RECENZE Radka Třeštíková, Kde jsi, když nejsi. Zapomeňte na letní pohodu
05.06.2023
Foto: Krajské Listy.cz
Popisek: Vitrína s novým románem
Radka Třeštíková se narodila a vyrůstala na jihu Moravy, v Praze vystudovala práva a sedm let se jim profesně věnovala. Svoji prvotinu vydala v roce 2014, největšího ohlasu zatím dosáhla svou třetí knihou Bábovky, která se stala literární událostí roku 2016.
Rok co rok další tvorba: Dobře mi tak, Tajemství, Veselí, To prší moře, Osm, Foukneš do pěny. Snad jsem nic nevynechal. Oproti ostatním spisovatelkám je Radka Třeštíková (rozená Velikovská) těžko zařaditelná.
Mornštajnová bolí, Trpková napíná, Nesvadbová viní, Pawlowská baví, Hůlová učí, Tučková odhaluje, Rudčenková trápí. Tak to myslím. Román „Kde jsi, když nejsi“ (nepáralovsky bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu) je především o vnitřním světě hlavní protagonistky. Časové oblouky zachycují několik vztahů v rodině i mimo ní, kdy všechno končí přesně tak, jak by si nikdo od letní četby nepředstavoval.
Zdůrazním proto už v úvodu, že aktuální počin není žádnou oddychovou četbou.
Čím víc se budete soustředit na detaily (od modrého palce na noze po volné šaty a břitké dialogy), tím víc pochopíte, že to vůbec není kniha o lásce, natož o vztahu, ale o unikání. Navíc v té nejhorší možné podobě. Knihu jsem si musel rozložit na pět dnů, jelikož zejména mužští protagonisté byli vyloženě odpudiví.
Nemám problém s vulgaritami, hádkami, alkoholem a drogami. Mám problém s tím takzvaně nenásilným, přitom vtíravým a omezujícím přístupem (… nenápadně mě pozoruje, když hraju tenis…). A také mám problém s přetvářkou. Je těžké soudit na první pohled, ještě těžší je na první dobrou odsoudit. Proč se žena nechává takto vláčet osudem a okolnostmi, v jakých ji Třeštíková vylíčila, nedokážu odhadnout.
Těžká četba
Neumím se do toho vcítit a popravdě bych ani nechtěl.
Fyzické násilí je jedna věc, psychické je něco úplně jiného. Nesmím zapomenout ani na nečekanou míru otevřenosti co do erotiky a erotických pohnutek. Přeci jen začnete přítomností jistého předmětu v kabelce (veřejné ponížení) a posléze nacházíte i mnohem otevřenější výrazivo (leží na dovolené s plným břichem, dělej si, co chceš…).
Bodů, u nichž bych se mohl zastavit, je hrozně moc. Klíčovou linku však vnímám a cítím v potřebě vymluvit se. Dát ven něco citlivého, úhledně poskládaného do dialogů a ukrytého za touhy, plány, děti. Velice těžko se, a musím to zopakovat, kniha posuzuje jako celek. Autorka si „hraje“ po vzoru kalvárie s číslováním, stupňováním, nejednou promlouvá očima muže. V tomto směru jde o mistrně promyšlený přístup.
Jen bych zvolnil čtenářské tempo, protože se mi nejednou stalo, že jsem u četby ujel. Zapomněl, kdo mluví. Dialogy jsou přitom jednoduché a gradují děj. Celkově na román koukám hodně podezíravě. Kdo čekal oddych, plete se. Kdo čekal napětí, plete se, přitom má pravdu. Kdo čekal jakýsi náhled do duše, najde cíl.
Ale víc bych se k tomu vyjadřovat nechtěl, je to hodně zvláštní téma.
Dávám 80 procent a děkuji nakladatelství Motto za poskytnutí recenzního výtisku.
Vložil: Zdeněk Svoboda