Lidé baží po zisku a podrážejí si nohy – již v Komenského Labyrintu světa. MATURITA Z ČEŠTINY

Foto: Wikimedia Commons, CC0 1.0

Popisek: Jan Amos Komenský, portrét od Jürgena Ovense, po roce 1650, je vystaven v amsterdamském Rijksmuseu.

Jak vnímáte současnou podobu maturity z českého jazyka a literatury? Je maturita potřebnou zkouškou z dospělosti, nebo jen zbytečným strašákem, který mladý lidem navždy znechutí krásnou literaturu? Je četba dvaceti titulů z české i světové klasiky nezbytností pro každého, kdo chce, aby ho okolí mělo za vzdělance? Nebo jde o zbytečný opruz, který sráží nadějné mladé lidi v rozletu a hloupě nahrává dýchavičným boomerům s jejich již dávno vyčpělými pravdami i překonaným pohledem na svět?

Na tyto a další podobné otázky si každý musí odpovědět sám. Naše rubrika Maturita z češtiny je určena nejen pro maturanty, snad by mohla trochu pomoci studentům, kteří v průběhu čtyřleté docházky na střední škole o knihu nezavadili, i těm, kdo se o slavných literárních dílech rádi dozvědí něco nového. A možná zaujme také další milovníky literatury, kteří si rádi opráší středoškolské znalosti.

Dlouhý, ale těžký život

Filozof, pedagog, náboženský myslitel a spisovatel Jan Amos Komenský prožil na svou dobu neobvykle dlouhý, rozhodně však nelehký život. Jeho větší část strávil v exilu, kam odešel kvůli pronásledování nekatolíků v pobělohorském období. Své největší literární dílo však napsal ještě ve vlasti v roce 1623, kdy byl donucen skrývat se před pronásledováním státní mocí. Během života v cizině se k „útěšnému spisu“ Labyrint světa a ráj srdce několikrát vrátil a přepracoval ho. Svým poselstvím je toto dílo dodnes překvapivě aktuální.

Tři rodiště velikána? (A není to Jára Cimrman!)

Osudy muže známého dnes pod jménem Komenský nejsou zdaleka tak přehledné, jak bychom si přáli. Nejasnosti doprovázejí už okolnosti jeho příchodu na svět. Nemůžeme s určitostí říct, kde se narodil. O čest být Komenského rodištěm se ucházejí hned tři místa – Uherský Brod, Nivnice a Komňa.

Největší Čech éry baroka byl Moravan s uherskými kořeny

Místo narození by snad nemuselo být tak důležité, ale my s jistotou nevíme ani to, jak se budoucí „Učitel národů“ svým současníkům představoval. Knihu Všenáprava vlasti podepsal jako „Jan Amos Szeges Nivnický, po otci nazvaný Komenský“. Podepisoval se také jako Comenius, Moravus, Nivnicensis či Hunnobrodensis (Uherskobrodský). Moravu považoval za svou vlast a češtinu za rodný jazyk. Největší český spisovatel éry baroka se cítil být Moravanem. V tomto přesvědčení mu rozhodně nepřekážel ani fakt, že jeho dědeček János Szeges byl Maďar.

Spolužáci se mu posmívali

Jan přišel na svět 28. března 1592. Datum jeho narození si dodnes připomínáme jako Den učitelů. Pocházel z měšťanské rodiny, která se hlásila k učení Jednoty bratrské. Žil v Uherském Brodě, ve dvanácti letech však osiřel a odešel k tetě do Strážnice. O rok později vpadli do města uherští povstalci, tetin dům vypálili a Jan musel k sestře, zpět do Uherského Brodu, jenže už o pár měsíců později se zase stěhoval, tentokrát k poručníkům do Nivnice. Když v 16 letech nastoupil do vyšší školy v Přerově, dvanáctiletí spolužáci se mu posmívali, že neumí latinsky. Budoucí osobnost světového významu měli za mírně opožděného hocha.

Rychlý vzestup, a ještě strmější pád

Jan však všem vytřel zrak. Brzy ve škole patřil k nejlepším. V devatenácti se vydal na univerzitu v německém Herbornu, později studoval i v Heidelbergu. Po návratu do vlasti učil v Přerově, byl vysvěcen na kazatele, odešel do Fulneku a oženil se. Bylo mu pouhých 28 let, když došlo k události celoevropského významu, která měla navždy poznamenat Komenského život a na následující tři staletí také osud českých zemí. V neděli 8. listopadu 1620 se na Bílé hoře střetlo vojsko vzbouřených českých stavů s armádami císaře Ferdinanda II. a jeho spojenců. Prohraná bitva zpečetila porážku českého stavovského povstání. Komenský narychlo opustil Fulnek v roce 1621. Musel uprchnout před blížícím se vojskem.

Obraz Jan Ámos Komenský, učitel národů z cyklu Slovanská epopej od Alfonse Muchy, 1918. Foto Wikimedia Commons, CC0 1.0

Manželka i oba synové zemřeli na mor

Rok se ukrýval před pobělohorskými represemi na různých místech ve východních Čechách a možná také na severu Moravy, podle jedné z pověstí dokonce i v dutém kmeni lípy. Skutečný život však byl velice drsný. Uprchlík se už nikdy neměl sejít s milovanou manželkou a dětmi. Zatímco se schovával, jeho blízcí podlehli morové nákaze. Pod dojmem těchto strašlivých událostí Komenský píše jedno z vrcholných děl české barokní literatury. První verzi rukopisu Labyrintu světa a ráje srdce dokončil v roce 1623. Opakovaně se však k textu vracel a doplňoval jej.

Alegorie zachycuje hledání smyslu života

Labyrint světa a ráj srdce je alegorická neboli jinotajná skladba. Komenský v díle vykreslil obraz světa, jenž se zdá být bezvýchodným bludištěm. Člověk v něm bloudí a nenachází se. Spasit se může pouze návratem do vlastního srdce a příklonem k Bohu nebo k principu, jenž ho přesahuje. Děj knihy se odehrává ve městě, které představuje svět, zatímco srdce je pomyslným rájem, do něhož se poutník nakonec uchýlí. Tématem díla, které patří mezi Komenského „útěšné spisy“, je hledání smyslu života. Autor vypravuje v první osobě, tedy ich-formě, a ztotožňuje se s postavou poutníka. Děj se odvíjí chronologicky. Labyrint světa a ráj srdce je členěn na 54 kapitol, rozdělených do dvou částí.

Titulní strana prvního vydání Labirynt Světa a Lusthauz Srdce, které vyšlo roku 1631. Foto Wikimedia Commons, CC0 1.0

Poutník a dva průvodci

Hlavní postavou díla je poutník procházející městem, které symbolizuje svět. Má si tam vybrat své povolání, tedy zvolit si své místo ve světě, smysl života, poslání. Na pouti městem ho provázejí Všezvěd Všudybud a Mámení. Tito průvodci mu nasadí uzdu všetečnosti a okuláry neboli brýle mámení, aby se nechal poslušně vést a získal o okolí zkreslenou představu. Brýle mu ale nepřiléhají a poutník koutkem oka vidí reálný svět.

Všudy plno lidu jako hmyzu

Město je okrouhlé, obehnané zdmi, za nimiž vládne tma. Má bránu východu, která je symbolem narození, a bránu rozchodu, tedy místo přidělení stavu a povolání. Nachází se v něm ústřední náměstí a šest hlavních ulic pro největší společenské stavy – stav domovní (rodiny), řemeslníky, učence, duchovní, vrchnost a vojáky. Ve městě jsou „nesčislné ulice, ryňky, domy a stavení, větší i menší, a všudy plno lidu jako hmyzu“. Nad městem se skví těžko dostupný Hrad Fortúny (Štěstěny), kam se chtějí dostat lidé toužící po bohatství, rozkoši a slávě. Vládne tam královna Moudrost, „ač někteří mudrlanti Marnost ji říkají“.

Spatřil sem Smrt...

Průvodci poutníkovi tvrdí, že svět je uspořádán rozumně a krásně, ale on vidí jen klam, marnost, faleš, zradu, nesvobodu, neřesti, bídu a intriky. Obyvatele ovládá touha po snadném zisku, společenském postavení a bezstarostném životě, vzájemně si podrážejí nohy.

Bez brýlí mámení poutník neshledává nic hezkého: „… spatřil sem Smrt mezi všudy se procházející: ana kosou ostrou, lukem a střelami zaopatřena byvši, všechněch hlasem, aby se smrtedlnými býti pamatovali, napomínala. Ale jejího volání žádný neposlouchal, každý svého bláznovství a neřádu předce hleděl. Takž ona střely dobývajíc, po nich na všecky strany házela: kterýmiž jak koho v houfu, mladého, starého, chudého, bohatého, učeného, neučeného bez rozdílu trefila, tak se káceli. Kdo trefen byl, křičel, řičel, řval; jiní okolo chodící když ránu uhlédali, prchali trochu, a hned zase nedbali nic. Někteří přijdouc podívali se na raněného chroptícího, a když nohy stáhna dýchati přestal, svolajíc se, zpívali sobě okolo něho, jedli, pili, výskali; někteří při tom trošku se přišklebujíce. Potom se ho chytili, vlékli a vyhodili jej přes ohradu do tmavé té jámy, kteráž okolo světa jest. A vrátivše se odtud, hýřili opět…“

Nevaž se, odvaž se

Poutník si uvědomuje, že nic na tomto světě nemá skutečnou hodnotu, dokonce ani moudrost ne. V první části knihy autor podrobil ostré kritice soudobou společnost, v níž touha po bohatství, prožitku, slávě, zábavě a konzumu převážila duchovní hodnoty. Lidé jsou ochotni ubavit se k smrti a radovat se na mrtvolách svých bližních.

Zejména tato poloha díla až překvapivě aktuálně promlouvá k současnému čtenáři. Komenský se tu vyrovnává s již dohasínajícími ideály renezance, ale také soudobou politickou situací a celkovou demoralizací společnosti, zapříčiněnou válkou a morovými epidemiemi.

Navrať se do domu srdce svého

Druhá část přechází do podoby čtenářsky náročného teologického traktátu. Poutník v zoufalství nad stavem lidstva nalézá záchranu v návratu do vlastního srdce, k samotě, náboženskému rozjímání, hluboké víře. Otevírá své srdce Bohu:

„… všecken se ještě hrůzou třesa, uslyším za sebou temný hlas řkoucí: „Navrať se!“ (…) „Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře.“

Po návratu k sobě samému a po odevzdání se do vůle boží se poutník setkává s Kristem a nalézá pravou radost. Spasitel k němu promlouvá:

„Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? a kde Boha než v chrámě jeho? a který chrám Boha živého, než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní?...“

Znaky barokního stylu

Labyrint světa a ráj srdce je vrcholným dílem české barokní literatury. Autor svůj útěšný spis vystavěl na kontrastech, postavil proti sobě labyrint světa a ráj srdce, nicotu lidské existence a boží dokonalost, tělesno a duchovno. V díle se vyskytují charakteristické znaky barokního stylu. Patří k nim už samotné zpodobnění světa jako labyrintu, tedy spletitého, nepřehledného, chaotického stavu. Tato představa byla nesmírně blízká myšlení barokního člověka. Labyrinty a bludiště si oblíbila i barokní architektura, staly se nedílnou součástí dobových parkových úprav. K barokním rysům se řadí také využití alegorie, kontrastu, všudypřítomný pocit marnosti a pomíjivosti lidské existence, vykreslení odpuzující tělesnosti a také názor, že lidský rozum selhal, je proto nutný návrat k Bohu. Dílo bylo sepsáno češtinou 17. století, hojně protkávanou citáty z Bible. V textu se objevují četné symboly, metafory a alegorie. Množství sloves vyjadřujících pohyb vytváří podobně jako barokní architektura a výtvarné umění dojem neustávajícího dění a dynamiky.

Závěr života

Jan Amos Komenský prožil 42 let v exilu, převážně v polském Lešně. Pobýval také v Anglii, švédském Elblagu a uherském Blatném Potoce. Byl třikrát ženatý a stal se posledním biskupem Jednoty bratrské. Za svůj život napsal asi 250 děl pedagogického, lingvistického, filozofického i náboženského zaměření. Některá z nich byla nenávratně zničena při požáru Lešna v roce 1656. Po této tragédii Komenský odešel do nizozemského Amsterodamu, kde konečně strávil poklidný závěr života. Zemřel v roce 1670 ve věku 78 let. Ani po smrti se nevrátil do vlasti, kterou musel proti své vůli opustit. Pohřben je v nizozemském Naardenu.

Zdroje: Wikipedie, Labyrint světa a ráj srdce 

Vložil: Vladimíra Krejčí