RECENZE Kateřina Surmanová, Zvedá se vítr. Nezvykle krutý závěr české detektivky

Foto: Vít Hassan, PrahaIN.cz, se svolením

Popisek: Křest knihy

V roce 2022 autorka vydala Šepot z lesa (Kalibr). Odehrával se ve východních Čechách, konkrétně v Orlických horách. Tam se investigativní novinář Petr vrací, aby se vyrovnal s rozvodem a dal dohromady dům, který zdědil po matce. A právě tam před dvěma dekádami zmizel jeho kamarád.

Knihu jsem četl, líbila se mi. Jediné, co jsem jí vytýkal, byla jistá mysterióznost. Nemám totiž rád Kinga a jeho mix reality se sny.

Surmanová nyní přestala vnímat nádech tajemna a pustila se do ryze detektivního žánru. Abych byl úplně přesný, také román Zvedá se vítr obsahuje mysteriózní prvky, jenomže v tomto případě se mi zdály absolutně realistické. Všechno tajemno totiž ponořila do tak pestrého světa věrných dialogů, že vás její styl poměrně brzy pohltí.

Píše se rok 1997 a jižní Moravu sužují katastrofické povodně. Ve stínu všepožírajícího živlu navíc dojde v Hodoníně k vraždě. Mrtvolu krásné dívky najde v lese parta dětí a rozhodne se vypátrat viníka. Jeden z kamarádů, Filip, má totiž zvláštní dar. Dokáže komunikovat s duchy. Když zanedlouho policie zatkne pachatele, každý si myslí, že je po všem, ale smrt je nenasytná šelma. Uplyne víc než dvacet let a ničivá síla se na Hodonín žene znovu. Přichází tornádo a s ním se vrací všechny staré příběhy, traumata a bolesti, které trápí obyvatele i město.

Osud se snaží opsat kruh a dokonat tragédii, a Filip se mu chce postavit. Ale pokud má neštěstí odvrátit, musí se bývalá parta dát zase dohromady a čelit tajemné síle společně. Zvedá se vítr, na krajinu padá temnota a kamarádi stojí tváří v tvář vlastním pochybám, přírodě i času.

Foto: PrahaIN.cz, se svolením

Román čítá necelých 300 stran a je roztažen mezi dětství a dospělost hlavních hrdinů. První část je strhující především pro jazykovou vrstvu. Tak věrně zachycené rozhovory jsem dlouho nečetl. Chvílemi jsem si připadal jako v Bullerbynu. Autorka navíc autenticky přidala vulgarismy a dětský (nikoli dětinský) pohled na dění. Druhá část nás posune o čtvrt století dopředu (2021).

Právě druhá část je na knize nejlepší. Závěr je nekompromisní. Nečekal jsem podobnou krutost, rozuzlení, sebevraždu a pointu. Každý milovník detektivního žánru si přijde na své, ani ten policejní patos nebude vadit.

Jenom bych chtěl upozornit, abyste dbali na pořadí dnů. Dvakrát jsem se musel vracet, protože mi nenavazoval děj.

Chválím taky přesný popis novinářské práce, narážky na Babiše, Okamuru, pandemii a zdůraznění víry (jih Moravy).

Velice povedenou knihu hodnotím osmdesáti procenty.

Jako u Kristýny Trpkové, taky u Kateřiny Surmanové čekám vysokou frekvenci nových titulů.

Vložil: Zdeněk Svoboda