RECENZE Igor Brezovar, Velká jízda začíná: Na motorce po šesti kontinentech. Obložený jak albánský uprchlík

Foto: Se svolením Igora Brezovara

Popisek: Igor Brezovar

Igor Brezovar. Člověk, který na motorce projel téměř celý svět. Jeho cesta světem je opravdu obdivuhodný výkon. Zabrala mu dohromady 3 roky, během nichž napříč 135 státy ujel 230 000 km a čtenář si trasy, po nichž se vydal, může prohlédnout už na přední předsádce. Nyní tento rodák ze Slovinska, člověk s ohromnou radostí ze života a hvězda cestopisného seriálu Po jedné stopě, v němž společně s hercem Martinem Písaříkem cestuje napříč Afrikou, vydal v nakladatelství Jota první část svého nesmírně inspirativního cestopisu. Velká cesta po šesti kontinentech může začít.

Krásně vypravená kniha s bohatým barevným fotografickým doprovodem prošla pečlivou redakcí a složitým přepisem ze specifického Igorova jazyka do českého, takže čtení je možná méně autentické, což je zrovna v tomto případě i docela škoda, zato mu ale porozumí každý. A je opravdu o co stát. Igor ve své knize skutečně netroškaří a popisuje už své první cestovatelské dobrodružství při putování napříč rodnou vesnicí a prázdninové výlety po Evropě na své první motorce až k první větší výpravě do Turecka. Dále nechybí jeho jízda Austrálií, v níž se setkává s přemnoženými klokany i hollywoodskou hvězdou. Vezme nás i do jihovýchodní Asie, podstatná část knihy je ale věnována jeho první velké cestě Afrikou. Tenkrát sice ještě bez Martina Písaříka, ale zato se stejnou motorkou.

Vydala Jota, 2023, počet stran 370, doporučená cena 598 Kč, foto obálky se svolením Jota   

Autor se zaměřuje hlavně na lidi, které na svých cestách potkal, na příběhy, které v jejich společnosti prožil, popisuje jejich bohatou kulturu a nezapomíná při tom ani na jídlo a ženy. Většinou je to vyprávění milé, radostné a vtipné, občas smutné – přesně tak, jak to má být. Kromě toho, že se čtenář dozví mnoho zajímavostí – třeba to, jaký je mauritánský ideál ženské krásy či odlišném etiopském počítání letopočtů, je mu nabídnuta i spousta užitečných rad – potenciální cestovatel si tak může na vlastní triko zkusit trik, s jehož pomocí získá peníze od nigerijského policajta a možná i ušetří na téměř každé africké hranici. Právě tradičních problémů s celníky ohledně všech možných i nemožných razítek, dokladů a peněz a žebrání a smlouvání nejen ve vnitrozemí, je vyprávění plné. Protivná a všudypřítomná byrokracie a nekonečné dohadování kompromisů však patří i k asijským zemím, jak se v knize dočtete s trochou nadsázky na téměř každé stránce. Cestování ale nabízí i mnohem příjemnější chvíle – a ty naštěstí převažují.

V knize vynikne kontrast i podobnost jednotlivých zemí a jejích obyvatel. Cestopis je přeplněn spoustou nezapomenutelných chvil, které s nimi autor prožil a jež ho nadále formovaly – stejný účinek na něj měly také radosti a strasti jeho soukromého života – ani těm se v knize nevyhýbá, protože bez nich by jeho příběh, a tím pádem ani kniha, nikdy nebyly kompletní. A možná si nejeden čtenář během putování knihou uvědomí, jak dobře se v tom našem jakž takž civilizovaném světě vlastně má a je jím dost často rozmazlen.

Snad jediné, co bych knize vytknul, je absence obsahu a pár nepatrných překlepů, většinou přebytečných či naopak chybějících spojek a předložek, ale to se prostě může stát každému a rozhodně nejde o nic, co by knize a jejímu obsahu ubíralo na kráse. Stránky mi pod rukama utíkaly stejně rychle, jako přibývaly kilometry na tachometru Igorova BMW. Knihu jsem četl tři dny, pokaždé jedním dechem, a jen těžko jsem ji odkládal. Už teď se těším na pokračování.

Dávám 85 %.

Vložil: Tomáš Mysliveček