Bylo, nebylo, to se tak jednou jeden programátor Petr Václavek zastavil pod dubem... a potkal tam dubánka

Foto: Se svolením Petra Václavka

Popisek: Petr Václavek

ROZHOVORY NA OKRAJI Petr Václavek je již několik let na volné noze coby grafik a kreativec. Živí ho hlavně kreslení vektorových ilustrací pro zahraniční microstock fotobanky, občas dělá nějakou grafiku na zakázku, ale je hodně vybíravý, protože mu spoustu času zaberou vlastní projekty – hlavně populární Dubánci.

Jak jistě víte, pane Václavku, informace jsou v informačním věku tou krví, která obíhá tím podivuhodným organismem, kterému se také říká současný svět. Když jsem si hledal ty důležité informace o vás, stalo se, že se vynořila kniha JavaScript. To mne zmátlo. Řekl jsem si, to přece nemůže být ten výtvarník a stvořitel těch slavných Dubánků. Další pátrání mne ale přesvědčilo, že autor odborné knihy o programovacím jazyku JavaScript a výtvarník je jedna a tatáž osoba. Totiž vy.

Ano, to byla moje první kniha, napsal jsem ji před dvaceti lety. Chvíli po dostudování matfyzu, kdy jsem si přivydělával psaním článků pro odborné IT časopisy a weby. V té době jsem psal pro Softwarové noviny pravidelný seriál o JavaScriptu, jehož díly jsem následně spojil do své první knihy.

Vida. Tak to se nám tady zvláštním způsobem propojily dva světy. Ten přirozený a ten umělý, o nichž by se dala vést dlouhá rozprava. Ale nejdříve ti Dubánci. Copak přivedlo profesionálního programátora až ke sběru žaludů a hravému vytváření veselých postaviček?

Dubánci přišli jednou na podzim, když už jsme měli s manželkou dvě nebo tři děti a bydleli v domku u lesa. Slepoval jsem jim tenkrát nějaké potvůrky z kaštanů, ale záhy nám došly a protože nám na zahradě rostou stoleté duby, použil jsem na další postavičky místo kaštanů žaludy a první dubánci byli na světě. Akorát jsem je tenkrát nechal na zahradě a po několika dnech přišel déšť a postavičky se rozpadly. Další rok jsem je zkusil slepit znovu, ale tentokrát jsem si je schoval domů, nafotil je a vypustil jejich fotky do světa na sociálních sítích, což odstartovalo celý dubánčí projekt.

Ale upřímně řečeno, já měl k ruční tvorbě vždycky blízko. Už na základce jsem chodil do lidové školy umění na výtvarku a do kroužku na keramiku. Doma jsme pak měli velkou dílnu, kde jsem trávil spoustu času a něco kutil - vyřezával, soustružil, vyráběl makety historických lodí a zbraní. Akorát pak přišly první osmibitové počítače a ty mě zaujaly. Takže jsem nakonec vystudoval Databázové a softwarové inženýrství na MFF UK, chvíli se živil programováním, webovými stránkami a nakonec jsem zběhl k digitální fotografii a grafice - kruh se uzavřel.

To odpolední tvoření se proměnilo v pozoruhodný příběh. Dubánci jsou všude. Dokonce i jako hrdinové na stránkách dětských knih. Nejste z toho úspěchu tak trochu zaskočen?

Jsem. Neustále mě překvapuje, kam se tento můj malý vedlejší projekt rozjel. Měl jsem ho dlouho jen jako svůj kreativní odpočinkový úlet, nikam jsem ho netlačil, právě naopak - vždy ke mě někdo přišel s nabídkou na rozšíření. Jednou to byly pohlednice, podruhé knížky, dětský časopis nebo film. Ale co je důležité - pořád mě ještě baví je lepit, fotit, vymýšlet vtipné scény a nové produkty. 

Poprosil bych o informaci pro ty, kdo náhodou ještě o Dubáncích nikdy neslyšeli. O co tady vlastně kráčí, mohl by se zeptat zmatený čtenář. Jací Dubánci?

Dubánci jsou lesní tvorové skládající se z několika žaludů a větviček. Žijí v lese, většinou poblíž nějakého statného dubu, starají se o les a jeho obyvatele a přitom pozorují lidi. Jsou velmi zvědaví, takže občas navštěvují i lidská obydlí a snaží se pochopit, k čemu lidem slouží všechny ty věcičky, a když je něco hodně zaujme, tak se to pak snaží vyrobit i v lese. Ovšem ne vždy všechno správně pochopí a to pak vznikají úsměvné situace. 

Jak vznikaly ty knihy?

Tu první napsal můj spolubydlící z kolejí (taky matfyzák) Slávek Rydval se svou manželkou Leonou, ale to bylo před šesti lety.

Loni jsem rozjel spolupráci s úspěšnou a úžasnou spisovatelkou dětských knih Klárou Smolíkovou a od té doby vznikly dvě nové knížky - Dubánek a tajný vzkaz a Dubánek ve světě lidí. Přes Facebook mě také kontaktovali z francouzského nakladatelství Omake Books a tak na podzim ve Francii vyšla dvojjazyčná francouzsko anglická kniha dubánčích fotografií Acorn Elves / Le peuple des chênes. A pro změnu přes Twitter mě zase oslovil básník Martin Kinc, který následně vymyslel vtipné básničky k mým fotkám a tak vznikla Kniha Dubánčí šprýmy. V současnosti jde také do tisku třetí kniha Kláry, kterou jsme dodělali o prázdninách - Dubánek a noční bouře. Každá nová kniha je pro mne výzvou a posouvá celý projekt dál a dál. Kláru nijak neomezuji v tom, o čem kniha bude, takže mě neustále překvapuje - třeba u poslední knihy byla největší výzva nafotit dubánka v podzemní krtčí noře, jak utíká před bojovými žížalami!

Přiznám se, že současnou tvorbu pro mládež sleduji spíše z profesionálního zájmu. Nicméně jsem překvapen její šíří a rozmanitostí. Nepřipravujete na tomto poli nové výboje? Třeba animovaný příběh?

Samozřejmě se pokoušíme dostat dubánky i do filmu / večerníčku - už několik let spolupracuji se studiem BareBear production. Krátkou videoukázku už máme vyrobenou, náměty a nějaký ten scénář díky Kláře Smolíkové také, ale s filmem je to na dlouho, to už není záležitost jen jednoho člověka, ale celého týmu, a hlavně jsou k tomu potřeba investoři nebo granty, anebo spolupráce s Českou televizí. O vše z uvedeného se snažíme, tak uvidíme časem, zda naše snaha přinese nějaké ovoce.

Všiml jsem si, že jste také velký čtenář, který píše recenze a sestavuje žebříčky na Databázi knih. Rok ještě není u konce. Ale poptám se. Učinil jste nějaký mimořádný čtenářský objev?

Samozřejmě, těch objevů je celá řada! Mě hodně baví čeští autoři, myslím si, že v mnoha žánrech jsou lepší než většina těch zahraničních. Schválně také nebudu uvádět aktuální bestsellery, těch je teď všude plno a raději upozorním na „skryté klenoty". Třeba detektivky moc nečtu, i když ty od Petera Maye jsem přečetl všechny, ale narazil jsem nedávno na Petra Sagitariuse a jeho detektivní sérii Trujkunt z oblasti Jablunkovska a Třinecka se svérázným detektivem Saranem. Ehm, svérázný detektiv, to mi připomíná, četli jste sérii Inspektor Prévit od Františka Niedla? To jsou snad nejvtipnější detektivky!

Já osobně mám nejraději sci-fi, teď jsem dočetl poslední díl military sci-fi série UTSS Salamis z pera Jakuba Maříka, to byla jízda! Líbí se mi, jak se teprve postupně v jednotlivých knihách čtenář dozvídá, proti jakému protivníkovi hrdinové vlastně bojují, a hlavně, jak je to originální a dobře promyšlené. A když si na dovolené potřebuji opravdu oddechnout, tak si přečtu něco nenáročného, většinou nějakou „kulhánkovinu" - akční brakový román se spoustou krve. Kulhánek sice už dlouhá léta nic nového nenapsal, ale těch následovníků má spousty. Třeba Petra Brožovského s jeho Tancem papírových draků, nebo Jakuba Hozu a jeho román Jako sama smrt či série Strašák. A abych zabrousil i do jiných žánrů, líbil se mi román Houpačky od Lucie Konečné nebo fotografická kniha s příběhy z Jesenicka Stromy do nebe od Ivana Fíly.

Momentálně se ale nejvíce těším, až v září vyjde nová fantasy kniha Miroslava Žambocha - setkají se v ní dvě hlavní postavy jeho dvou knižních sérií z jednoho světa - Koniáš a Bakly.

Na začátku rozhovoru jsem zmínil, že jste se zabýval profesně také programováním. Nemyslíte, že by ten náš svět potřeboval trochu přeprogramovat?

To si nemyslím. Samozřejmě je tady spousta věcí, co by šlo „přeprogramovat" a vylepšit, ale od toho je přece budoucnost. Ono stačí se začíst do nějaké realistické (neromantické!) knihy popisující historii a člověk si hned uvědomí, jaký posun jsme od té doby učinili a že teď je to mnohem lepší než dříve.

Dnes často zmiňované samy sebe učící se automaty, označované nevhodně jako umělá inteligence, znepokojují jistou část naší veřejnosti. Vás ten překotný vývoj nechává chladným? Z hlediska odborníků z informatiky ale jde o skvělý nástroj. Já osobně takové nadšení nesdílím.

Chladným mě rozhodně nenechává! Já jsem z umělé inteligence přímo nadšený. Nikdy bych nečekal, že se něčeho takového dožiju a že její nástup bude tak neuvěřitelně rychlý. Trochu mi běhá mráz po zádech, jak to všechno dopadne - přece jen jsem vášnivý čtenář sci-fi, takže těch příběhů mám načteno spousty a hodně často končí dost špatně pro většinu populace. Ale v současné době a stavu ta technologie značně usnadňuje práci a přináší spoustu nových možností - ať už se jedná o práci s textem nebo s grafikou.

Nu a jak vlastně trávíte léto?

S rodinou jsme byli týden v Alpách v Rakousku a pak jsme se zajeli na další týden zrekreovat z těch výšlapů k moři do Itálie. Po návratu jsem pak hodně pracoval na dokončení nové dubánčí knížky Dubánek a noční bouře a také jsem kompletoval Dubánčí kalendáře na rok 2024 - připravuji je každý rok hned ve třech provedeních (stolní, nástěnný a rodinný plánovací), takže je to spousta práce. Teď už je ale vše v tiskárně.

Vložil: Jiří Kačur