovým materiálem doprovozené knihy… Jana Kománková (*1974) je hudební publicistka a moderátorka. Pracovala v časopise Rock & Pop, v roce 1993 se stala moderátorkou Radia 1, kde vysílá dodnes. Založila kulturní web protisedi.cz. Spolupodílela se na mnoha publikacích o kultuře, mimo jiné přispěla do knihy Kmeny 90. 

Zdroje: SeznamZprávy, Dobrovský

 

Vložil: Anička Vančová