RECENZE Ellis Peters, Svatý zloděj. Báječná kniha ze skvělé série historických detektivek

Foto: Se svolením Mystery Press (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Obálka recenzované knížky

Mystery Press i letos pokračuje ve vydávání vynikajících historických detektivek z pera Edith Mary Pargeter, která je ovšem mnohem známější pod svým pseudonymem Ellis Peters. Britská spisovatelka, jež mimochodem překládala z češtiny a slovenštiny (do svého rodného jazyka přeložila díla Jana Nerudy či Bohumila Hrabala), se ale u nás i ve světě proslavila svou detektivní sérií s bratrem Cadfaelem. Do češtiny ji ovšem nepřeložila, o to se postarala Stanislava Pošustová-Menšíková, jejíž jméno jistě znají čeští čtenáři Pána prstenů a dalších děl J. R. R. Tolkiena.

Překlad cadfaelovských detektivek je skutečně radost číst, je to kus výborně odvedené práce. Na nová vydání této série se navíc také nádherně kouká, a to díky přenádherným secesním ilustracím Lubomíra Kupčíka, jež zdobí přebal každého dílu a nádherně podtrhují atmosféru jednotlivých příběhů. Každý díl je tak navíc také výjimečnou ozdobou knihovny. 

Ellis Petersová, Svatý zloděj. Vydal Mystery Press 13. 2. 2023, obálka Lubomír Kupčík, počet stránek 272, doporučená cena 329 Kč

Detektivní série, jejímž hrdinou je benediktinský mnich Cadfael, je známá také ze skvělého seriálového zpracování s Derekem Jacobim v hlavní roli. Tvoří ji celkem 20 románů a tři krátké povídky. Jejich děj se odehrává mezi lety 1135 a 1145, v době, kdy v Anglii zuřila občanská válka mezi Štěpánem III. z Blois a jeho sestřenicí Matyldou. Od událostí, jež válka způsobila, se zápletky jednotlivých knih částečně odrážejí, někdy více, někdy méně. Ke skutečným historickým událostem si však autorka přidává své, zcela fiktivní. Umná a sympatická kombinace pravdy a fikce je krásně vidět i v prologu Svatého zloděje, jehož děj začíná na konci srpna 1144.

Na tomto místě se jistě hodí podotknout, že aktuálně vydaná kniha je v pořadí devatenáctým, tedy předposledním románem, ačkoliv Mystery Press ho vydal jako osmý v pořadí. Naprosto ničemu to ale nevadí - romány jsou v podstatě samostatné, takže v čtení tato skutečnost rozhodně nijak nebrání - do série můžete naskočit prakticky kdykoliv, tedy alespoň co se dosud vydaných knih týká. Objevují se sice postavy z předešlých dílů, které i tady procházejí vývojem, a můžou tak způsobit lehké zmatení, na druhou stranu historické události jen tak plynou na pozadí a děj výrazně neovlivňují. 

Příběh se opět odehrává ve shrewsburském opatství, v němž Cadfael, Velšan, který se kdysi účastnil křížových výprav, zastává funkci lékárníka a stará se o bylinkovou zahradu. Je ale taky zvědavý a zná lidské duše a slabosti, takže když se v jeho opatství něco přihodí, je společně s šerifem Hughem Beringarem u toho. Opatství tentokrát postihnou záplavy, takže všechny významné relikvie, včetně ostatků patronky kláštera, svaté Winifredy, se musí přestěhovat na bezpečnější místo. Když se voda uklidní, šokovaní bratři zjistí, že ostatky zmizely. Podezřelým je potulný mnich Tutilo. Naštěstí existuje osoba, která by mohla jeho vinu snadno potvrdit či vyvrátit. Jenže právě tenhle muž je těsně předtím, než stihne podat své svědectví, úkladně zavražděn. A tak mají Cadfael a Hugh zase práci... 

A je to práce pro čtenáře opět velice příjemná. Detektivky s bratrem Cadfaelem se nesou v tom nejlepším duchu Agathy Christie - jsou to prostě odpočinkové pohodovky, které svou laskavostí potěší po duši. Nejsou nikterak rozsáhlé (v případě Svatého zloděje je to 270 stran) a potěší i jejich krásný a bohatý jazyk. Přestože se pořád jedná o klasickou detektivku s vraždou, v níž jeden problém střídá druhý, a ačkoliv se pořád jedná o - troufnu si to říct - nejlepší žánrovou sérii, která u nás v současnosti vychází, právě detektivní linky jsou zde často v pozadí. A to je případ i aktuálního dílu. Na velký zločin se i tentokrát docela dlouho čeká, ale rozhodně to ničemu nevadí. Propracované postavy, vždy důkladně představené, jejich vztahy a psychologie a příjemné prostředí kláštera a středověkého anglického venkova prostě nadchnou a kdyby se tady nic vražedného nestalo, já osobně bych si snad ani nestěžoval. Velkou měrou se totiž jedná opět o příběh velmi romantický, mírně tragický, přesto s dobrým koncem, což je ovšem také výrazný a funkční průvodní rys série. Čtenáře pohltí vynikající popisy měnících se ročních období i všeho ostatního, skvěle vystavěné dialogy a také nemalé množství otázek, jež naštěstí zločin vyvolává. Poetický košatý jazyk spolehlivě přenese do Anglie 12. století a její jedinečné a nepopsatelné atmosféry - ta se prostě musí prožít a příběhy Ellis Peters jsou pro to zárukou.   

Samotná vražda je promyšlená a tentokrát zamotaná víc, než jsem očekával, což je skutečnost, která rozhodně potěší, a to i přesto, že pořádně složité a spletité zločiny k této sérii samozřejmě také patří - o žádné krváky se ale v tradičním anglickém duchu rozhodně nejedná! Stejně tak se ani zde nikam nespěchá, a tak děj plyne sice pomalu, ale velmi příjemně a bez hluchých míst, takže si čtenář stihne oblíbit snad všechny charaktery a zavzpomíná u toho na staré časy. Pravda, tentokrát je to oproti jiným předcházejícím dílům trošku slabší, ale v rámci série znamená „trošku slabší" pořád vynikající záležitost. Lidský, rozumem se řídící Cadfael prostě i tentokrát vykouzlí úsměv na tváři a až do vydání dalšího svazku série bude zase nesmírně chybět.    

Dávám 80 %.

Vložil: Tomáš Mysliveček