Co se v světě nemění, Tomáš Koloc. Sobotní chvilka poezie

Foto: Tomáš Koloc

Popisek: Autorská fotografie k básni

Narozen 1977 v Pardubicích, dvacet let se stěhoval po celých Čechách, než zakotvil v Hradci Králové. Psát poezii začal, když mu bylo deset, když mu bylo tucet, stal se „zázračným“ dítětem, které zvali s básněmi i do médií jako je celostátní rozhlas a televize, poté zájem mainstreamu o kulturu opadl, svět dětství se rozpadl a on měl jiné starosti.

Psal nicméně pilně dál, ale publikoval sporadicky, v univerzitních literárních magazínech Viselec (UHK) a Partonyma (UPCE), a pak i v celostátní Dobré adrese, Obrysu-Kmeni, Kulturních novinách a Tvaru, kde mu jako příloha vyšla i druhá sbírka básní a krátkých próz Někdy je to blízko (2003). Tu první, Osek (2001) vydalo univerzitní nakladatelství Gaudeamus, zatím poslední, Nárožní výbor (2021) vydal nákladem sympatizantů své tvorby. Jako literát publikoval v každém blízkém jazyce jen jednou: v němčině v poetickém časopise pro germanofonní země Das Gedicht, v rumunštině v časopisu banátských Slováků Nový život, a v horní lužické srbštině ve společné antologii českých a lužickosrbských literátů Ahoj Serbja, Witajće Češi, která je právě v tisku.

Jako bytostně družstevní typ (spoluzakladatel jediného družstevního média v ČR i SR Kulturní noviny) rád publikoval v kolektivních publikacích jako byl almanach autorů českého a slovenského haiku Míjím se s měsícem (2013), kolektivní sbírka básnířky Zuzany Krejčí Na tisíc rájů (2015), sborník děl českých a německých literátů, kteří jezdí vlaky Literáti na trati IV (2017) či antologie autorů Kulturních novin Člověk a jeho svět (2019). V těchto dnech na přání autorky-architektky pracuje na poetických vložkách učebnice dějin sídlištní architektury, jejímž spoluautorem bude i jako autor ilustrací. V posledním desetiletí totiž ke svým básním připojuje fotografie.

Vložil: Honza Juránek