Dedikace, Vítězslav Nezval. Nedělní chvilka poezie
28.05.2023
Foto: Kamil Fára
Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Vítězslav Nezval (1900 Biskoupky na Moravě – 1958 Praha) byl moravský básník, spisovatel a překladatel, spoluzakladatel poetismu, vůdčí osobnost českého surrealismu, národní umělec (1953), člen Komunistické strany Československa, vyznamenaný zlatou medailí Světové rady míru… Roku 1922 vstoupil do Devětsilu, v jeho rámci se podílel na založení poetismu, nového básnického směru. Chtěl být metodou, jak nahlížet na život, aby byl básní. Postupně se stal politickým iniciátorem českého avantgardního hnutí. Roku 1924 vstoupil do KSČ, z níž nikdy nevystoupil. Velmi ho ovlivnily jeho cesty – zejména do Sovětského svazu, ale i Francie, Itálie a Řecka. Seznámil se zde s mnoha surrealisty (André Breton), pod jejichž vlivem založil Skupinu surrealistů v ČSR (1934), kterou se roku 1938 pokusil rozpustit, ale fakticky z ní byl ostatními členy vyloučen. Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Jeho tvorba této doby je poznamenána stylem budovatelské poezie, podle Nezvalových příznivců obsahuje snahu najít sama sebe v socialistickém realismu. V edici Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v letech 1950–1990 celkem 38 svazků. Velké procento Nezvalových veršů v edici ale bylo autorem autocenzurováno, leccos pozměnil, zrekomponoval nebo úplně vypustil. Přes všechny jeho politické přešlapy to ale rozhodně byl geniální básník.
Je smutné, když člověku zemře člověk. Je smutné, když básníkovi zemře člověk. Co se ale stane, pokud básníkovi zemře básník, dočkáte se něčeho, co v roce 1929 sepsal Nezval na památku Otokara Březiny. Jejich literární i lidské pouto se zdálo neodlučitelné. O to více jsou následující verše nejen skvostně složené, ale i bytostně dojemné.
Dedikace
Smuteční hrana za Otokara Březinu
Když ztratil v smrti duch
svou paměť zrak a sluch
když uzavřel se kruh
když dohrál pištec škálu
ční v třpytu zlatých much
stín rakve plné stuh
jak v spánku bez předtuch
nad schody u portálu
Kněz klečí v modlitbách
a jak by chřestil hrách
při dlouhých nešporách
za růžencové hrany
ho jímá dlouhý strach
a zbožně líbá prach
Král leží na márách
ve dveřích u dvorany
Je bez nástupce král
jak by se průvod bral
a beze slova štkal pod
tíhou kruté rany
měsíc jak svatý Grál
se světlem rozehrál
a hrana hučí dál na všecky čtyři strany
Je opuštěný trůn v smutečním smyku strun králové bez korun se rozpadají v prachu
a světlo sedmi lun jež hledá texty run
se tříští na portál a uhasíná v strachu
Je bez nástupce král jak by se posel bral
a těžce vrávoral stín koně smrti kluše
v korunovační sál kde jak by duhou hrál
se vznáší svatý Grál z hvězd básníkovy duše
|
Vložil: Honza Juránek