Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Lest rozvědčíka Päwka. Druhá povídka ze série Multivercz od Marka Dobeše. Čtení na pokračování

14.05.2023
Lest rozvědčíka Päwka. Druhá povídka ze série Multivercz od Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Pro lásku vůdcovy stolice dnes dostane to zbídačené vemeno Německa, které lze najít na mapách pod falešným označením Československo, nebo také Česká republika, pořádně přes kejhák. Výbušniny jsou připravené, detonátor už někdo žmoulá v bezzubých rukách a chystá se na historický okamžik. Je možné, že během jeho odhalování nejeden čtenář spolkne samým vzrušeným vidličku. Ale to nevadí. Marek Dobeš umí jíst i lžičkou. A když se dožere, umí jíst dokonce i nohou od stolu, pozor na něj. Pojďme na druhé pokračování série Multivercz Marka Dobeše.

Z knih, ke kterým se rád vracím, jsou to Tři kamarádi, Sbohem armádo, Stařec a moře, Hlava XXII, Osud člověk a samozřejmě Mein Kampf. Vyjadřují určitý životní názor, se kterým se ztotožňuji, a jejich hrdinové řeší životní problémy způsobem, který je mi blízký. Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987, alternativní vesmír katalogové číslo 231C31.

Odilo Globocnik se opřel o hůl. Dnes je mu přesně 65 let. Ceremoniál na jeho počest se odehrával na dohled od místa, kde věrně sloužil říši. Bez silných brýlí by však nedohlédl. Pražský hrad se tyčil na opačném konci údolíčka rozdělujícího pražskou kotlinku. Přirostlo mu to od věků německé město k srdci. A nic na tom nemění ani fakt, že dnes v roce 2023 ho už opět ovládá ta česká chátra. Čecháček je nezdolný jako plevel. Ruský bolševník se alespoň hrdě staví na odiv. Heracleum mantegazzianum – bolševník velkolepý. Tschechische drecke se krčí při zemi, chvíli si ho nevšímáte a už máte po jahodách. Jak vám řekne každý zahradník, musíme ho včas odstranit, aby neutiskoval pěstované rostliny. Nějak jsme my Němci starost o naši zahradu Böhmen und Mähren zanedbali. Dokonce ani celoplošný denní tisk nám tu už nepatří. Jak můžeme být my Němci tak hloupí, země vražená do boku přesvatého těla německého národa přece nemůže být ponechána sama sobě ku správě.

Odilovi bylo dnes sice přesně 65 let, ale cítil se nejméně na osmdesát. Služba v ozbrojených silách říše je nemilosrdná, co se tělesné integrity týče. Utužuje ducha, ničí naši fyzickou schránu. Pahýl pravačky bezmocně přitištěné k Odilově trupu by mohl vyprávět. Ještě jednou pohlédl k Hradu, pak vyplivl vajgl cigarety, až zasršel jiskrami, jak se odrazil od betonové podesty Kongresového centra a postavil se do vchodu. Jinde už prostě nebylo místo.

Dnes Odilo uskuteční to, co plánoval dlouho, čin, který vrátí čest do srdcí velkoněmeckých vlastenců. Musel se silou vůle zkrotit, aby jeho zdravá ruka na madle rukojeti nesjela palcem k nenápadnému knoflíku, který měl odpálit explozivní nálož vysoké brizance, ukrytou v tubusu hole. Ještě pár minut a bývalý rozvědčík Päwek, jeho přítel z mládí a toho času nenáviděný čtvrtý prezident samostatné České republiky, se objeví zde v sále. Bude dekorovat zasloužilé seniory vstupující v období věku odchodu do důchodu. A bude nesmazatelnou ostudou většiny zde přítomných, i když pravda už to, že jich tolik přišlo, byl od nich vzhledem k devastaci jejich fyzičky heroický výkon, bývalých vojáků a spolubojovníků, že se neodhodlali postupovat jako on, jako Odilo. Proto je jenom správné, že zaplatí spolu s ním cenu nejvyšší. Podvolení, to je to oč tu běží. Všichni zde přítomní se smířili s únikem Česka zpod ochranné správy Berlína. Když se Říše ekonomicky vyčerpala a ve válce s velkým atlantickým satanem, Spojenými státy Anglo-Americkými musela v roce 1989 bez boje opustit českou kotlinu, miliony německých soukmenovců nehnuly prstem. Pravda, některým zbyly jen pahýly, jiní přešli k záškodnickým werwolfům, ale většina dala přesnost brblání na německojazyčných sociálních sítích.

Odilo se rozhlédl, plné Kongresové centrum, byly jich tu tisíce soukmenovců, těch, kteří kdysi sloužili na území protektorátu Böhmen und Mähren. Kdyby se opět rozhodli, že opanují Prahu, kdo by jim v tom mohl zabránit? Pozoroval své pobratimy, jak sehnutí, s těly poničenými mnoha lety služby, hojně dekorovaní dubovými ratolestmi, zároveň však oslabeni množstvím zranění z věrné služby štosují vyschlé schránky jednu vedle druhé. Stejně jako on všichni v uniformách a všichni se opírali o stejné zelené hole, které jednotně vyfasovali od vojenského eráru. Jen on však byl rozhodnut konat. Vůdce měl pravdu, ti nejlepší už padli. Kde je však vůdci konec? Odilo spolkl hořkou slinu. Zůstal na to sám. Zůstal na to vše sám. Nyní se už neubránil, aby palcem nepřejel po knoflíku spouště detonátoru. Nesmí zklamat. Již brzy pošle arm. gen. v.v. Ing. Pavla Petra, SA do horoucích pekel!

Vraťme se však ještě o chvíli zpět. Ve stejnou minutu, kdy Odilo kouřil na balkóně Kongresového centra, projížděla limuzína se čtvrtým prezidentem republiky československé, arm. gen. v.v. Ing. Pavlem Petrem, SA nuselským Jamrtálem. Vtloukali jim to v mládí do hlav na kurzech „Praha německá“ - název pochází z německého Jammertal (jammern – bědovat, Tal – údolí, tedy volně „Údolí nářků“) a odkazuje na zpustošení údolí koncem třicetileté války. Nyní je však Praha už opět více méně česká a on zde sídlí jako prezident její a k tomu dalších 749 měst Československa. Za okny se odděleny od silnice potokem Botičem mihly sloupky venkovní tělocvičny, na kterých se tužili mladí muži, pravda převážně z Ukrajiny, čeští branci by se od nich mohli učit, a vzápětí obrovské sloupy nuselského mostu. Prezident na ně pohlédl s libostí. Ano, tento most ve svém BVP podrobil zátěžovému testu už jeho otec. Dobře si pamatuje, jak ho nechal tatínek nahlédnout do střelcova zaměřovače, když velitelské BVPčko vjelo jako první na mostovku. Samozřejmě to bylo zcela proti všem předpisům, ale vysoce postavení příslušníci Wehrmachtu si tehdy s nimi příliš hlavu nelámali. Byla to heroická doba překonávání rekordů, doba Stěnků Razinů, Horstů Wesselů a dalších bojovníků s průměrností. Psal se listopad 1970, jedna z velkých staveb národního socialismu šla do finále. A protože před pár dny oslavil malý Pavlíček deváté narozeniny, mohla být i díky tatínkově velkorysosti vahou jeho dětského chlapeckého tělíčka provedena statická zatěžovací zkouška. Celkem 66 tanků vjelo na nuselský most, aby ukázalo velikost říšské stavitelské superiority. Tehdy se pevně rozhodl, že bude vojákem. Na bojovém vozidle pěchoty bude drandit zemí, aby podrobil zatěžkávací zkoušce každý most, na který narazí. A kdesi v povědomí bude mít zasunutu zkušenost, že jeho prvním byl Nuselák.

Nuselský most, výstavní stavba národního socialismu. Dynamická zkouška byla dokonce provedena raketovými motory. V roce 1973 byl most dokončen a následně pojmenován po prvním „národně socialistickém“ prezidentovi protektorátu jako most Reinharda Heydricha. A nyní je na jeho místě on, bývalý wehrmachťák, rozvědčík třetí správy SS s pověřením výsadku do týla nepřítele, jaký dějinný paradox. Není divu, že otec jeho předchůdce, hudební skladatel, operní pěvec a posléze ředitel hallské konzervatoře, Richard Bruno Heydrich, na toto téma složil dokonce operu. Pojednávala o všech rozhodujících fázích budování mostu - stržení novorenesanční budovy České dětské nemocnice kvůli stavbě nájezdů na most na Karlově. Na pláni pak bylo zlikvidováno fotbalové hřiště (stadionek na Bělce) někdejšího sportovního klubu SK Nusle, zastavěné jižním předmostím Nuselského mostu a Palácem kultury (dnes Kongresové centrum). Richard Bruno Heydrich by se v hrobě obracel, kdyby se dozvěděl o změně názvu z Paláce kultury na Kongresové centrum. Od kulturnosti velkoněmectví až po bezduchý pragmatimus dnešní amerikou globalizovaně-kolonizované Evropy.

Kulturní superiorita a síla vůle, to je to, co Pavel Petr vždy na Němcích obdivoval a proto jim coby bratrskému národu až do převratu také tak věrně sloužil. Ale my Češi máme na povel pro změnu jiné síly, jsme houževnatí.

Prezident Pavel Petr si uvědomil, že sní s otevřenýma očima. Zpět do práce, nepolevovat. Je jen několik dní na svém postu a už stojí před složitým úkolem. Vláda mu podsunula oříšek k rozlousknutí. S pěkně žluklým jádrem nutno dodat. Že je ořech žluklý většinou zjistíme, až když se do něj zakousneme. V tomto případě už to bylo jasné, když mu ho legislativci předávali. V rámci úsporných opatření se vláda rozhodla nastolit kontroverzní opatření - zrušit nároky na vyplácení důchodu všem bývalým vojákům, kteří před listopadovým převratem sloužili u Wehrmachtu. A chyběl už jen jeho podpis.

Kolik spolubojovníků jen prezident v první dny svého úřadování rozčílí. To nebudou jen Drei Kameraden, které podpisem navždy ztratí. Kamaraderie byla u ozbrojených složek protektorátu Böhmen und Mähren vždy nesmírně důležitá. A on je svým podpisem odepíše všechny.

Náhle prezident Pavla Petra osvítil nápad. Pche, a pak že má IQ jen 107. I kdyby měl IQ 20, pořád bude mít geniální řešení. Podepíše zrušení penzí, ale zároveň vyjádří zcela zásadní pochybnost, zda podepisovaný zákon není v rozporu s Ústavou. „Podejte mi pero,“ zavelel pevným hlasem, rozhodného vojevůdce, kterým vždy byl, i když se mu zatím v žádné válce bojovat nepoštěstilo. Připravil se, listinu si rozložil na ostře vyžehlených pucích, uchopil prezidentské pero a nasadil na unterschrift. Zároveň si nechal vytočit číslo na Ústavní soud neméně neochvějnými slovy „Vytočte mi číslo!“ Na rozvědčíka Päweka si nikdo nepřijde, pomyslel si Pavel Petr. Podepíše a zároveň se sám udá. Čestnější (pfuj češtější) strategii by nevymyslela ani princezna Koloběžka první, do které byl jako dítě zamilovaný. Ozval se vyzváněcí tón.

Vzápětí řezavý Nokia tune přerušila obrovská exploze. Asistentovi vypadl telefon ze šokovaných prstů. Tlaková vlna smýkla limuzínou. Na obloze vykvetl ohňostroj a olízl stratosféru. Před maskou vozu proletěl jakýsi jednoruký hořící stařec a zapadl po levé straně automobilu se zasyčením do Botiče. Nebyl to Odilo Globocnik? Pomyslel si krátce prezident, než ho smyk prudce se otáčejícího stroje poslal do mdlob z přetížení.

Byl to Odilo Globocnik.

V okamžiku, kdy opustil balkon a vložil chodidlo do prostoru Kongresového centra, narazil do jednoho z kamaraderie starců, kteří se v podobných veteránských uniformách starých vysloužilců jakou disponoval on, opřeni o erární hůlky, jakou disponoval on, tísnili v obrovských prostorách budovy. Domino efekt mužů vrávorajících na svých sukovitých okončetinách, z nichž mnozí disponovali jen jednou, se rozlil prostorem. A některý z nich si zrovna hrál s tlačítkem detonátoru na hůlce, kterou je všechny s pečivostí sobě vlastní zásobil tajný odbor německé podzemní branné moci.

Řetězová exploze vyslala celé Kongresové centrum do stratosféry a Odila do Botiče. Když se prach rozptýlil, zbyl na místě betonového monstra jen velký černý flek, jak stvořený pro znovuobnovení stadionku na Bělce. Nenašlo se jediné uniformované tělo. Všichni potenciální wehrmacht příjemci starobních důchodů se prostě vypařili. Až na Odila, který se s angínou uchýlil zpět do svého bytu jedna plus heil Hitler v Jamrtálu. Problém jeho přítele z mládí, dnes prezidenta a svého času rozvědčíka s krycím jménem Päwek, byl jednou provždy vyřešen.

 

Inspirováno povídkou Jaroslava Haška „Dobrý voják Švejk učí se zacházet se střelnou bavlnou“.

Příště: Rozvědčík Päwek zasahuje v Plzni

 

Vložil: Marek Dobeš