Se skvělým performerem a básníkem vedeme řeč i o japonském beatnikovi... Ondřej „Ondrus Double“ Linhart o životě, vesmíru a vůbec

Foto: Se svolením Teddyho Sunardiho a Ondřeje Linharta (stejně jako snímek v textu)

Popisek: Ondřej „Ondrus Double“ Linhart

ROZHOVORY NA OKRAJI Se skvělým performerem a básníkem o japonském beatniku Nanaovi Sakakovi, o poetice života, přírody, o múzách, o pořádání nekonformních koncertů i veřejných čteních. I o kavárně Mezi Řádky na Smíchově, kde pořádá každý měsíc besedy s pozvanými básníky.

Od toho minulého čtvrtku, co jsme se potkali v Jiným kafe na pravidelném poetickém vystoupení, jsi toho stihl opravdu hodně. Uspořádat prvního máje den poezie na Petříně, v okolí sochy Jana Nerudy, a zúčastnit se křtu knihy japonského beatnika Nanaa Sakakiho v kavárně Unijazzu na Žižkově. Ty jsi patrně přímo akční hrdina. Jak to vše zvládáš?

Jarní období bývá vždy nakloněno novému životu ať již v literárním, milostném, pracovním, prostě v jakémkoli směru. Chuť žít prostě sílí na intenzitě, Země se ohřívá jarními paprsky a čtení literátů se prostě jen přesouvá z tepla kaváren na čerstvý vzduch. Hospody otevírají zahrádky a milenci svá srdce. Náhodou se to prostě sešlo na přelomu letošního dubna a května. Před 100 lety, 1. 1. 1923, se totiž narodil japonský básník Nanao Sakaki, který v devadesátých letech navštívil i Prahu spolu s Allanem Ginsbergem, no a s hercem Tomášem Pospíšilem se nám právě podařilo podnítit vydání jeho sbírky básní k tomuto výročí u nakladatelství Dharmagaia. Nanaovy narozeniny jsme řádně oslavili a knihu jsme pokřtili koncem dubna v novém Unijazzu na Žižkově. Včetně projekce tu byli se mnou ještě tři recitátoři, dva tanečníci a muzikantka Zuzana Dumková. Více lze nalézt na internetu jako Nanao Sakaki Projekt. Nechal jsem si udělat triko s jeho fotkou a básní (viz foto dole) a prožívám letošek jako takový rok s Nanaem, takže pokud mě letos potkáte na nějakém čtení, tak zatím vždy v tomto triku a jeho novou knihou v batohu. Už asi pět let každý měsíc mimo léto uvádím Poezii mezi Řádky v kavárně na Smíchově a jednou za rok 1. května několikahodinovou Poezii na Petříně u fontány „U žabiček" - dobře přes dvacet let. Občas nás někdo pozve také do svého pořadu a nezbývá než časem se více připravovat s jasnou myslí. V podstatě nejvíc vyčerpávající je propagace, která vyžaduje už prakticky jen práci za počítačem. Ať žije papír!

Známe se virtuálně dlouho, ale osobně jsme se potkali teprve minulý čtvrtek. Přiznám se, že mne tvoje performance nadchla. Ale měl jsi tam ještě sympatického kytaristu. Kdo to je? Vystupujete společně?

Ano, ano, většinu úsměvu dodává našemu performativnímu duu Luboš Jeřábek – kytarista, brumlista i programátor vesmírných robotů. Kdysi nás seznámila má žena, když jí zrovinka něco programoval do kytary. To ještě inicioval kapely Nabaženžen, Mylady band a Geronimo co by klávesák. Teoreticky se moc nevídáme. Spíš prakticky těsně před výstupem. Řekneme si to podstatné, třeba kdo co měl k snídani a že jsem našel v kapse jen harmoniku v tónině G. Prostě vždy se nějakým zázrakem sladíme, ale to už není naše věc, ale posluchače. Pojmenovali jsme se marginálně originálně jako Tranz asi metrické duo LuOn.

Jaká vystoupení máš před sebou?

S naším spolkem Camelquerque máme v dlouhodobém plánu turné po psychiatrických léčebnách a v dohlednu 22. 6. uvedu v Poezii mezi Řádky slovenskou básnířku Danicu Hrnčiarovou Šišlákovou za hudebního souznění Moniky Sonk. Po letním relaxu budu pokračovat v kavárně Mezi řádky s pravidelnou poezií s hosty básníky i muzikanty opět každý třetí čtvrtek v měsíci. Na našich stránkách camelquerque.cz lze najít mimo fotek a textů i plánované akce, a jak to vidím, ještě zčerstva bude má lamentace a textová performance k vidění i slyšení u Rafa 15. 6. na Haunspalka festu.

Ale zpět k tvým básním. Kdy jsi začal básnit a měl jsi nějakou múzu?

Na tento svět i k poezii mě v dětství přivedla samozřejmě maminka. V sedmé třídě jsem si vyrobil sbírku svých prvních pokusů s názvem Machovy sudy s rýmovanými pohádkami v „moderní" pubertální úpravě. Dívčí úsměv byl samozřejmě hnacím motorem k dalšímu psaní. Příroda, vesmír a vše krásné je bohatou inspirací a plně stačí k prožívání vnitřní poezie. Proto je vlastně umění to vše zachytit a zaznamenat na papír.

Koho ze současných básníků či spisovatelů bys mi doporučil? Jako bývalý antikvář a konzervativní jedinec zamrzl jsem v literární minulosti. Takže já si čtu spíše Homéra než beatniky.

No také se již neprezentuji studentským průkazem a spíše bych ti doporučil mé objevy již mrtvých básníků, neboť v „Meziřádkách” uvádím i mimo jiné takzvané Poezidiárium či jak to nazvat, kde připomínám výročí všech možných literátů, kteří se nějak dotkli poezie a mají den konání večera výročí zrodu či smrti. Ale z těch přítomných patří mezi mé oblíbené Tomáš Míka, Max Ščur, Vít Janota, J. H. Krchovský, Janele z Liků, Kamil Marcel Hodáček, Petr Hruška, Ivan Wernisch, Marie Šťastná, Božena Správcová, Nataša Černá, Jan Zbořil, Ondřej Buddeus a další, spousta slamerů včetně Jiřího Charváta, v hudbě samozřejmě Baumaxa a mnoho dalších, kteří umí češtinou vyjádřit pocit, vůni, náladu, či stav duše. 

Vložil: Jiří Kačur