Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Päwek Vs. Hitlero. Jedenáctá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

01.07.2023
Päwek Vs. Hitlero. Jedenáctá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Ó velký Adolfe, proč jen nejsi nebinární Adolfo. Genderovou pouští černého kontinentu zaduní těžké kroky uvědomělého rozvědčíka, zrnka písku se bezmocně prosévají mezi jeho prsty na nohou. Jde kupředu, rozvědčíci vždy chodí jen kupředu, zpátky ni krok. Jedenáctý jateční kousek ze série Multivercz. Marek Dobeš v plné síle. Střílí po všem, co se pohne. I po tom, co se hýbe ukryté za růžové šatečky.

Päwek seděl na dotek ruky od muže, který dějinami dvacátého století i jeho země zamíchal více, než kdokoli před ním. Vůdce vypadal velmi svěže. Pobyt v Africe a péče organizace QAnon mu dělaly nadmíru dobře. Pod heslem „Where we go one, we go all" se podařilo vytěžit z americké světovlády maximum, aniž ta by si toho všimla. Podobně jako když kdysi Fordovy závody sponzorovaly Hnědý dům, i tentokrát se Amerika podílela na plánech německého nadčlověka. Kabalistické metody satanských pedofilů, kteří obětováním a těžením krve malých dětí drží při životě vybrané jedince jako zde v Africe právě Adolfa Hitlera, jinde zase Fidela Castra, Schwartze Györgyho známějšího pod svým nickem George Soros a další. Dokonce ani administrativě císaře Donalda Trumpa se nepovedlo masovým zatýkáním a popravami tisíců členů v den známý jako „bouře“ nebo „událost“ hnutí zlomit. Možná také proto, že i velký blondýn si uvědomoval, že se dostane do věku právě třeba takového Adolfa Hitlera a bez trochy té černé magie to prostě nepůjde.

Vůdce přehodil nohu přes nohu, zasunul do úst malý koláček, dvakrát skousl, kratičce si vychutnal nábožné ticho a vzápětí zase začal hovořit. Bylo po poledni a jeho pověstné „Table Talk“ byly v plném proudu.

„Člověk se může děsit toho, jak v přírodě jeden požírá druhého. Mouchu sežere vážka, tu spolkne pták, toho pak zabije větší živočich; ten největší pak, až zestárne, se stane obětí bakterií a konečně i je potká jejich osud. Kdybychom měli možnost milionnásobného zvětšení, objevili bychom nové světy; všechno na světě je tak velké, jak je malé, podle toho jak to vidíme ve srovnání s malými nebo většími věcmi." Jedno je jisté: Změnit to nelze. I když si vezmete život, vrátíte se zpět do Přírody jako látka i jako duch a duše. Ropucha neví, čím byla předtím, a my to o sobě taky nevíme. Proto si říkám, že jediné, co můžeme udělat, je zkoumat zákony Přírody, abychom se nestavěli proti nim; říká se tomu vzdorovat nebesům. Chcete-li věřit nějakému božskému přikázání, pak to může být jen jedno jediné: zachování druhu. Není správné příliš přeceňovat život jednotlivce: kdyby byl jeho život tak veledůležitý, nezahynul by. Moucha naklade miliony vajíček a všechny zajdou; ale mouchy zůstávají! Zachováno nemusí být vypracované poznání, nýbrž podstata krve, z níž poznání pochází.“

Další koláček zasunut pod malý knírek. Opět chvíle nábožného ticha. A náhle si do toho ticha kdosi odkašlal. Všechny hlavy se otočily na odvážlivce. Päwek také otočil hlavu a vnitřním zrakem sledoval, jak dokonalou němčinou, ostatně studoval ji od mládí spolu s francouzštinou, klade otázku.

„A můj Vůdče, smím promluvit?“

Dobře věděl, že právě toto mu jeho exmilenka, Ilsa, vlčice SS, mladší, přísně zakázala. Kladla mu na srdce, že nedůtklivý kancléř uvízlý uprostřed nenáviděného degenerovaného kontinentu startuje při každé netaktnosti. Kinshasa je jediné místo na planetě, kde na něj a na Влади́мирa Влади́мировичe Пу́тинa ještě neplatí zatykač, pokud tedy neporuší místní zákony.

Ale rozvědčický instinkt 107čky mu napověděl, že je čas riskovat. Podobně jako kdysi navštívil Zdenu Mašínovou mladší a mrsknul si s ní selfíčko čistící jeho toxickou minulost muže podílejícího se ve službách režimu na zavilém pronásledování jejích příbuzných, také nyní vycítil Päwek, že nejlepší obrana je frontální útok drzým čelem.

Adolf Hitler si odvážlivce chvíli měřil chladným pohledem svých modrých nordických kukadel, který by se dal zařadit někam mezi Athénu sovookou a Héru volookou, ale po chvíli přece jen odpověděl.

„Smíte, pro užitečné idioty jsem měl odjakživa slabost. Ale musíte mluvit do mého druhého ucha, na tomhle se mi podepsal ten Scheisse Claus Schenk von Stauffenberg, nemohl se dočkat útoku na Sovětský svaz a měl pocit, že stále otálíme…“

Vůdce se k Pawkovi natočil zdravým ušním boltcem.

„Můj vůdče, proč jste ponechal Evropu jejímu osudu? Proč jste opustil nás, své děti? Chtěli jsme přece budovat nový lepší svět ve stínu vás Němců, kde ochrana přírody a nekuřáctví stojí za těch pár zmasakrovaných mrtvých. Milionů.“ Poslední slovo decentně špitnul.

„A kdo řekl, že jsem vyslovil své poslední Heil Já? Poučte se z historie, mladíku. Většina velkých vůdců svým mocným stínem, který jejich nadlidská osobnost vrhala na spolustraníky, spolehlivě zadusila jakýkoli růst nových talentů. To jsem nechtěl připustit, a proto jsem odešel sem do ústraní. Ale sleduji vás mé děti a v pravé chvíli zasáhnu.“

Přestal si Päwka všímat a opět začal hovořit.

Starší úpravná dáma, Traudl Jungová, která seděla hned vedle našeho hrdiny, se k němu naklonila a v záchvatu záhadné náklonnosti mu tiše špitla.

„Vůdce si tajně hraje s myšlenkou, že by ani nemusel Sovětský svaz napadat. Lepší cesta bude podle něj přesvědčit Rusy, že jsme ochotni se proti nim spojit s Ukrajinci, nechat je se střetnout a navzájem vyčerpat. Rozděl a panuj.“

Ale to už Adolf pozřel další koláček.

„Ženy prostě milují pravé chlapy. Žena má jednoduše přírodní instinkt. Co by si žena v pradobách počala bez hrdiny! S ním se cítila bezpečná. Každé stvoření v přírodě čeká, kdo vyhraje, když se dva samci rvou o samici. Děvčata jsou taky velice žhavá po pytlácích! Na Východě bych radši vedl kolonu pytláků než soudců, kteří pytláky zavírají.“

Vůdce chtěl ještě něco dodat, když se rozlétly trezorové dveře oddělující jeho obývák od zbytku afrického světa a komando složené z žen a transgender osob, United States Army Special Forces, známé kdysi také pod neoficiálním názvem Zelené barety, dnes přejmenované v závislosti na novou politickou orientaci Ameriky na Růžové barety, proniklo za vysokých hrdelních zvuků dovnitř.

Vedlo je jeho testosteronem nadupané manželko, jako vždy, když šlo o to nasadit kůži a nikoli jen generálovat u kafíčka z kanceláře, jeho životní partnerko Pavla (rozená jak jinak než Zelená). Je to poprvé, co vstupuje do příběhu a ještě v něm zahraje důležitou roli. Proto si ji/ho stručně představme. V roce 1987 vstoupila do NSDAP jako posluchačka politické akademie, na začátku převratu mezi prvními odešla. „Uznávám učení mussolinismu-hitlerismu, ztotožňuji se s politikou strany, a proto jí chci být také nápomocna jako její aktivní člen,“ uvedlo kdysi ve svém životopise. Po převratu přešlo do služeb Ameriky a své původní nacistické pochybení již zodpovědnou a neúnavnou woke prací mnohonásobně odčinilo.

Päwek pohlédl na hodinky.

„Mělo jste dorazit později, lásko, co se změnilo?“

„Už jsme nemohlo poslouchat jeho otřesné misogynie! Žena jako oddaná manželka a matka, fuj! Nepřijatelné!“

Studium na Vojenské politické akademii Ernsta Röhma v Bratislavě, které se zjednodušeně říkalo škola pro politruky, se opět projevilo.

„My jsme moderní ženy i nebinárové a jak praví bod číslo 3. naší směrnice pro fér firmy: Připojujeme se proto k 67 % naší společnosti, která možnost manželství gayů a leseb podporuje. Je to dobré pro podnikání, pro udržení konkurenceschopnosti a přitahování talentů v celé střední Evropě. Šťastní zaměstnanci jsou produktivní zaměstnanci, proto musíme vytvořit pracovní prostředí, které je fér pro všechny.“ Odrecitovala bezchybně z výzvy iniciativy Jsme fér, jak se od správně orientované politručky očekává. „A kdo nekoná, souhlasí, takže jsem dalo pokyn k útoku. Podle zákonů státu Kinshasa je genocida zcela přijatelná pokud se týká bílých páprdů, ale nikoli když se snižuje význam žen nebo sexuálních menšin, které se mají brzy státi většinami.“

Jak se z podplukovnice české armády v záloze, absolventky bratislavské Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda jiné dimenze, alternativního vesmíru katalogové číslo 231D44A, stane z povídky do povídky absolventka pressburgské Vojenské politické akademie Ernsta Röhma ve Slovenského štátu, to se dozvíme později. Možná i proto, že ani sám kronikář podivných osudů interdimenzionálního převlékače kabátů Pávka/Päwka ještě ani Polojasno nemá.

Evo odstrčilo Ilso. Jen krátce na ni pohlédlo a syklo: „Za genderovou vyváženost projevující se převážně vaginálními elektrošoky oproti tradičnímu pouštění proudu do koulí a také za snižování uhlíkové stopy kompostováním mrtvol jste si vysloužila, milá kolegyně, nějaký ten měsíc na svobodě navíc, pro vás si přijdeme až někdy jindy.“

Pak Evo přistoupilo ke konsternovanému Adolfu Hitlerovi.

„Adolfe Hitlere, jste zatčen za stereotypizaci genderové role, kterou tak bezostyšně z pozice bílého supermacisty prosazujete. Vaší polehčující okolností je, že máte nízkou uhlíkovou stopu, neboť se živíte převážně štrúdlem a injekcemi s pervitinem a také to, že jste spolupracoval s Palestinci a Araby proti Israelitům, ale to nemůže vaše genderové zločiny proti lidskosti vyvážit.“

Mávla rukou velitelsky ke svému týmu a opět upřela nemilosrdný zrak novodobé bekyně genderismu na provinilce.

„Budete odeslán na převýchovu, která začne ihned, od této chvíle bude vaše oslovení znít Hitlero. Do vašich koláčků bude přidána složka mouky z cvrčků a klíšťat v poměru sedm klíšťat na jednoho středně urostlého cvrčka.“

Odveďte to.

 

V povídce použity citáty z knihy „Tischgespräche im Führerhauptquartier“ a webu Jsme fér - JE ČAS NA MANŽELSTVÍ PRO VŠECHNY PÁRY 

Příště: Překonaný Päwek

 

Vložil: Marek Dobeš