Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Oběsíme, zastřelíme, emigrujeme, nebo objevíme? Knižní čtvrtek

08.06.2023
Oběsíme, zastřelíme, emigrujeme, nebo objevíme? Knižní čtvrtek

Foto: Se svolením nakladatelství Naše vojsko

Popisek: Výsek z knihy o Olze Hepnarové

V tulácké brašně milovníka literatury se zase nahromadí fůra knih. Přes literaturu faktu nebo detektivku až po návod, jak odtud utéct a nechat českou kotlinu opuštěnou. Dobré knihy, dobré knihy plné dobrých myšlenek.

Oprátka za osm mrtvých – Roman Cílek

Případ Olgy Hepnarové – dívky, která zabíjela, protože neuměla žít. Pokus o sondu do duše dívky, která v r. 1973 v Praze na Letné úmyslně zabila nákladním autem osm lidí. V úterý 10. července 1973 dvaadvacetiletá Olga Hepnarová nasedla do nákladního auta a v Praze na Letné vjela do lidí čekajících na tramvaj. Zůstalo za ní osm mrtvých a řada raněných. Tím se, podle svého prohlášení, pomstila lidem za své neradostné dětství a celkově nešťastný život. Roman Cílek se ve své knize pokouší zmapovat Olžin životní příběh, pochopit její uvažování a odkrýt pozadí a motiv jejího činu. Předkládá čtenářům její vlastní výpovědi z průběhu soudního procesu a konfrontuje je s pohledy rodičů, sestry, přítele, spolupracovníků i náhodných známých. Kniha obsahuje i posudky psychologů a psychiatrů, kteří se dívčinou osobností zabývali. Připojeny jsou také názory sociálního pracovníka, grafologa, numerologa i astrologa. Vydalo nakladatelství Naše vojsko (obálka knihy s jeho svolením).

Už páté vydání Cílkovy poutavé literatury faktu o nejznámější české masové vražedkyni, která předběhla dobu a ke svému zločinu si vybrala nákladní auto. Onehdá jsem si o Hepnarové sháněl informace (taková ta chvilka, kdy se člověk ponoří do Wikipedie s tím, že si potřebuje zjistit drobnost o převodovce auta a vynoří se za několik hodin překvapený, že skončil u Olgy Hepnarové). A přečetl jsem si i deníkové zápisky Hepnarové. Její styl psaní, z čistě literárního hlediska, byl fascinující. Škoda, velká škoda, že se její šílenství nepřelilo v literární kariéru, ale v pomstu společnosti za volantem náklaďáku.

 

Elizabeth Finchová – Julian Barnes

Jak už jsme u Juliana Barnese zvyklí, v jeho textech se elegantně propojuje román a esej. V tomto prozaickém díle jde o přátelský vztah mezi neúspěšným hercem a starší učitelkou Elizabeth Finchovou, která mu po své smrti zanechá knihovnu i poněkud záhadné osobní zápisky. Esejistická část se týká života Juliana Apostaty, římského císaře, který se pokusil zvrátit křesťanský vývoj své říše. Jakkoli pro Elizabeth Finchovou platí to, co pro předcházející autorova díla, dost možná je román jeho nejhlubším i nejradikálnějším textem, pokud jde o úvahy o historii a křesťanství či o koncepci alternativních dějin. Navíc jde o román vysoce aktuální, neboť v sobě odráží pochybnosti a roztříštěnost současného světa. Vydalo nakladatelství Odeon (obálka knihy s jeho svolením).

 

 

Ať si říká kdo chce, co chce, tak „odeonky“ mají neustále laťku kvality nesmírně vysoko. Sáhnout po Odeonem vydané knize, je jako sáhnout po diamantu. Ne vždy, ale velmi často. A s Julianem Barnsem nejde udělat chybu. Velmi čtivý autor, který se ve své tvorbě přelévá z esejistické práce v beletristickou, to vše sváže jemným humorem, někdy i méně jemným, přitom si ze světa ve své podstatě neustále dělá srandu. Z naší pověrčivosti, našich vztahů, lásek, smutků i vítězství. Zrovna před měsícem jsem dočetl Barnesovu knihu Historie světa v deseti a půl kapitolách. Byla výborná. I tahle bude.

 

Velmi anglická vražda – Verity Bright

Anglie, 1920. Dobrodružka lady Eleanor poslední roky hodně cestovala – Čína, Peru, Persie – a zrovna dorazila z Afriky do Chipstone, nejspokojenějšího městečka na světě. Trochu neochotně se vrací na chladné a zatuchlé panství svého strýce lorda Henleyho. Co si tady má počít? Pro začátek se aspoň spřátelí se psem Gladstonem... Na procházce za prudkého deště v dálce zahlédne, jak byl zastřelen muž. Než se však dostane na místo, vrah je pryč a tělo zmizelo. Jelikož není oběť, policie je přesvědčena, že si Eleanor vymýšlí. Ta si přísahá, že tuto záhadu odhalí sama. Jenže když jí v automobilu selžou brzdy, jedno je jisté: kdosi si přeje její smrt... Pokud máte rádi vtipné dialogy, okouzlující intriky a jste fanoušky Agathy Christie, tato detektivka je přesně pro vás! Vydalo nakladatelství Kalibr (obálka s jeho svolením).

 

Verity Bright je pseudonym pro manželský spisovatelský pár, který trvá už čtvrt století. Začali psát cestovatelské články a knihy, publikovali vše od sebezdokonalování až po čistě humorné literární burlesky. Pak se pustili do své první historické záhady. První knihu ze série Záhady lady Eleanor Swiftové máme před sebou. Ve Velké Británii vyšla v roce 2020. Od té doby spisovatelský i manželský tandem vyplodil dalších 13 pokračování. 14 knih za tři roky? Asi se střídají doma na směnách. Jeden píše, druhý spí, pak se prohodí a pokračují bez odpočinku dál. Pokud je to slibovaný jemný humor a jemné napětí detektivního ražení kvalitní, proč ne. Anglická detektivka je pojem.

 

Příručka němčiny pro české lékaře v zahraničí – Ondřej Lukáč

Kniha je určena pro všechny lékaře a lékařky, kteří se chystají pracovat v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku. Shrnuje v potřebné šíři a záběru slovní zásobu, běžné fráze, obraty a termíny, používané v klinické praxi v nemocnicích, poliklinikách a dalších zdravotnických zařízeních v německy mluvících zemích, a uvádí jejich české ekvivalenty. Autoři knihy vystudovali medicínu v České republice a v současné době pracují jako lékaři v Německu, mají proto nejlepší předpoklady k tomu, aby připravili příručku, která kompetentně popisuje německou jazykovou a odbornou praxi na pozadí češtiny. Tematicky a oborově rozčleněné kapitoly čtenáře neomylně provedou všemi úskalími správné komunikace s pacienty i mezi lékaři navzájem, s přihlédnutím k frazeologismům a s důrazem na lékařskou němčinu. Mnoho konkrétních příkladů z každodenní německé nemocniční praxe (kazuistiky, nálezy, propouštěcí zprávy) dává návod, jak se vypořádat s nutným vyplňováním formulářů a administrativou. Knihu doplňuje obrazová příloha se základními pojmy z anatomie těla, slovníček důležité terminologie a tipy pro jazykovou zkoušku a získání aprobace. Vydalo nakladatelství Galén (obálka s jeho svolením).

Rozhlédnul jsem se, v rámci zjišťování skutečností a faktů, po německém knižním trhu. Hledal jsem tématicky podobnou knihu, která by se jmenovala nějak takhle – Příručka češtiny pro německé lékaře v zahraničí – bohužel jsem žádnou nenašel. Snad jen proto, že neumím hledat. Německý trh je jistě podobnými tituly zahlcený. No, a my si tu můžeme dál bědovat nad klesající úrovní českého zdravotnictví.

 

Matka měla ráda třešně – Jiří Dynka

Paměti penzisty (začátečníka). Odpočítávání měsíců od smrti matky… Budování knihovny poslední vůle… Prodlévání u náhrobků básníků… A pomyslně i u náhrobku vlastního: Ať nic nepřipomíná, kým jsem byl. Dynkova nezaměnitelná, laserově přesná básnická řeč snoubí strohou dokumentárnost s láskyplnými gesty. Jako když na černou hlínu padají třešňové květy. Vydalo nakladatelství Druhé město (obálka s jeho svolením).

 

 

 

 

 

Chtěl jsem s jistým kverulanstvím zakončit dnešní knižní čtvrtek doporučením učebnice čínštiny pro samouky, kterou vydalo nakladatelství Leda (určitě si ji pořiďte, bude se do budoucna hodit), rvalo se to ve mně. Kverulanství? Láska k literatuře? Zvítězila literatura (ale stejně si tu učebnici čínštiny pořiďte, skutečně nebude na podpal). Jiří Dynka má u svého životopisu moc hezkou poznámku - poezii píše od roku 1977 (vyjma přerušení v letech 1990 – 1995: přestal psát poezii, aby přežil a zase ji začal psát, aby přežil). Tak to s tou poezií totiž je. Za sebou má tento brněnský básník jedenáct vydaných básnických sbírek a zásek v jedné básnické antologii. Podporujme poezii. Není drahá a do totemu naší národní kultury tvaruje tu nejkrásnější tvář.

Vložil: Kamil Fára