Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Mnohohodnotový Päwek. Osmá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

10.06.2023
Mnohohodnotový Päwek. Osmá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Tak rozvědčík Päwek nám zraje jako dobře odleželý hnůj. Žížaly podlézavé servility ho hezky provzdušňují a rozvědčík si prohlíží mapu země, které v alternativním vesmíru vládne, a přemýšlí, kudy ji imperátorovi napchá do majestátního pozadí. Začne od Aše, nebo od Košic? Marek Dobeš se v osmé povídce série Multivercz rozjel skutečně parádně.

„S podřízeními mám snahu vycházet bez použití represivních opatření, jednám s nimi otevřeně, tak, aby sami pochopili význam splnění uložených úkolů a plnění funkčních povinností i přínos, který jim z tohoto styku práce plyne. Podobně se snažím jednat i s ostatními podlidmi.“

Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987, alternativní vesmír katalogové číslo 231C17A

Z archivu Kongresové knihovny, odtajněné části nahrávek komunikace císaře Donalda Johna Trumpa Augusta I. s československým prezidentem, ex-obergruppenführerem Päwkem.

(poznámka pod čarou: ex je v tomto případě pravděpodobně zkratkou slova excelentní, ověřit u československé delegace)

„Tak vy jste ten slavný rozvědčík Päwek?“

Jeho jasnost Donald J. Trump Augustus I. si československého prezidenta prohlížel ze všech stran jako vzácný kubistický artefakt.

„Pane prezidente, těší mne.“

„Můžete mi říkat císaři.“

Päwek se vymanil ze sevření medvědího sádla.

„Pane císaři, děkuji vám za přijetí. Jestli dovolíte, půjdu rovnou k věci. Velmi si vás, myslím Spojené státy americké vážíme, tedy alespoň my hodnotově zralí elitní jedinci, z míry začlenění transgender osob do společnosti, kterého jste vy v USA dosáhli. Chtěl bych proto od vás poradit, nebude-li vám to proti mysli, jak bychom měli u nás zapracovat na jejich zapojení do vlády.“

Donald Trump mávnul otráveně rukou. „Ale vyserte se na to.“

„Odvážné, myslíte, že bychom měli zapojit i koprofily?“

Císař pokynul svému hostu, aby usedl. Päwek tomu byl rád, z kleku už mu trochu dřevěněla kolena. S radostí pochopil, že audience přešla do další fáze, když směl usednout u přední nohy císařova jídelního stolu. Tam, kde se smí vysávat sladký morek z kostí.

„Také vám chci poděkovat za integraci nás bývalých totalitních kádrů do transatlantických struktur, to od vás bylo velmi prozíravé. Na práci v NATO budu vždy vzpomínat s láskou.“

Světovládná velká blond patka se zavlnila moudrým souhlasem. „Ano, precedentem byla Operace Paperclip, která měla za úkol převézt po konci druhé světové války z nacistického Německa do Spojených států německé vojáky - vědce. No a po listopadové sametové takzvané revoluci jsme to aplikovali na vás obyčejné gumy. My Američané umíme být nad věcí. Doslova. Chacha. Muži Operace Paperclip jako Wernher von Braun (člen SS, tvůrce proslulé střely V-2), Kurt Blome (lékař specializující se na biologické zbraně, který testoval své vynálezy na vězních z Osvětimi), nebo Hubert Strughold (zkoumal účinek extrémně nízkých teplot na lidské tělo v táborech Dachau a Osvětim) nás dostali na Měsíc.“

Päwek vypnul hruď. „A smím se zeptat, kam jste se dostali díky mužům z naší Operace?“

„Máte na mysli vás gumy, co jste převlékli kabát sotva se u vás zhroutilo totalitní zřízení? Tak vzhledem k tomu, že ta druhá operace se jmenovala ToiletPaperclip, odpovězte si sám.“

Päwek se servilně zahihňal. Zapřemýšlel, zda má ve své paměti nějaký vhodný citát, kterým zareagoval na invektivu druhého, hned po císaři Si, nejmocnějšího muže planety, ale nic se mu nevybavilo. Pokračoval proto v osvědčené metodě podlézání.

A volně pokračoval „Víte, že i já si vás vážím. Za vaši politiku národního sebeurčení. Nechali jste Slovensko, aby vyhlásilo Slovenský štát, pak jste je zase přijali do federace a nechali se dokonce kaučovat slovenským prezidentem. O vašem vztahu k Německu a Rusku ani nemluvě. Roky vás drancují a okrádají, vy držíte, pak se s nimi ještě kamarádíte, to se mi na vás Češích líbí, že si to neberete osobně, když z vás dělají blbce. A krásně si zdůvodníte, proč máte od někoho přijímat rozkazy. To by se nám s takovými Maďary asi nikdy nepovedlo.“

„Děkuji, a co byste si od nás přál tentokrát, ó imperátore?“

„Dám vám šanci trochu toho ponížení vrátit.“

„Komu?“

„Chci, abyste odjel do Afriky a našel pro nás vašeho bývalého šéfa.“

„Kterého, prosím pěkně, vaše osvícenosti, měl jsem jich víc.“

„No toho s tím německým jménem, jak má pod nosem ten komický knírek. Ten zatvrzelý nekuřák, miluje hory.“

„Vy myslíte, že se Václav Klaus ukrývá v Africe?“

„Nejmenoval se náhodou Adolf? To je druhotné, ano v Africe, pod svícnem je největší tma.“

„Velmi moudré, vaše osvícenosti. A proč zrovna já, proč se té cti nedostalo někomu z užšího Vůdcova kruhu? Třeba Dr. Josephu Goebbelsovi věří více.“

„Potřebujeme někoho opravdu podlézavého, koho nebude podezřívat.“

„Chytrý plán, vaše veličenstvo.“

„Někoho, komu patolízalství jako silné pyžmo vzlíná z pórů. To každý diktátor okamžitě vycítí ze vzduchu.“

„To jste řekl velmi promyšleně, blahorodí.“

„A vy jste servilita sama, dobře si pamatuji vaše vystoupení v našem Kongresu. Ten bod sedm. Pamatujete?“

„Já mluvil u vás v kongresu?“

„Jistě, já vám to rád ocituji, hodně nás ta pasáž zaujala: ,Řekl jsem to už v našem parlamentu a v tomto parlamentu, daleko architektonicky hezčím, bych to rád opakoval: Československo se po dlouhá léta – jsouc jen bezvýznamným satelitem kohosi – vylhávalo ze své spoluodpovědnosti za svět. Musí proto teď hodně dohánět. Mluvím-li tu tak dlouho a o tolika důležitých věcech, pak pouze proto, že mám – spolu se svými spoluobčany – pocit provinění za naši dosavadní odsouzeníhodnou pasivitu a docela obyčejný pocit dluhu.´

Moc hezky řečeno. Pokora, té už je dnes málokdo schopen. Tohle když na Adolfa vybalíte, bude vám zobat z ruky. Tak co říkáte?“

„Provedu.“

„Tak se mi líbíte. Označíte ho drobnou radioaktivní značkou a my tam pak už jen prdnem drondu, mastnej flek Kásima Sulejmáního by moh vyprávět.“

„A myslíte, že to je dostatečně hodnotové? Co kdybych ho picnul zezadu montážním klíčem?“

„Jak chcete pronést do jeho ostře střeženého nosorožčího hnízda montážní klíč, člověče nešťastná?“

„No jako sem, přece.“

Prezident Pavel odhrnul nohavici a ukázal na svou pánskou etuji. Dobře věděl, proč na ni nedá dopustit a proč ji má i na tomto setkání symbioticky omotánu okolo levého kotníku, kde mu periodicky sála krev z tibialis posterior. Postavil ji na stůl s prvorepublikovou elegancí zkoksovaného Hugo Haase. Zaskvěla se tam v celé své kráse, pánská kabelka, konkrétně typu firmy Elegant - etuje pánská barva koňaková. Vyňal z ní velký montážní klíč se zbytky vlasů. Vzápětí zmizel pod hromadou bodyguardů.

O slabou půlhodinku a několik smrtících zbraní z útrob bezedné Päwkovy etuje později.

„Dobře, ať je tedy po vašem, nejprve ho označte radioaktivní značkou a pak si ho pro mne za mne klidně picněte zezadu po hlavě, jestli je to pro vás dostatečně hodnotové, no problem. Vlastně vám i z filozofického hlediska rozumím. Pro mě například je velkou hodnotou osobní přátelství. Třeba takové jaké jsem navázal s rakeťákem Kimem. A vůbec, chlape, vy se mi líbíte možná ještě o něco víc, než rakeťák. Máte taky supr čupr sestřih. Chlapům s vlasama se dá věřit. Kdyby Němcům došlo, co to znamená dělat revoluci s takovym plešounem jako je Lenin, nemuseli bychom teď improvizovat. Pojďme si tykat, já jsem Donald.“

Máslově žlutá patka velkého uzurpátora ženských rozkroků, císaře Donalda Johna Trumpa Augusta I. se zhoupla, jak se přes stůl naklonil k československému prezidentu.

„Těší mě, Donalde, já jsem Pavel.“

Oči pod žlukle máslovým převisem zmateně zatěkaly.

„Ty nejsi Vaklaf?“

Ruce zapisovatelů v esperantu, zvěčňující zlomovou schůzku mezi dvěma presumptivními lídry zeměkoule, zamrzly. Naopak ruka prezidenta Petra neohroženě uhladila pečlivě zastřižený Masarykovský plnovous.

„Myslíte ten… Václav?“

„Jistě, Vaklaf, Vaklaf Háfel, Ivanka mi z jeho knížek často předčítala, velmi hodnotné a kvalitní utopické sci-fi to bylo. Vážně jsem se nasmál. Vždy nosím jednu s sebou, podívej, tady na předsádce máš fotku. Tedy pokud jsi to ty. Pokud si na něj jenom nehraješ, abys působil hodnověrněji, ty kulišáku jeden bělovlasá. Jestli pod těmi vousy neskrýváš kuní ksicht šplhouna a kariéristy. Myslel jsem, že si budeme povídat o nových vojenských základnách v Evropě, že to máš pod palcem… Tak jsi to ty, nebo ne?“

„Ale samozřejmě, nemám problém být Vaklaf, pro vás vše, můj euroatlantický pane.“

„Samozřejmě co? Nedělej si ze mě legraci, tyhle triky znám. Jak myslíš, že jsem získal úvěry na Trump Tower. Ukaž mi nějaký doklad! Hned!“

A bylo to tady. Tlustý šlo do tenkejch a tenký u toho kňučelo o slitování. Opět přišla řada na kartu nejvyšší. Pánskou etuji. A tak opět vsunul do své pánské kabelky obě okončetiny, pozorně sledován americkou ochrankou, a chvíli uvnitř čaroval. Vzápětí nasunul před přísný zrak protistrany občanský průkaz zalitý v průhledném plastu.

„Obergruppenführer Háfel k vašim službám.“

Donald Trump si občanský průkaz spokojeně prohlédl.

„A lítačku, lítačku taky máš?“

Než stačily Pavlovy ruce znovunavštívit útroby etuje, císař se rozvlnil v záchvatu smíchu.

„Dělám si z tebe legraci, Vaklafe, toto mi stačí.“

Zaklapl knihu s portrétem TGM na předsádce, Nová Evropa - Stanovisko slovanské.

„Podepíšeš se mi?“

„Jasně, kde?“

„Tady.“

Na stole přistál samopal Scorpion EVO 3 A1.

„Promiň, s knížkou bych problém neměl, ale jako Vaklaf smrtící zbraň podepisovat nemohu, to není dostatečně hodnotové.“

„Chceš říct, že Ukrajincům samohybnou houfnici podepíšeš a samopal, navíc české výroby, starýmu Doníkovi ne?“

Bílá bradka se zvlnila v dravém rozvlčnickém úsměvu. „Dělám si legraci, stará vojno, já sem realista, podepíšu ti ho jako Vaklaf Masaryk Havel. Tak kde ti to mám podškrábnout?“

A rozvědčíkova zkušená ruka vykroužila na předpažbí hodnotový prezidentský podpis i se srdíčkem.

 

Příště: Päwek (vlastním) slzám nevěří

 

Vložil: Marek Dobeš