RECENZE Jorn Lier Horst, Otázka viny. Norové nadále vládnou kriminálnímu žánru

Foto: Wikipedia commons / volně k užití na internetu

Popisek: Jorn Lier Horst

Norsko je poměrně malý stát. Má kolem 5,5 milionu obyvatel a našinci o nich téměř nic neví. Do povědomí se ovšem v poslední době dostal především tamní mančaft Bodö/Glimt, který si podal vršovickou Bohemku, jako by šlo o přípravný zápas.

Co se literatury týká, místní zástupci dobyli svět hned několikrát. Ať už je řeč o Knutu Hamsunovi, nositeli Nobelovy ceny za literaturu za rok 1920, anebo o jeho epigonech v podobě Jo Nesba, Anne Holtové, Karin Fossumové či právě recenzovaného Jorn Lier Horsta.

Díky řadě již vydaných titulů (Kouřová clona, Katharinina šifra, Zaslepení, Poustevník, Na dně a další) se určitě nejedná o nikoho neznámého. Milovníci žánru dobře vědí, že tento vystudovaný psycholog a kriminalista (*1970) předkládá pevnou strukturu, tvrdá fakta a propletený, mazaný děj.

Věhlasu Nesba sice nedosahuje, ale to neznamená, že je špatný. Naopak. Doposud se jeho knihy přeložily do dvaceti jazyků a opakovaně se ocitl na podstavci v počtu prodaných kusů. Otázka viny (Kniha Zlín, stejně jako všechny výše jmenované) je čerstvý román v překladu Kateřiny Krištůfkové. Což znamená, že se vynechal anglický prvek a šlo o přímý překlad z norštiny. Kateřina Krištůfková se stará taky o kompletního Nesba, když už jsem ho dvakrát zmínil.

William Wisting si od zločinu neodpočine ani během dovolené. Když mu přijde anonym odkazující na dávno vyřešenou vraždu sedmnáctileté dívky, rozhodne se případ přezkoumat. Zdá se, že něco nesedí. A další dopisy to potvrdí. Vrchního komisaře se zmocňuje nepříjemný pocit, že s ním tajemný pisatel manipuluje jako s loutkou. Podaří se mu odhalit jeho identitu a motiv? A co když vše souvisí i se současným zmizením další mladé ženy? Pravda je zahalená v mlze iluzí – Wisting ji však hodlá najít za každou cenu.

Obálka je úžasná. Foto Kniha Zlín, se svolením

Jako v jiných případech, i zde autor předkládá hned několik souběžných šetření. Prvně se jedná o zmizení ženy. To se odehrává v současnosti. Uvedený dopis naopak táhne pozornost na přelom tisíciletí. Většina autorů by zde zastavila. Dvě záhady jsou ažaž. Horst přidal ještě jeden dávný mord. I když bych čekal, že se několikrát zaseknu, překvapivě se mi to ani jednou nestalo. Jmen je sice jak máku, ale jsou zapamatovatelná.

Od první půlky jsem přemýšlel, kdo za tím vším stojí. Vodítek je sice hodně, ale klíčové důkazy nabídne až mravenčí práce kriminalistů a odborníků v laboratoři. Rozuzlení mě vůbec nenapadlo. Dojde k němu v samotném závěru, tedy pět minut po dvanácté.

Musím uznat, že všechno dávalo smysl, i když jsem se k několika okamžikům vrátil (papíry za stěračem, lidské DNA na těle, požár v domě, počet kanystrů).

Další pocity by vyzradily pointu, což nechci.

Text je výborný. Samostatně musím pochválit obálku Pavla Ševčíka.

Dávám 85 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda