RECENZE Oliver Pötzsch, Hrobník. Stará láska nerezaví, dokonce ani v rakvi
11.09.2023
Foto: Krajské Listy
Popisek: Pro milovníky historie a napětí
Proč máme rádi radu Vacátka, proč se tolik vracíme k Panoptiku města pražského, Moskalykovým Četníkům, proč se nečekaného úspěchu dočkal současný slovenský spisovatel Juraj Červenák a jeho série detektivek o vyšetřování zločinů za vlády Rudolfa II. Habsburského na přelomu 16. a 17. století s prvky hororu a mysteriózního dobrodružného románu?
Proč?
Protože snoubí nostalgii, pokoru a logiku. Což je ostatně prvek, který vždy nacházíme v dílech Christie nebo Doyla. Ačkoli ona zemřela v roce 1976 a on roce 1930. Na podobnou strunu zahrál i Oliver Pötzsch.
V jeho Hrobníkovi (2022, Kalibr) i Hrobníkovi a dívce (2023, Kalibr) nacházíme všechno právě vyřčené. Jakýmsi bonusem je úcta k tradici, řemeslu, progresivismu ve vyšetřování a sytost jazykového vyjádření. Od první strany se setkáváme s postavou Augustina Rothmayera, svébytné figury ústředního vídeňského hřbitova. Muže, který slyší mrtvé a který s nimi dokáže komunikovat. Muže, který pozná, že strangulační rýha je jen fixou zdůrazněná linka.
První kriminální případ ze staré Vídně se váže k roku 1893. Zmíněný Augustin Rothmayer pracuje jako hrobník na známém vídeňském ústředním hřbitově. Nevrlý podivín je současně velmi sečtělý a vzdělaný samouk. Ve volných chvílích sepisuje Almanach pro hrobníky. Psaný je kurzívou, a i když se zřejmě jedná o čirou fikci, ponaučení nabízí dostatek. O detailech nemluvě, ty jsou skutečně neskutečné (tlení, posmrtný porod, červi, ověření úmrtí a podobně).
Inspektor Leopold von Herzfeldt ho však připraví o klid. Mladý policista totiž potřebuje odborníka na vše, co souvisí se smrtí. Vyšetřuje brutální vraždy vídeňských služek. Každá z nich byla nemilosrdně probodnuta kůlem. Hrobník ví, že tímto způsobem byli od dávných dob nebožtíci drženi ve svých hrobech, aby neškodili živým. Řádí snad ve Vídni vrah věřící v upíry?
Pokračování (Hrobník a dívka) se týká roku 1894 a hlavní postavy se nemění. Tentokrát je v uměleckohistorickém muzeu nalezena mrtvola slavného profesora, navíc nabalzamovaná přesně podle staroegyptských klasických postupů. Stal se profesor obětí starověké kletby? Leopold opět hledá radu u Augustina Rothmayera.
Obě knihy se čtou úžasně. Mají šmrnc, prakticky totožný rozsah necelých 400 stran a drží pěkné tempo. Zaostávají (alespoň pro mě) pouze v okamžicích, kdy se Leopold von Herzfeldt zamiluje a toká.
V obou titulech převládá logika, věc, bez které se neobejde žádné kvalitní dílo. A pokaždé jde o detaily, jichž jsem si nevšiml. O to víc autora (*1970) chválím.
V překladu Tomáše Kurky vydal shora zmíněný Kalibr.
Hodnotím 77 a 81 procenty.
Vložil: Zdeněk Svoboda