Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co se v světě nemění, Tomáš Koloc. Sobotní chvilka poezie

17.06.2023
Co se v světě nemění, Tomáš Koloc. Sobotní chvilka poezie

Foto: Tomáš Koloc

Popisek: Autorská fotografie k básni

Narozen 1977 v Pardubicích, dvacet let se stěhoval po celých Čechách, než zakotvil v Hradci Králové. Psát poezii začal, když mu bylo deset, když mu bylo tucet, stal se „zázračným“ dítětem, které zvali s básněmi i do médií jako je celostátní rozhlas a televize, poté zájem mainstreamu o kulturu opadl, svět dětství se rozpadl a on měl jiné starosti.

Psal nicméně pilně dál, ale publikoval sporadicky, v univerzitních literárních magazínech Viselec (UHK) a Partonyma (UPCE), a pak i v celostátní Dobré adrese, Obrysu-Kmeni, Kulturních novinách a Tvaru, kde mu jako příloha vyšla i druhá sbírka básní a krátkých próz Někdy je to blízko (2003). Tu první, Osek (2001) vydalo univerzitní nakladatelství Gaudeamus, zatím poslední, Nárožní výbor (2021) vydal nákladem sympatizantů své tvorby. Jako literát publikoval v každém blízkém jazyce jen jednou: v němčině v poetickém časopise pro germanofonní země Das Gedicht, v rumunštině v časopisu banátských Slováků Nový život, a v horní lužické srbštině ve společné antologii českých a lužickosrbských literátů Ahoj Serbja, Witajće Češi, která je právě v tisku.

Jako bytostně družstevní typ (spoluzakladatel jediného družstevního média v ČR i SR Kulturní noviny) rád publikoval v kolektivních publikacích jako byl almanach autorů českého a slovenského haiku Míjím se s měsícem (2013), kolektivní sbírka básnířky Zuzany Krejčí Na tisíc rájů (2015), sborník děl českých a německých literátů, kteří jezdí vlaky Literáti na trati IV (2017) či antologie autorů Kulturních novin Člověk a jeho svět (2019). V těchto dnech na přání autorky-architektky pracuje na poetických vložkách učebnice dějin sídlištní architektury, jejímž spoluautorem bude i jako autor ilustrací. V posledním desetiletí totiž ke svým básním připojuje fotografie.

 

Co se v světě nemění

 

Pročpak se staří vždycky hořce usmívají

když sestra na pokoji otevírá okno?

Protože jenom oni vědí

(ačkoli když chodívali do školy tak koník zpomalil

a oni v jízdě usedali na pošťácký vůz)

že stejně jako tenkrát dneska ráno voní mráz

a stejně jako kdysi jim

dnes jejich vnukům zastřelili otce

co vprostřed války odmít střílet na jiné

 

Ty jediné dvě věci že jsou pořád v světě stejné

a jinak pak už nic

 

Tato báseň dosud nebyla vydána a v Literárním klubu má premiéru.

 

Vložil: Honza Juránek