Lidé, spojení s Krejčířem, se táhnou stále dál až do dneška, viz kauza Dozimetr. Elitní policista vydal knihu

Foto: Se svolením Víta Hassana

Popisek: Karel Tichý se svou novou knihou Kudy kráčel zločin

ROZHOVORY NA OKRAJI Kudy kráčel zločin, kniha o skutečných případech, z nichž některé ovlivnily a možná stále ovlivňují politický a společenský život v naší zemi. Kniha, kterou autor Karel Tichý představil na právě ukončeném festivalu Svět knihy Praha, by určitě neměla uniknout nikomu, koho zajímá zkorumpované podhoubí politického a hospodářského života naší společnosti. Právě díky statečným lidem jako pan Tichý se nestalo Česko mafiánským státem, ačkoliv si nedělám iluze o mechanismech fungování naší „demokracie". Jinde to ale mají daleko horší…

Můžete našim čtenářům přiblížit podstatu vaší práce u policie? Jaké hodnosti jste dosáhl?

Policejní práci a kariéru jsem začal po nástupní škole, na místním oddělení na Praze 7, jako hlídkový pochůzkář a řidič v hodnosti nadstrážmistra. Po dalším resortním vzdělávání jsem se dostal v hodnosti podporučíka na tamní hospodářskou kriminálku a jako kriminalista jsem pak procházel dalšími operativními kurzy a jako operativec se dostal přes hospodářskou kriminálku na Správě hl.m. Prahy až na republikový útvar Protikorupční policie. Hodnosti jsem procházel hezky postupně, podle odsloužených let a služebního zařazení - poručík, nadporučík, kapitán, major až do hodnosti podplukovníka. Ale poslední hodnost pplk. se mi, asi na příkaz shora, snažila odebrat tehdejší nová ředitelka útvaru, jež byla velmi oblíbená ve zločineckém prostředí, které jsme jako operativci tvrdě pronásledovali.

Vydáváte si knihu sám? To ale není vaše první kniha, že?

Svou policejní dráhu sem popsal v mé první knize Lovec mafiánů, kde jsou, z mého pohledu, nejzajímavější případy. Z této knihy pak také vychází naše nová kniha Kudy kráčel zločin, kterou jsme právě teď vydali společně s Hanou Hlušičkovou a nakladatelstvím Audiolibrix. V této knize jsou vybrané, upravené a rozšířené články, které vycházely déle než rok ve stejnojmenném seriálu na serveru PrahaIN.

Obálka se svolením nakladatelství Audiolibrix.

Vzpomínáte v ní na různé zločiny, které jste vyšetřoval. Který z nich byl nejzávažnější?

Co se mé policejní práce týká, tak kauzu Radovana Krejčíře stavím jednoznačně jako náš největší policejní úspěch, který nás ale zároveň také u policie „za trest" zničil. A věci a lidé s Káčkem spojené se táhnou stále dál i do dnešní doby. Připomenu pouze kauzu Dozimetr v čele s Michalem Redlem nebo nyní se rojící zvěsti o případném návratu Krejčíře z JAR do ČR.

Jako řadový občan jsem tu a tam ve zprávách zaslechl ta různá jména jako Krejčíř či Mrázek. Mám pocit, že případ pana Mrázka „vyšuměl" do ztracena. Také okolnosti jeho smrti zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Domnívám se, že řada lidí spojená s touto kauzou si dále podniká, či dokonce možná stále působí v politice…

Zejména díky naší práci, která byla dokumentována v kriminálních spisech Krakatice a Kmotr - a hlavními rozpracovanými osobami byly osoby kolem Mrázka a Krejčíře - se podařilo prokazatelně zachránit státu několik miliard a státní firmu Čepro. Ale bohužel jsme, asi z důvodu, že toho víme příliš mnoho o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, upadli v nemilost policejního prezidenta, jednoho nechvalně známého advokáta a řady „čestných" politiků v čele s několika ministry. Jeden z nich dokonce vydal rozkaz, ať mne zavřou, a to zákonně nebo nezákonně. A snaha se mu zavděčit byla veliká... Neměli na to, ale naše oddělení rozprášili a já po vleklých zdravotních problémech stihl od policie odejít, i když s Inspekcí ministra vnitra ještě na dlouhou dobu v patách.

Určitě jste při své práci nepotkával pouze zločince, ale také odvážné a čestné lidi. Na koho z nich rád vzpomínáte?

Rád vzpomínám na své kolegy z operativního oddělení a pár statečných státních zástupců v čele s Jardou Dolejším, bez kterého by řada našich kauz dopadla asi úplně jinak. A také na řadu dobrých a také statečných novinářů, kteří se nebáli psát pravdu.

Ale obraťme list od ponurých témat. Čtete detektivky?

Moje nejoblíbenější kniha… no to je přece jasné… román Maria Puza Kmotr. (Smích.)

A co vás baví? Jaké máte koníčky?

Jsem čerstvý důchodce, rád si zajdu se svým psem do lesa na houby nebo k řece na ryby. A s Hankou Hlušičkovou uvažujeme ještě o případné další knize na jistě zajímavé téma. A dění v politice a zločinu stále sleduji a bohužel je pořád co.

Vložil: Jiří Kačur