Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Päwkovi loví v Africe, desátá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

25.06.2023
Päwkovi loví v Africe, desátá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Rozvědčická líheň se za asistence hlubinného přemýšlení a jednoznačných instrukcí z vyšších míst vydá na lov do černého kontinentu. Čeká nás partnerská rozepře v líhni rozvědčíků? A co na to císař Donald a jeho pevně utažený poklopec? Desátá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše.

„Oba moji rodiče jsou členy NSDAP a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Národně socialistické akademii. Tato činnost rodičů jakož i jejich názory a debaty v této oblasti přirozeně ovlivňovaly mé sourozence i mě.“ Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987, alternativní vesmír katalogové číslo 231C17A

Z archivu Kongresové knihovny, odtajněné části nahrávek komunikace císaře Donalda Johna Trumpa Augusta I. s československým prezidentem, obergruppenführerem Pavlem Petrem řečeným Päwek.

(varování pro méně pozorného pt. čtenáře – navazujeme na osmou povídku řady MULTIVERCZ nazvanou „Mnohohodnotový Päwek“ a na sérii COVID WARS)

„God Save the Queen,“ Päwek vyslal k uzurpátorovu trůnu servilní úsměv. „A teď…“ Päwek s hraným zaskučením upadl na koberec. „Bidet nastupuje do letadla.“

„Hohoho, hehehe, úúú, Päwek, oni mě těma imitacema zabijou.“ Onikání volil velký Donald, když podlidi z Evropy chtěl ubezpečit o své přízni.

„A teď, když jsme si tak hezky zablbli, pojďme seriózně pracovat.“

Císař si povolil utažený poklopec, pohodlně se rozvalil v křesle a vyložil karty i koule na stůl.“

„To co my od vás, Päwek, potřebujem je…

„Vy znáte mé skutečné krycí jméno?“ Poprvé za celou diskuzi prezident Petr ztratil svůj rozvědčický poker face. Jeho pánská etuje vyděšeně kvikla a rychle se mu po stehně vrátila do bezpečné symbiózy s  levým kotníkem.

„Váš otec byl placen námi, bral peníze od KGB i CIA.“

„Cože, můj tata byl dvojitým agentem?“

„Bral peníze i od Mossadu. Váš otec byl tripl. Byl jedním z nejlepších trojitých agentů, jaké vaše země kdy měla.“

„Otec vždy pracoval pro vlast.“

„Nežijou v iluzi Päwek, dycinky jen pro sebe. A pro nás. Protože my jsme jediní platili v dolarech a ty každý správný defektor miluje ještě víc, než maminku.“

„Můj tatínek byl vždy vlastenec, nikdy by nezradil a nedefekoval,“ trval si Pavel Petr trucovitě na svém.

„Ale hovňajz, s nějakým vlastenčením se rozluč. Dyť je to stará veteš, ne? Buď moderní? Buď fér. Proč bys měl upřednostňovat nějaký národ před druhým, jenom proto, že ses do něj narodil?“

„Takto jsem o tom nikdy neuvažoval,“ zašumloval Petr pokorně.

„Hehe, dělám si srandu, vole, jak řikal váš Američan Voskovec, dycinky America First, lochec, lochec. Zpátky k postatě našeho rozhovoru, milánku prodejná, my chceme, abys jel do Afriky a našel tam Adolfa Hitlera.“

„Hitlera?“ Pavel Petr se lehce roztřásl. Kdyby tu teď s ním byl přítomen Odilo Globocnik, viděl by, že mají více společného, než se mu dosud zdálo.

„A proč myslíš, že si tu s tebou sedmnáct minut a třicetsedm sekund povídám? Jenom proto, že jsi prezident s rozštěpem osobnosti?“

„No dovol, Donalde, to od tebe není hezké.“

„A jak bys jinak řekl člověku, co se češe na Masaryka a u toho si hraje na Havla?“

„Pozér?“

„OK, fair enough, to mě nenapadlo. Pozér s IQ 107, Sleepy Joe by si s tebou asi rozuměl líp, než já, ale nešť, budu ti říkat agent 107. A teď k věci stosedmičko, dneska večer odlétáš do Kinshasy. Tady máš letenku.“

„Nevím, co na to říct, je to dost narychlo, rád bych se ještě rozloučil s manželkou.“

„Stačí, když řekneš Jawohl.“

Toto se odehrálo ráno a teď už Pavel Petr vystupoval z letadla.

Na letišti Demokratické republiky Kongo bylo zhruba 32°C, kinshasané působili lehce otupělým dojmem, ale vzhledem k tomu, že obyvatelé subsaharské Afriky mají průměrné IQ jen 67, mohlo to být i šokem z Päwkovy inteligenční superiority. Ale nikde to, milé děti, říkat nebudeme, jinak nám tatínka s maminkou vyhodí z práce.

Ještě když agent 107 sestupoval po schůdcích letadla, přemýšlel, jak Hitlera vlastně najde. V zemi s prudce rostoucí natalitou, šestadevadesát milionů a přičítá se, to nebude snadné. Snazší by to měl, kdyby šel jenom po bílých. Ale co když se Vůdce uchýlí k podpásovce a zkusí na něj blackface. A pak mu to došlo. Knírek! Ten typický knírek, ten Adolf neskryje.

A pak že mám nízké IQ, pomyslel prezident s pověřením rozvědčit, pověstný agent 107, Päwek.

Vzápětí dostal pohlavek, až to s ním cuklo.

První dáma, podplukovnice české armády v záloze, absolventka bratislavské Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, se na něj zašklebila nesouhlasným stupněm pohledu mínus čtyři, který ovládají pouze operující thetani scientologové nebo nejzkušenější příslušnice tajné kasty politruků Československé socialistické republiky. Jak se seznámil agent Abwehru s politručkou z jiné dimenze, alternativního vesmíru katalogové číslo 231D44A, to se stane předmětem některé z budoucích kapitol neskutečné kroniky životní pouti muže mnoha azimutů Pavla Petra.

„Co jsem zase provedl, drahoušku?“ Päwek vyčítavě pohlédl na svou životní velitelku.

„Přemýšlels.“

„Nepřemýšlel.“

„Ale no tak, víš dobře, že to vždycky poznám, na tvém nose. Nosní dírky se ti roztáhnou, Bowmanovy žlázy vyschnou a špička prodlouží. Připomínáš pak Klause těsně před krádeží pera.“

„Klause nikdy!“

„Tak už mi nikdy nelži!“

„Já ti nelhal, já nepřemýšlel, já jen dostal nápad.“

„Tak to už nikdy nedělej. Víš, jak to dopadne, když ty dostaneš nápad. Vzpomeň si na Theresienstadt, ty moulo. ´Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout, a poučit se z nich.´ Kdo to jakživ viděl, abychom přijímali nějakou odpovědnost? Strana žádné zločiny nepáchala, to si zapiš za uši. To že jsme my komunisté podepsali s Ribbentropem Smlouvu o neútočení bylo ´prozřetelným rozhodnutím a moudrým krokem sovětské diplomacie, (který) do značné míry rozhodl o výsledku druhé světové války příznivém pro Sovětský svaz i všechny národy, které milují svobodu.´ To je jediný správný stranický výklad.“

„Promiň, ty moje Evo proletářko, příště už budu číst jenom co mi napíšeš na papírek.“

„Jen aby, co tě to teda napadlo? Chapadlo?“

Než stačil po povinné pětiminutovce hýkavého smíchu, která jediná mohla manželčinu potřebu obdivu z vlastní slovní kreativity ukojit, Pavel Petr cokoli dodat, z letištní budovy vyšla ztepilá postava.

Ilsa, vlčice SS, mladší.

(tato obdařená figura v obleku Hugo Boss se poprvé objevuje v třetí povídce řady MULTIVERCZ „Rozvědčík Päwek zasahuje v Plzni“)

Úsměv na jejím dobře tvarovaném nordickém, napalmem jen lehce deformovaném, obličejíku dával tušit, že svého exmilence ráda vidí. O její roztomile autoritativní zamávání se zastavilo někde na půl cesty mezi „Hajl Hitler“ a vulkánským „Žij dlouho a blaze“ na úkor degenerativních níže postavených nátur a kreátur.

„Schön dich zu sehen, slawischer Untermensch Päwek. Unser Führer Adolf Hitler hat Interesse bekundet, Sie zu sehen. Aber nur du selbst. Ohne deine Frau. Der Anführer würde den Anblick zweier lebender Slawen nicht ertragen.“

Päwkovi cukla ruka do notoricky zažitého hajlíčku, ale ovládl se a plynule přešel k uhlazení si kštice neposlušnou pravačkou, zatímco levačkou si sám sobě uštědřil malý pohlavek.

Jenže gesto jeho zákonité manželce uniknout nemohlo. Její zrak zvyklý rozeznávat všechny druhy levých úchylek jako byla trockistická doktrína o permanentní revoluci a samozřejmě též těch pravicových typu „Guttmanovy-Reimanovy úchylky“ i další antisovětské činnosti neb hereze, okamžitě pohyb naskenoval. Ne nadarmo se jí v Leninském kroužku říkalo bdělá Eva. Nyní doslova vyštěkla.

„Co tě zase napadlo?“

Pavel Petr se přikrčil, ale neodpovědět po pravdě své scanners telekineticky disponované manželce by si nikdy nedovolil.

„Napadlo mě, že mezi politručkou z bratislavské Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda a SS bachařkou z koncetráku zase takový rozdíl není.“

A není ani divu, že následující pohläwek dostal od obou žen svého života zároveň.

 

Příště: Päwek Vs. Hitlero

 

Vložil: Marek Dobeš