RECENZE David Baldacci, Vlak v 6:20. CIA za tuto knihu nebude ráda
25.09.2023
Foto: Pixabay
Popisek: David Baldacci
Jak krásný název. Jak chytrý, jak nápaditý. Často jsem se k němu při četbě více než čtyřsetstránkového románu populárního spisovatele vracel. A na to, že jsem četl tisíce knih, jsem pořád nedokázal rozlousknout jeho smysl.
Pak jsem to vzdal a nechal si poradit. Nápověda se sice dostavila, ale to už jsem byl zhruba na straně 305. Jinak mohu bez uzardění říci, že román je výborný. Výtky mám pouze dvě a dostanu se k nim závěrem.
Američan s italskými kořeny, co si vybavím z jeho životopisu, píše odmala. Vystudoval politologii a práva, jimž se jednu dekádu profesně věnoval. Poznal tedy všechny způsoby machinací, manipulací týkajících se lidí s bílými límečky a hedvábnými vázankami. O tom asi nikdo nepochybuje. Českému publiku je, řekl bych, dostatečně známý. Přeloženo bylo mnoho z jeho děl: Zastírací manévry, Chytrému napověz, Mrazivá pomsta, Sběratelé nebo První rodina.
V jeho případě dokonce není problém číst původní, tedy anglické znění.
Vlak v 6:20 vyšel ve Státech v roce 2022 a je první ze série ´6:20 Man series´. To si asi každý přeloží. Američani zkrátka milují systém a všechno se musí nějak jmenovat a řadit. To klidně vynechte. Děj je dostatečně kvalitní.
Každý den si Travis Devine oblékne levný oblek, vezme si kufřík z umělé kůže a v 6.20 nasedne na příměstský vlak, aby odjel na Manhattan, kde pracuje jako analytik v nejprestižnější investiční firmě ve městě. Z okna vlaku hledí na honosné domy nejbohatších lidí a sní o tom, že se k nim přidá. Jednoho rána však jeho nudnou rutinu naruší anonymní e-mail: Je mrtvá.
Zdroj: Kalibr, se souhlasem
Devineova kolegyně a bývalá přítelkyně byla nalezena oběšená, zřejmě spáchala sebevraždu. A kromě toho jistá nepříjemná návštěva Devina vydírá, že pokud se nezúčastní tajného vyšetřování ve své firmě, vyplave na povrch nehezké tajemství z jeho minulosti v armádě.
Mrtvých přibývá, zvratů taky. Ten poslední je nejzásadnější a nenapadl mě. Za rozhovory, prostředí, zachycení sterilního života i pozlátko, jakým se řada jedinců chlubí, u mě má Baldacci několik plusových bodů. Ve všech faktorech mě nadchnul a potěšil. Četbu jsem si vyloženě užíval.
Zápory jsem objevil dva. První je klasický nešvar ukončování kapitol ve stylu „kdybych to býval věděl“ anebo „a to nejhorší mělo teprve přijít“. Být to novela, pochopím. U podobně rozsáhlého textu nebylo potřeba šponovat napětí. Druhá výtka je zásadnější. Mrtvých bylo prostě moc. V druhé polovině knihy mi to připomínalo scény z Lipského bijáku Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Chápu smysl, záměr, nechápu počet.
Celkově je román nadprůměrný a kvalitní, bude bavit. Sice ne tolik agenty CIA, z nichž si vyloženě utahuje, ale nás ostatní ano.
Vydává Kalibr v překladu Pavla Pokorného.
Dávám 79 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda