Děti žijí v nadbytku, v bezpečí, ohleduplnosti, lásce, korektnosti a veletoku informací. Nic horšího je nemohlo potkat, říká spisovatel Adamec

Foto: Se svolením Miroslava Adamce

Popisek: Miroslav Adamec

ROZHOVORY NA OKRAJI Jsem skutečně velice rád, že jsou mezi námi lidé, kteří věnují svůj čas a talent velice obtížné tvůrčí disciplíně. Totiž dětské literatuře. Pan Miroslav Adamec ale nepíše pouze knihy pro děti a mládež. Je autorem mnoha televizních pořadů určených dětem a také úspěšného večerníčku Berta a UFO. Pochopitelně tvůrčí práce pana Adamce je daleko rozsáhlejší, ale o tom všem se dozvíte v našem rozhovoru.

Pane Adamče, četl jste v mládí foglarovky anebo třeba Otakara Batličku?

Četl jsem všechno, co potkalo tiskařskou čerň. Knihy z edice Odvahy a dobrodružství jsem přečetl všechny. Chodil jsem do knihovny co týden v Zahradním městě se síťovkou tak plnou, že se knihy dole otíraly o zem. Mohl jsem tedy, jen když nepršelo, aby ty knihy dole nebyly od bláta.

V dubnu vyšel dobrodružný příběh Stříbrná parta. Nechystáte jeho další pokračování?

Druhý díl Stříbrná parta – Valdštejnovo kopí je hotov. První díl se týká Jáchymova a legend Krušných hor. Můj hrdina se vlastní zásluhou stane žijící legendou a dokáže ostatním legendám vyřešit jejich problémy a zkomplikovat tím život sobě i kamarádům. Druhý díl se odehrává v Chebu. Vyjde na podzim nebo na jaře 2024, podle možností ilustrátora Honzy Jiříčka, který odvedl krásnou práci v prvním díle. Těším se na práci na třetím díle, protože si můžu vymýšlet. Ale taky se hodně bojím, abych z těch nápadů vybral ty, které dovedou příběh k cíli a pobaví čtenáře.

Kde se vzal tu se vzal Ufík. Kdy přistál na vašem psacím stole?

Berta už chodí na vysokou a Ufík zkouší proletět černou dírou, jak ho znám. Ze Zlína se ozvali před osmnácti lety, že mají nápad a potřebují scenáristu. Správný scenárista nikdy neřekne ne, pokud to nemá být návod na dokonalou vraždu. Ale už na FAMU jsme podepsali tajný dokument, že když něco podobného vymyslíme, že musíme učinit vědomou chybu, abychom nedělali z detektivů hlupáky a nenaváděli lidi k nepravostem. Takovou sílu má  mít scenárista, když  je dobrý! Berta má nakonec 26 dílů a dvoje knižní pokračování.

U večerníčků a vůbec v pořadech či knihách pro děti či dospívající mládež je nesmírně důležitá výtvarná stránka. Kdo vytvořil podobu vašich večerníčkových hrdinů?

Velmi talentovaná Jitka Petrová. Její obrázky daly vzniknout svébytnému světu. Když jsme uvažovali o ilustrátorovi pro Stříbrnou partu, oslovili jsme víc než deset výtvarníků. Autor musí mít jasnou představu, jak má kniha působit. V knihách pro nejmenší děti jsem uvítal spolupráci s Mirkem Vostrým, protože jeho kresby jsou tažené do humoru. Ve Stříbrné partě jsem nechtěl vtip prosazovat, přestože se o něj snažím na každé stránce. Tam jsem chtěl prodat dějovost, pompéznost prostředí, přátelství, vztahy. Taková moderní foglařina. V recenzích se o mé knize píše: Foglar žije! To mi udělalo radost.

Když už si tak povídáme o těch dětech a mládeži. Jaký je váš názor na současnou mladou generaci? Vyrůstají v poměrně složité době. Doslova surrealistické.

Rostou ve svobodě, nadbytku, v bezpečí, ohleduplnosti, lásce, korektnosti a veletoku informací. Nic horšího je nemohlo potkat. Nebudou mít cíle a za vzory pouze generační souputníky, kteří se dokázali zviditelnit tím, že jim skočili na obrazovky mobilů. Nemusí se snažit a i čtení je pro ně námaha! Nebudou se umět seznámit, takže prožijí život v v samotě uvnitř své široké bubliny. Budou mít odvahu mlátit do klávesnice, ale ne udeřit ve skutečném životě. Chtějí se bavit, ale nebudou vědět, co je humor. Tím potřebnější je v tomhle světě odkaz naší generace. Museli jsme se prát o všechno: ve frontě o džíny, naučit se držet ústa, když bylo třeba, jinak bychom ohrozili okolí. Vyhnout se vstupu do strany a nést za to následky. Měli jsme ochotu pracovat přes čas, kdykoliv jsme měli tu možnost, protože jsme chtěli něčeho dosáhnout. Měli jsme cíle! Uměli jsme se urážet drsným vtipkováním a odpouštět si.

Od svých rodičů jsme mohli odkoukat jak se pěstuje ovoce, skladuje mrkev a štupují ponožky. Uměli jsme spravit světlo v autě a vyměnit svíčky. Od svých babiček jsme znali vyprávění, jaké to bylo za války a zadělávat těsto vlastní paží. Dědové nás naučili pájet, vrtat a opravit  elektrickou zásuvku. A byla z nich cítit čest, o kterou se dalo opřít!  Přeji nové generaci, aby se jim rychleji vybíjely  mobily a  měli důvod se vrátit ke stránkám, které jen tak nevyblednou. Zkusíme jim tam popsat světy, které mizí rychleji než taje led v drinku! Dáme jim v knihách návod, jak se prožije napětí i jinde než při útěkových hrách. Vneseme do jejich mysli odvahu zkoušet nové. Odsud je to jen krůček k dobrodružství. Protože to vzniká, když se stane něco nečekaného někomu nepřipravenému za nepříznivých okolností.  Právě na tohle se pak vzpomíná celý život. Začíná to tím, že vstaneme od počítače… vyjedeme z kolejí…

Ale vy máte za sebou mnohem více knih či pořadů, než těch určených pro mládež?

Jistě, taky jsem napsal několik knih pro dospělé, některé dobře přikořeněné erotikou, ale  nevidím v jejich tvářích ty úžasem rozšířené oči, které vidím u děti. To mě baví nejvíc. Dospělým se takhle nerozšíří ani po operaci víček.

Vím, že jste pracoval na nejpopulárnějším seriálu Hospoda.

Seriál měl zajímavý začátek. Přijel kamarád, producent z USA. Prý že je tam jeden velice populární pořad z hospodského prostředí, proč bychom ho nemohli mít taky, hospoda je přede náš druhý domov. Dal dohromady Škutinu, známého spisovatele a komentátora, Švandrlíka, humoristu nad jiné, Šteindlera, hereckou  a režisérskou hvězdu a mne, přestože nezačínám od eŠ. Švandrlík se toho chopil, řekl to nic není a za týden přinesl povídku. Uzavřenou vtipnou příhodu, která nenabízela pokračování. V té době jsme se my scenáristi začínali seznamovat s pojmem sitcom a věděli jsme už, že  příběh potřebuje neměnné charaktery, žádoucí není jejich vývoj, minimum prostředí, neveliký dějový oblouk, takový, co nevede k ukončení celé série. Vítané je latentní ohrožení. S tímhle minimem znalostí jsem začal psát pilotní díl, který byl přijat a vznikl z toho proslulý seriál. Mám nabídku na jeho knižní zpracování, ale váhám, mám zatím dost jiné práce.

Vím, že vašim soukromým učitelem byl Jaroslav Dietl.

Byl naším sousedem na Ořechovce. Měli jsme spolu výměnný obchod. Psal Nemocnici a neměl čas se starat o zahradu. Já posekal naši, vzal jsem sekačku a co jsem napsal za uplynulý týden – bylo mi patnáct … a šel  posekat  k nim. Povídku jsem mu dal. Než jsem posekal, přečetl ji a pochválil mě. Nemohl jinak,  přestal bych psát a musel by si sekat sám, tráva rostla jak divá.  Nevím, co by ze mne bylo, kdyby bylo sucho, jako je poslední dobou.

Na čem jste pracoval v poslední době?

Velice intenzivně jsme dokončovali s Pavlem Krumpárem a Michalem Zelenkou jejich film Léto s Evženem. Já v roli dramaturga. Doufám, že jsme odvedli pečlivou práci a komedie, kde bude v hlavní roli Ondra Vetchý a Roman Zach, bude konkurovat zavedeným značkám jako je S tebou mne baví svět.

Vložil: Jiří Kačur