Výtvarník, dřevař, autor knih a vypravěč Martin Patřičný a jeho vlastní desatero pro život
09.06.2023
Foto: Se svolením Martina Patřičného
Popisek: Martin Patřičný doslova ve svém živlu
ROZHOVORY NA OKRAJI Martin Patřičný (*1955 v Praze) má za sebou přes 120 výstav v tuzemsku i zahraničí. Některá jeho díla se nalézají ve sbírkách Národního muzea, Národního Zemědělského muzea a České filharmonie. Napsal a sestavil 11 knih. Je spoluautorem scénáře a průvodce 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů – 20. 10. 2000 poprvé.
Takže, jaký strom okouzlil nejvíce vás?
Borovice. Jednu – tři roky už suchou jsem v zimě porazil. Ale zažil jsem ji, když byla ještě v plné síle. Stála vysoko na skále a ve svahu a vzdorovala. Sosna se zrzavou kůrou nahoře. Nádherná holka. I vichry vydržela, než přišlo sucho. Udělám z jejího těla dřevěný obraz, štít, tak tu bude pořád.
Se dřevem se dá přímo kouzlit. Povšiml jsem si v ukázkách z vaší tvorby několik opakujících se motivů. Kytara, kniha, mísa a lampy. Proč kytara?
Jediný nástroj, na který jsem schopný něco zahrát.
Proč kniha?
Umím číst. Už docela dlouho.
Proč mísa?
Je na všechno. Ta první mísa, to byla dlaň, když jsme ještě nic nedovedli. Tak dlouho je mísa s námi.
Lampy?
Ze dřeva mě těší všechno, dělal jsem pár let i pulty na noty, funkční, dělám rád Autorskou knihu ze dřeva…a všechny držadla i topůrka.
Jak jste se vlastně k té řezbařině dostal?
Klasické řezbářství jsem vlastně nedělal, živilo mě nějaký čas soustružení dřeva, ale pak jsem přes to řemeslo přešel na volnou tvorbu.
Máte za sebou neuvěřitelné množství výstav a to nejenom u nás.
Kdysi dávno, když jsem začínal, jsem si musel vyřešit pár věcí, vystavování, prodeje a tak. A umínil jsem si, že půjdu tam, kam mě pozvou. Do Národního muzea v Praze, do Paříže, Toronta, Mohelnice nebo Mělníka. Někam jsem se i pozval sám.
Vy ale nevyřezáváte pouze dřevěné knihy. Několik jste jich také napsal.
Ekonomicky řečeno – byla tu mezera na trhu. Propadlo. Když jsem svoje první dvě knihy o dřevě začínal psát, nebylo na krámě vůbec nic. Nula. A i ty další knihy plnily nějakou mezeru.
Teď chystáme anglickou mutaci poslední knihy, Umění dřeva. V češtině už je na pultech.
A na podzim vydá Euromedia druhé vydání knihy Tajemství dřeva.
|
 Další dřevěná kniha pana Patřičného – cesta dovnitř stromu i pod kůru člověka. Kniha popisuje jak využít obrazy ze dřeva a kresby ve dřevě ve výtvarné práci a jaký bonus mají sochy ze dřeva proti těm z jiných materiálů. Kromě uměleckých objektů na cca 150 barevných fotografiich, tu čtenář najde i kapitolu o autorské knize – ze dřeva, nic takového nikdo jiný nedělá. A poslední kapitola? To je úsměv a vtip ve dřevě, všichni to v téhle době potřebujeme jako sůl. (Obálka knihy se svolením nakladatelství ISMC Bohemia).
|
Nemohu si stěžovat na nedostatek čtiva, ale sečtělého čtenáře, autora Patřičné čítanky, se nemohu nezeptat na jeho čtenářské lásky.
William Somerset Maugham a Graham Greene. Naši - Josef Škvorecký, Milan Kundera, Bohumil Hrabal. Ne všechno, ale hodně. A vracím se k nim. V Čítance, té patřičné, která není pro děti, je Léčivá kapitola, jsou tam knihy, které léčí – smíchem a srandou.
Nepřipravujete v dohledné době další výstavy?
S výtvarnicí Silvií Belis budeme mít přes léto výstavu ve Sladovně v Písku – Ruce, dřevo, srdce. Na podzim se chystám do Mladé Boleslavi, galerie Pod věží. To už sám. A půjdu na Zbraslav na Art Book.
A nechystáte pro čtenáře ještě nějaká další překvapení?
Píšu teď saframentsky zajímavou knihu – název je – Jak se říká báseň. Tahle kniha bude znamenat…no, co vlastně bude znamenat? Bude i pro ty, co básně nečtou. I pro ně. Když se osmělí, povede se jim dobře. Když ne, zbudou jim oči pro pláč. Ach!
Něco na přidanou od Martina Patřičného:
Po nepřekonatelném úspěchu svého Desatera pro dobrý život přidávám další pravidla, která vás rozzlobí. (Jo, druhým, to se to radí, člověk má nadhled, nic neprožívá.)
- 1 Domy mají vypadat tak, abyste do nich rádi chodili.
Veselý a přívětivý dům je víc než „dobrá adresa“.
Inspirace? Gaudí, Hundertwasser, Lada, Trnka
- 2 Alespoň něco si na baráku nebo v bytě udělejte sami, rukama!
A dobré je, když to u vás bude i řemeslníky bavit, ať to není jen „námezdní práce“.
Dům cítí radost těch, kdo ho dělají.
- 3 Konec „normálních“ střech.
Na střechy dejte trávník (a rozhlednu), nebo fotovoltaiku?
Hlavně na ty obrovské haly.
- 4 Pryč s anonymními franšízami, fuj anonymním místům
Řekl jste fuj, cizinče?
Ano, řekl jsem fuj. Fuj anonymním prostorám. Poklekněte na svá prašivá kolena pistolníku a svoje franšízy si strčte do… Příroda sama nás učí rozmanitosti.
- 5 Pusťte z hlavy (a srdce) všechny ty „trendy“ a módy a obyčeje.
Zapomeňte i na to, co vás naučili a co kolem sebe vidíte nejvíc. A řekněte si – kde mi bylo a je - nejvíc dobře? A zkuste uvažovat, proč. A když vám někdo řekne: „Je to takové čisté“, tak to není pochvala, ale nuda.
- 6 Skleničky, talířky a hrnečky nemusejí být stejné.
Vzniklo to zřejmě v časech manufaktur, nebo jako nějaký módní diktát – ale proč? Ať má každý svůj hrnek, na mejdanu svou skleničku, chce-li. Víno se dá pít i ze sklenky od hořčice, od kompotu, je to všechno jen móda.
- 7 Domov je i úkryt
A potřebují ho nejen děti, vy taky! Doupě. Alespoň si udělejte z prutu dřevěný kruh, kam se postavíte, když se bude schylovat k hádce. Místo odpovědi na obvinění vstupte do kruhu. Funguje to hned napoprvé a možná se začnete smát. Oba.
- 8 Opravdu je třeba všechno schovávat?
Proč se zazdívají všechny trubky? Proč se zasekává každý kabel? Proč nádoby na zbytky někam ukrýváme? Kdo řekl, že to nesmí být vidět?
Všude připravte koše na všehochuť dočasně odloženou a pomalu začněte třídit a zbavovat se věcí – ale – nic není odpad, druhým se to vaše může hodit!
- 9 Křivky místo rovin a pravých úhlů.
Alespoň je namalujte! Zkuste to! Nechte na stěnách dětské malůvky! Vždyť to kreslily vaše děti! Tzv. čisté stěny jsou nudné a hloupé víc než přeplácaný opak. Co všechno dětem uděláte třeba jen z kartonu od televize a zbytku tapet, se vám vrátí.
- 10 Natírejte, opravujte a rekonstruujte především své nejbližší lidi.
(nejdřív sebe)
To nejdůležitější na vašich domovech, i všude venku, jsou ti vedle vás. Trochu se o ně starejte.
Je jedno, kde jste, kam jdete, nebo pojedete, to důležité je přece – s kým!
|
Vložil: Jiří Kačur