Skoro štíhlá Halina. FOTO TÝDNE
05.08.2023
Foto: Se svolením Jana Bauera (stejně jako v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Zleva Vladimír Páral, Halina Pawlowská, Jan Cimický a Jan Bauer
„Malá vzpomínka na předvánoční autogramiádu v obchodním domě Kotva někdy v roce 1993 nebo 1994. Zleva Vladimír Páral, Halina Pawlowská, Jan Cimický a já. Vzpomínám si, že Vladimír byl poněkud rozčarován, když ho v počtu rozdaných autogramů suverénně trumfla Halina,“ připsal ke vzpomínkovému fotu spisovatel Jan Bauer, který ho někde vyhrabal.
Pojďme se napřed podívat na nálezce unikátního snímku… Jan Bauer (* 1945), novinář a velmi plodný spisovatel, je původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Některé své knihy vydal pod pseudonymy Felix Krumlowský, Vojtěch Fišer, nebo Anna Březinová. Narodil se v Jihlavě, ale celý život se držel jižních Čech – nyní žije na samotě u Vodňan, jichž je čestným občanem.
Jan Bauer dnes. „Při chvilce zamyšlení při psaní dalšího případu královského soudce Melichara, který se bude jmenovat Smrt na hostině," okomentoval čerstvý autoportrét spisovatel.
Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele, což je údaj z roku 2016. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa. Na Wikipedii má ohromující počet děl z oblasti literatury faktu nejen z historie (napsal třeba i neautorizovaný životopis Václava Havla), detektivky, hlavně historické, a mnoho historických románů (něco pod pseudonymem Alena Březinová). Dosud poslední vydanou knihou je Prokletí domu U Dvou růží, historická detektivka z letošního roku.
V době vlády Jana Lucemburského je v Praze ve vlastním domě U Dvou růží zákeřně zabit bohatý kupec a majitel kutnohorských dolů Walram z Weisburgu, nazývaný také Stříbrný kníže. Z Norimberku přijíždí jeho mladší bratr a zákonný dědic Eberhard a po doporučení královského podkomořího Jindřicha z Lipé se obrací na královského soudce Melichara z Roupova, aby dopadl Walramova vraha. Krátce nato je však záhadně zabit i sám Eberhard. Melichar se mezitím dozvídá o tajemném prokletí domu U Dvou růží, které údajně sahá až k dědovi obou bratrů. Odmítne však na takové prokletí věřit a dostane se na stopu dvojnásobnému vrahovi, byť se sám ocitne v nebezpečí života… V sérii Případy královského soudce Melichara jde o devátou knihu, v roce 2023 vydala Brána (obálka knihy s jejím svolením.
Na cestě do kriminálu?
Vedle Jana Bauera se sklání nad Halinu Pawlowskou Jan Cimický, psychiatr a spisovatel, jehož jméno se v poslední době objevuje v médiích v souvislosti s ošklivou kauzou, jejíž nejnovější vývoj shrnul Deník v červnu: „Policie znovu navrhla obžalovat psychiatra Jana Cimického, který je podle dřívějších informací viněn ze znásilnění a vydírání pacientek mezi lety 1980 a 2016. Podle serveru Novinky.cz, který na vývoj v kauze upozornil, se policii přihlásily další poškozené ženy.“ Neboť nejsme policie ani soud, zdržíme se názoru a dodáme, že Cimického próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou, vydal několik sbírek vlastní poezie. Je také autorem publikací pro veřejnost ze své odborné problematiky a knihy vzpomínek Jak se z básníka stává psychiatr a naopak. Překládal díla francouzských dramatiků (např. Jeana Anouilha) a básníků (např. Jacquese Préverta). Jeho poslední vydanou knížkou je, alespoň co jsme objevili, detektivka Chrámová věž.
Richard Pokora je talentovaný mladý vědec, který získal prestižní ocenění již jako student. Má proto příležitost dál pracovat na svých vědeckých objevech ve významném výzkumném centru v Paříži. Prožívá tam rozporuplné okamžiky – může pracovat s největším odborníkem na stejném problému, genetickém ovlivnění zemědělských plodin, ale zároveň těžce prožívá samotu. Jen jediný přítel, kterého má z dětství, se snaží jeho myšlenky rozptýlit. Ve volných chvílích chodí Pokora k Notre-Dame a píše si deník. Dokonce přímo ve francouzštině, aby se pocvičil v jazyku. Život a hlavně práci mu narušují anonymní výhružky, které dostával již v Praze, ale v Paříži pokračují. Příliš si jich nevšímá, snaží se soustředit na výzkum. Po několika měsících, když jsou již na konci výzkumu, dojde k tragédii. Je zavražděn profesor Calbot a stejný den zahyne rukou vraha i Pokora. Ukáže se, že smrt způsobila neznámá prudce jedovatá látka, pocházející z Amazonie. Začíná složité pátrání po vrahovi, které bude třeba provést nejen v Paříži, ale i v Praze. A tak se na scéně objevují pařížští kriminalisté z Nábřeží Zlatníků, komisař Morelon a inspektor Maigret, stejně jako v Praze kriminální rada Hladík a jeho mordparta… V roce 2020 vydal Baronet (obálka knihy s jeho svolením).
Čekání na velký román
Na fotce se nám sešli autoři, kteří mají jedno společné - tedy kromě Párala - jsou abnormálně plodní rychlopsavci. Můžeme jen spekulovat, zda jim to prostě tak bleskově píše, anebo snad – rychle napsat, moc se s tím ne*rat, obratem vydat a inkasovat… Halina Pawlowská s největší pravděpodobností jede v tomto módu, jen loni vydala dvě knížky: Zájezd snů je knížka povídek, ve kterých hraje hlavní roli cestování a konkrétní místa ve světě i u nás. A nenajdete v ní jen rady a nečekané pointy, ale i moudré postřehy a hodně optimismu a smíchu (jak tvrdí nakladatelství Motto, 2022). Plus Užívej života u stejného nakladatele, kde anotace praví: Užívej života na plný pecky, dřív než ti zubatá podrazí kecky! Nelze Halině upřít, že bonmoty sype z rukávu. Ale…
Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika a básníka. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scenáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta. V devadesátých letech začala moderovat vlastní zábavné pořady a la Banánové rybičky, a tak ji také známe více méně až dosud. Diváci jen s napětím sledují, jak se autorka rozšiřuje.
Jenže to není všechno. Halina vydala knihu a napsala scénář ke skvělému filmu Díky za každé nové ráno, v roce 1994 získala Českého lva v kategorii Nejlepší scénář. A mě jen mrzí, že očividně olbřímím talentem obdařená spisovatelka a scenáristka se, patrně kvůli penězům (kdo je nepotřebujeme, že), vyprodává za drobné. Proto zde neupozorním na její poslední vydané knížky (jsou jedna jak druhá, Halina to jede přes kopírák), ale právě na tu, která jediná z jejího díla asi přežije. A ještě si dovolím vyslovit naději, že když už děti vyrostly, dům je postavený a dluhy splacené, mohla by spisovatelka ještě překvapit a napsat něco, co nebude hotové za měsíc i s korekturami, zato vydrží dekády.
Novela známé autorky a scenáristky vypráví o problémech hlavní hrdinky Olgy, která touží po lásce, ráda flirtuje a bojí se, že z ní nic nebude... Vtipný příběh se stal předlohou pro stejnojmenný úspěšný film, jehož scénář napsala sama autorka a který sklidil řadu prestižních ocenění. V roce 1996 vydalo Halinino oblíbené nakladatelství Motto (obálka knihy s jeho svolením).
Legenda z učebnice
A Vladimír Páral? To je žijící legenda. O takových Stephen King napsal, že dinosauři ještě chodí po zemi. O něm jsme již psali, tak jen dodám, že jeho tvorba z let šedesátých a sedmdesátých je špičková, hlavně Milenci a vrazi – nedoporučuji číst bez antidepresiv po ruce, hodně silné dílo, které nezestárlo ani o měsíc, byť se odehrává v těch zmíněných šedesátkách. Ono totiž zjistíte, že se zas tak moc nezměnilo… Poslední knihy napsal v devadesátých letech, od té doby si užívá penze v Mariánkách, kde žije.
Milenci a vrazi. Román zachycuje životní osudy zaměstnanců ústeckého průmyslového závodu Kotex. 2. vydání (po dvaceti letech) je doplněno doslovem PhDr. Miloše Podhorského, který je vlastně recenzí na Párala a jeho dílo. Jinak také, jak velmi trefně napsal čtenář v diskuzích na Databázi knih, „román o věčném draní se za lepším, a nebyl by to Páral, kdyby nebyl také o sexu a milostných vztazích. Červení nemilosrdně útočí na modré a ti úspěšní z nich se stávají modrými. Neméně urputně válčí červení sami mezi sebou. Zejména boj o lepší bydlení je velmi militantní, protože jsou dva druhy lidí, s kvartýrem a bez něho, a mezi nima ostnatej drát. Tentokrát se tak děje v kulisách reálného socialismu.“ Náš kapitalismus má zas jiná lákadla, že… Milenci a vrazi je trezorový román z roku 1969, který byl brzy po vydání zakázán. Román je čtvrtým dílem „černé pentalogie" (Veletrh splněných přání, Soukromá vichřice, Katapult, Milenci a vrazi a Profesionální žena). V roce 1990 vydal Melantrich (obálka knihy s jeho svolením).
Zdroje: Facebook Jana Bauera, Wikipedia, Databáze knih a v textu zmíněná nakladatelství
Vložil: Anička Vančová