Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozvědčíci nelžou. Sedmá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

03.06.2023
Rozvědčíci nelžou. Sedmá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Nezdařený atentát, to je něco jako si objednat na lechtivé hrátky v posteli něco pro povzbuzení vášně a upocený pošťák s bídnou výplatou přiveze úhledně zabalenou fotku Přemka Podlahy i s rýčem. Prostě den blbec, který by se dal nominovat na člena české vlády. Stejný den si užil náš hrdina s totalitními sklony Odilo. Sedmá povídka ze série Multivercz Marka Dobeše dnes nepřekvapivě končí ňadry. Kdy je Mezinárodní den ňader? Není? Měl by být.

VVŠ pozemního vojska Heinze Guderiana jsem si vybral přes pověst, kterou mezi absolventy má, proto, abych si úzkou specializací neuzavřel cestu k dalším možnostem studia a také proto, že jsem se chtěl dostat ke službě u výsadkářů Otto Skorzenyho. Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987, alternativní vesmír katalogové číslo 231C21

Multifunkční elektrická polohovací zdravotnické lůžko, na kterém se po neúspěšné misi regeneroval Odilo Globocnik se zatřáslo. Pro lepší pochopení viz předchozí díl naší série plné dutých frází bezduchého kýče nazvaný „V týlu nepřítele rozvědčíka Päwka“.

Odilo v křečích přicházel k sobě. Likvidační mise do paralelního vesmíru, kde prezident přiznával své členství v KSČ a nikoli jako v tomto NSDAP, se nepovedla. Sice se mu podařilo dostat se úspěšně intergalaktickým tunelem do toho podivného světa, kde si lidé byli ve svobodných všelidových volbách schopni zvolit bývalého člena silových složek totalitního režimu, který je čtyřicet let drtil železnou pěstí svírající rudou knížku a mlátil po hlavě právem Rudým, ale… Ono ale znamenalo ztroskotání z rodu fatálních. Náš cestovatel prostě nedokázal penetrovat prazvláštní organismus jménem Petr Pavel. Místo v jeho kvantově odolném těle skončil v korpusu vnadné redaktorky, která s prezidentem zrovna natáčela interview a už v něm uvízl. Chtělo by se říci – mezi kozy a „petit chat“ ke zdi, ale Odilo nesnášel vulgarity.

Cestovatel interdimenzionál Odilo Globocnik otevřel jedno oko. Druhé měl ještě slepené spánkem. U lůžka mu stál přístroj rozhlasu po drátě a z něj se linul uklidňující Vůdcův alt. Bylo mu z něj rázem jasné, že se dostal domů, zpět do dimenze, kde předání moci proběhlo mezi NSDAP a českou demokratickou opozicí vedenou prezidentem doc. JUDr. Emilem Háchou blahé paměti.

Hlas říšského kancléře Adolfa Hitlera ševelil uklidňujícím způsobem. „Příroda vytvořila bytost a dává jí všechno, co k životu potřebuje. A jestliže přesto žít nemůže, pak proto, že je ohrožena zvenku, anebo že polevily její obranné síly. U člověka je to většinou způsobeno jím samým. Ropucha je degenerovaná žába. Ale kdo ví, co ropucha žere; určitě žere něco, co jí nedělá dobře.“ Právě jste slyšeli třístousedmdesátoušetou epizodu čtení na dobrou noc v podání samotného Vůdce Hitlers Tischgespräche im Führerhauptquartier 1941–1942.

Odilo se spokojeně protáhl. Vzápětí v úděsu vyjekl. Ty tam byly jeho pahýly. Respektive na místě pahýlů se mu opět objevily původní okončetiny. Odilo se zoufale rozhlédl. Na druhém konci místnosti uviděl shrbenou postavu v bílém plášti. „Prosím vás, co je dnes za den? Respektive, jaký se píše rok.“ Postava se k němu otočil tváří. Byl to Gabčík. Ale jaksi mladší. „V čem je problém, SS-Standartenführere Globocniku?“ Odilo se poněkud uklidnil, alespoň, že mu funkce zůstala. „Zavolejte mi vedoucího projektu.“ Mladý Gabčíkův obličej se k němu přiblížil, aby ústa nemusela hovořit příliš nahlas. „Máte na mysli projekt Mundtot Päwek Machen?“ Odilovi spadl kámen ze srdce. Vesmír se možná liší v detailech, ale ne natolik, jako když cestoval mezi světy multiversem minule. Stále ještě je podstatou jeho mise likvidace nenáviděného Pavla Petra vulgo bývalého člena NSDAP, rozvědčíka Päwka, který zradil Vůdce a převlékl kabát, aby mohl kariérně stoupat dále v žoldu těch Odilem ještě nenáviděnějších Američanů. Mladý Gabčík ho vytrhl z úvah. „Tatínek tu bude za chvíli.“ Vzápětí odspěchal, aby dorazil s celou skupinou českých vlastenců všech generací a režimů.

„Takže vy říkáte, že přímou akcí se nám prezidenta Päwka odstavit nepodaří?“ Odilo hleděl napjatě do tváří bojového konzilia vedeného překvapivě zachovaným Gabčíkem seniorem. Smutné zakroucení hlavami mu bylo odpovědí. „Ale snad v jednom jediném multiverzu to musíme zvládnout,“ zaskučel Odilo nešťastně. Dosud nikde se nepodařilo zabránit mnohočetným Päwkům v cestě k metám nejvyšším. Ten člověk se prostě vždycky nakonec stane prezidentem. Sledoval jsem jeho nezadržitelný postup ve verzi, kde byl stejně jako zde před převratem členem NSDAP. Sloužil věrně naší nacistické věci, ale když se pak po převratu popravovalo a ve věznicích skončili i takoví nezpochybnitelní hrdinové naší nacistické věci, kteří na rukou krev neměli. Omlouvám se samozřejmě vám všem, především genmjr. Gabčíkovi, kteří jste hrdinně bojovali proti nám Němcům, ale jsme nyní na jedné lodi, nemusím si brát servítky. Dokonce i takový Konstantin von Neurath, který byl v srpnu 1943 Adolfem Hitlerem trochu necitlivě přeložen do trvalého důchodu a tak zbaven veškerých svých nadějí na návrat do politiky… Přesto byl Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v roce 1946 uznán vinným a odsouzen na 15 let. Päwek přihlášku do NSDAP Böhmen und Mähren podal v roce 1983. V jiné paralelní dimenzi, kterou jsem v lovu na něj nedávno navštívil pak vstoupil ve stejném roce do KSČ. Po dvouletém kandidátství byl 13. února 1985 do nacistické potažmo komunistické strany přijat. Později se stal předsedou základní organizace NSDAP/KSČ. Školil se poctivě jak zakroutit západním demokraciím krkem, pochodoval s tajnými dokumenty znějícími na jméno Päwek/Pávek protektorátní/normalizační Prahou. A pak ve všech vesmírech s koncem původního zřízení bez jakýchkoli skrupulí převlékl kabát. Rázem zázračně rychle zapomněl na přísahu Gestapu/KGB a po letech postupu vzhůru ve vojenských strukturách Američanů se nakonec stává československým prezidentem. Prohlásí doslova „Mým snem tehdy bylo stát se elitním výsadkářem. Členství v NSDAP/KSČ jsem vnímal v mém prostředí jako normální věc a nijak jsem to tehdy neřešil. Dnes vím, že to byla chyba. A lituji toho.“ A to je vše, víc nichts/ничего́. Většina médií, oněch proklamovaných hlídacích psů demokracie jen honí vlastní ocas a předstírá, že pro vlastní blechy nákazu totalitního vlčáka vzteklinou nevidí.

Odilo se nadzvedl na loktech a přestože mu přišlo, že jsou nějak žensky gracilní a porostlé podivným chmýřím, neřešil a mysl nepřepínal, pouze se tiše radoval z jejich existence. „V paralelním vesmíru, ze kterého jsem se právě vrátil dokonce i takový vedoucí tajemník Městské organizace KSČ v Praze Antonín Kapek, jeden z členů tvrdého jádra strany a spoluautor takzvaného zvacího dopisu z roku 1968, tedy roku invaze ruských vojsk, který Päwek/Pávek podle vlastních slov ve svém životopise uveřejněných a vlastnoručně podepsaných přivítal a podporoval, se nejdříve 4. ledna 1990 pokusil zastřelit. Nevyšlo mu to a on se uzdravil. Sebevraždu dokončil 23. května, kdy ho oběšeného našla dcera na půdě chalupy ve Svinné na Rokycansku. A Päwek/Pávek, co udělá po převratu, když je invaze cizích vojsk veřejně odsouzena? Stručně prohlásí: ´Nacistický (v další verzi multivesmíru komunistický režim) byl zločinný.´ Pár slov a je z obliga, vyviněn z kolaborace s totalitním režimem a připraven rvát se o politickou moc v rámci zřízení nového. Chápete, jak mu to mohlo projít?!“

Odilo si takřka žensky nasál nosánkem pršáčkem vzduch a pokračoval. „Jako novinář… echm chm, …ka, jsem tam dělala rozhovor s renomovaným historikem Petrem Blažkem, který mi řekl, jestli si dobře pamatuji zhruba toto.“ Odilo zavřel oči, rysy mu zjihly, opět byl vnadnou redaktorkou a zpovídal muže, který tváří v tvář jejím přednostem neví kam s očima. „Být v armádě i jako nestraník možné bylo, ačkoliv to byly jen výjimky. Samozřejmě ale každý, kdo chtěl dělat kariéru a zapojit se do budování armády v zemi, která byla okupovaná sovětskými vojsky a která byla spojencem okupantů, tak u takového člověka se předpokládalo, že bude mít dobrý kádrový profil, i se stranickou knížkou.“

Odilo oči opět otevřel: „Vždyť ani jeho manželky v žádném z vesmírů nevěděly o jeho tajném výcviku na rozvědčíka, myslely si, že v Praze pracuje jako tlumočník. A on tam zatím běhal s falešnou občankou na jméno...“

Gabčík, Jr. ho přerušil. „Ve vesmíru našem, s nacistickou totalitou protektorátu, to nebyla občanka, měli jsme tu její obdobu, takzvanou kennkartu. Ale ano, zněla na krycí jméno Päwek.“

Gabčík, Sr. si hluboce povzdychl. „Svinné, neSvinné, nenapadlo by mne, že někdy já výsadkář budu muset ohledně tohoto rozvědčíka souhlasit s vaším führerem a jeho tezí z třístéaosdmdesátépáté epizody čtení na dobrou noc Hitlers Tischgespräche im Führerhauptquartier 1941–1942, kde řekl doslova: „Ale taková svině se nezmění!“

„Když hovoříte o změnách, můj vzácný protivníku i spolupracovníku, pane genmjr. in memoriam, Gabčíku, mám na vás otázku. Nevšiml jste si na mně něčeho zvláštního?“ Odilo zamrkl zvědavě dlouhými řasami na svého spoludiskutéra.

„Když se na vás tak dívám, Odilo, bez urážky, vy jste se nám vrátil otevřeně řečeno v ženské podobě. Minimálně vaše údy nepostrádají jistý feminní nátisk i eleganci. Předpokládám, že jde o následek kvantového multidimenzionálného přenosu do trupu oné redaktorky. A dovolte, abychom vám sdělili, že jsme již v době vašeho bezvědomí provedli jisté testy a víme, jak vaši tranzici genderovku můžeme využít proti našemu společnému protivníku.“

„To zní jako plán,“ pronesl Odilo a ňadra se mu zachvěla dosud nepoznaným vzrušením.

Napsali jsme ňadra s nepokrytým záměrem? Ano napsali a ty se p. t. čtenáři více dozvíš v některém z dalších pokračování PP dobrodružství.

 

 Příště: Mnohohodnotový Päwek

 

Vložil: Marek Dobeš