Svatý Václav? Historická osobnost, o níž víme zoufale málo. JUDr. Miroslav Houška ve svých knihách přináší překvapující souvislosti

Foto: Se svolením Miroslava Houšky

Popisek: Miroslav Houška

ROZHOVORY NA OKRAJI Miroslav Houška sice vystudoval práva na Karlově univerzitě ale vedle své advokátní praxe se dlouhodobě zajímá o naši historii. Mimo jiné je spoluautorem knihy Tajemství 14 knížat a jejich křtu v roce 845, v níž přišel s překvapivě novým pohledem na české dějiny 9. století. V roce 2019 mu vyšel poutavý historický román Svatý Václav - Jiný příběh. Fiktivní příběh, který se ale opírá o nejnovější archeologické nálezy a nové interpretace málo známých pasáží starých legend a kronik.

Pane doktore, minulost se ztrácí v šerosvitu vzpomínek. Čím dále do minulosti míříme, tím méně stop nalézáme. Záznamy v kronikách, kosterní pozůstatky, legendy. Z těchto nálezů si vytváříme obrazy o dávných časech, osobnostech, událostech. Tak se vynořily v pověstech českých mýtické postavy Přemysla, Libuše, Kroka, Tety, Horymíra... Kníže Václav je zcela jistě historická, nikoli bájná bytost, ale jeho život a smrt vlastně stále zůstávají obestřeny záhadami. Co o něm vlastně opravdu víme?

Myslím, že fakticky víme jen to, že existoval, žil v 10. století, zemřel násilnou smrtí, byl příbuzný s Vratislavem I., Drahomírou a Boleslavem, dostalo se mu vzdělání a nějakou dobu byl vládnoucím knížetem.

Vy jste ve svém Svatém Václavovi přišel s jiným příběhem. O co se kromě představivosti opírá jeho děj?

O nesrovnalosti ve starých legendách a archeologických nálezech, které jsou konkrétně uvedeny ve druhé části mojí knihy Svatý Václav - Jiný příběh. 

Mimo jiné. Četl jsem, že podle antropologických zkoumání byl svatý Václav na svoji dobu neobvykle dobře stavěný jedinec. Také jeho lebka, je-li jeho, vykazuje specifické zvláštnosti. Dlouholebkost třeba?

Tzv. dobře stavění (atletické postavy) byli všichni postupně vládnoucí Přemyslovci, u kterých se prováděla antropologická expertiza. Na Václavově lebce spíše než její velikost shledávám zajímavé to, že má zahojené zranění po úderu. Takže buď nebyl zavražděn, ale jen zraněn a dále žil, nebo se nejedná o lebku sv. Václava, ale někoho jiného.  

Pochopil jsem, že především o naši historii jevíte hluboký zájem. O tom vypovídají vaše knihy a také vaše přednášky. Mimo jiné jste měl jednu k 600 letému výročí husitského povstání. Revoluce by se dalo užít také, ale má to slovo dosti špatnou reputaci. Zastáváte pohled marxistické historiografie, či svůj vlastní? Jaký je váš názor na toto pohnuté období našich dějin? Myslím, že především dějin náboženských.

Myslím, že časový odstup 600 let je tak veliký, že nemůžeme v současné době dost dobře pochopit mentalitu lidí (ať už tzv. chudých, nebo bohatých, nebo husitských, či katolických kněží), kteří v té době žili, a všechny důvody, které ke vzniku husitství vedly.

Můžeme se tomu pochopení jen do určité míry přiblížit. Já osobně se domnívám, že na jedné straně lidé chudli a trpěli a na druhé straně jiní lidé stále více bohatli a dopouštěli se čím dál větších porušování zákonů církevních a světských. Dříve nebo později muselo dojít k nějakému sociálnímu konfliktu. Pohár trpělivosti s utrpením musel přetéct. Náboženství bylo ve skutečnosti až druhé v pořadí. 

Prý také pořádáte komentované procházky po Praze? Je tomu tak?

Ano, respektive působím jako průvodce na procházce, kterou organizuje někdo jiný. Zaměřuji se především na Olšanské hřbitovy, Vyšehradský hřbitov, Vyšehrad a Malou Stranu.

Křesťanství má mnoho fazet a jeho podoby někdy připomínají tečnu, která se letmo dotýká kružnice. Tedy podstaty. Do barbarské Evropy na sever i západ od Rýna přineslo dobrodružnými cestami změnu ve vědomí... především ve vládnoucích vrstvách, mnohdy stejně „gramotných" jako jejich poddaní. Tak copak tu v půli devátého století přimělo 14 mužů z Bohemie vyrazit na nebezpečnou cestu na západ?

Snažili se zabránit vpádu Franků, který by byl legitimizován šířením křesťanství a ideálně zabránit válce s Franky, nebo ji alespoň odložit (a tedy se na ni lépe připravit). Česko-franské války (též uváděné jako války Východofranské říše proti českým kmenům) vypukly v roce 846 a trvaly až do roku 857. Pokud se 14 českých knížat nechalo pokřtít 13. 1. 845, tak to vypadá, že svým lidem získali více než jeden rok času. 

Stojíme na minulosti. Na jejím odkazu. Ten má světlé i stinné stránky. Které jsou to etapy, z nichž můžeme čerpat sílu a poučení v zápase o spravedlivou budoucnost? 

Vláda prvního českého krále Vratislava I. (jako kníže označovaný Vratislav II.), vláda Přemysla Otakara II., husitství, české národní obrození, českoslovenští legionáři, odboj za 2. světové války, Josef Gabčík a Jan Kubiš.

Nápadů, myšlenek by bylo hodně. Pracujete nyní na nové knize?

Ano, pracuji na knize z oblasti tzv. alternativní historie ze světa, ve kterém bitva u Lipan dopadla obráceně – vítězstvím radikálů. Jejím  tématem je příběh oddílu husitů, kteří se v roce 1453 vydají na pomoc Konstantinopoli obležené vojskem Osmanské říše a změní průběh událostí a jejich výsledek. 

Koneckonců, když již jsme u těch knih. Co naše poezie? Čelakovský, Sládek, Hálek, Vrchlický a jistě Mácha. Dnes již ku své škodě čte tyto výborné básníky málokdo. Najdete si na ně někdy čas?  

Ano, ale zpravidla v souvislosti s přípravou na nějakou vzpomínkovou akci, která se pořádá při příležitosti nějakého výročí těchto osob. Dost často na nich mluvím a přivádím účastníky akcí k hrobům těchto osobností. Shodou okolností všichni ti, které zmiňujete, kromě Hálka, měli v uplynulých letech kulaté nebo půlkulaté výročí a Hálek ho bude mít příští rok (2024).  

Jaké autory byste mi doporučil, kdybych se pošetile rozhodl odcestovat do 10. století, abych se na vlastní oči přesvědčil, jak to tehdy bylo na té Budči či tam u Labe, kde měl dvorec Václavův bratr Boleslav?

Původní prameny, tedy zejména všechny tzv. svatováclavské legendy. Z tzv. seriózní literatury psané profesionálními historiky určitě vše, co napsal PhDr. Ivo Štefan, Ph.D.  Z tzv. alternativní literatury určitě knihu Bylo to jinak od Jana Cinerta.  

Vložil: Jiří Kačur