Píšou mi psaní, Fráňa Šrámek. Nedělní chvilka poezie
27.08.2023
Foto: Kamil Fára
Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Fráňa Šrámek (vlastním jménem František Šrámek) se narodil roku 1877 v Sobotce v Královéhradeckém kraji. Když mu bylo osm let, přestěhoval se s rodiči do Písku, města, ve kterém se odehrává většina jeho her a románů.
V roce 1903 musel nastoupit do vojenské služby. Zde se také utvrdil ve svých antimilitaristických postojích. Po vojenské službě studoval práva a věnoval se literatuře. Psal pro časopis „Nový kult” a redigoval časopis „Práce”.
Za účast na demonstracích a za báseň „Píšou mi psaní“ byl v roce 1905 dvakrát vězněn. Za první světové války narukoval na haličskou frontu. Tuto drsnou zkušenost vepsal do své sbírky „30. září 1914“. Během války se projevily jeho problémy s revmatismem. Později onemocněl španělskou chřipkou, ale konce války se nakonec dočkal.
Fráňa Šrámek patřil do generace, která pocítila v plné síle krutost obou světových válek, což jen prohloubilo jeho pacifistické smýšlení. I s druhou světovou válkou se potýkal s neskrývaným odporem a na protest proti fašismu se rozhodl nevycházet z domu. Krátce po válce byl jmenován národním umělcem.
Šrámek se kromě psaní článků a básní zabýval divadelní tvorbou. Mezi jeho nejznámější hry patří dozajista „Měsíc nad řekou“, která vypovídá o střetu starého a nového světa, o mezigeneračních konfliktech a ztrátě mladistvých iluzí. V roce 1953 se dočkala právě tato hra zfilmování. Na filmové plátno se dostal také jeho román „Stříbrný vítr“. V obou těchto dílech je znatelný vliv impresionismu. Impresionistickou lyriku nalezneme také v jeho sbírce „Splav“ (1916).
Fráňa Šrámek zemřel v červenci 1952 v pražském sanatoriu, pochován je v rodné Sobotce.
Píšou mi psaní
Píšou mi psaní vojanští páni, a tam stojí psáno dvanáctého ráno že já musím rukovat, oh, rukovat.
Voják je voják, musí bojovat - vloží k líci pušku, vezme si na mušku třeba vlastní srdce své, oh, srdce své.
Zdrávi vzkázali, zdrávi napsali, já jsem rezervista, básník, anarchista, zpívám si a proklínám, oh, proklínám.
Pomašíruju, zpívat si budu: modrý rezervista, rudý anarchista, v modré dálce rudý květ, oh, rudý květ....!
|
Ze sbírky „Modrý a rudý“. Vydalo nakladatelství Mladé proudy v roce 1911.
|
Vložil: Marie Křížová