RECENZE Freida McFadden, Pomocnice. Jedna ze dvou nejlepších detektivek roku

Foto: Mira Whiting / Hachettebookgroup, se svolením pro média

Popisek: Freida McFadden

Abych hned úvodem doplnil titulek, vysvětlím, že nejlepší kriminálkou letošního roku pro mě zůstává Zatmění (#HH13) Jo Nesboa. Pomocnice se nachází v těsné blízkosti. Nor vyšperkoval svůj hutný román několika mírnými zvraty, vsadil ale především na postupně budované napětí.

Freida McFadden, povoláním lékařka, se s tím vůbec nepárala. Předvedla skutečné mistrovství a dostála opakovaně zmíněného termínu „twist“, tedy zvrat, o němž stovky recenzentů po celém světě psaly.

„Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje. Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život," uvádí hlavní postava knihy.

Jde o dívku, která se vám dostane pod kůži po pár stránkách. Je to bývalá vězenkyně, nyní samozřejmě na svobodě. Nemá nic. Ještě teď si pamatuju, jak jsem přemýšlel, proč tak hovoří o natažených nohách při spaní. Až pak mi došlo, že bivakuje v autě. To je ostatně vše, co má. A tato žena se dostane do rodiny, kde platí hodně divná pravidla. Podrobuje se tiché šikaně ze strany paní domu, snáší její podivné návyky, vyrovnána se s tím, že musí skousnout vše, aby se mohla znovu postavit na nohy.

Kalibr, se svolením

To je alespoň první část knihy. I při ní jsem si říkal, že jde o dobrou četbu, že to je napínavé a fajn. Taková podivná rodinka, takové podezřelé chování. A taky jsem si říkal, že to skončí vraždou. Tou mimochodem celý děj začíná. Rychle na ni ale zapomenete, to bych se docela vsadil. Ačkoli mě první půlka knížky bavila, pořád jsem nechápal, jak je možné dosáhnout s ní takový globální úspěch.

A pak to přišlo.

Další část je totiž vyprávěna očima paní domu. Jde o neskutečný zvrat, úchvatný popis, nečekané dění.

Zde musím skončit, protože bych všechny připravil o moment překvapení a silné vyústění.

První půlku románu přečtete s klidem na duši, druhou s vyloženým neklidem. Je to perfektní, skvělé, strhující, drsné a nekompromisní.

V překladu Naděždy Funiokové vydal Kalibr v edici Světový bestseller.

Dávám 89 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda