Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Aktivujte rozvědčíka Päwka. Povídka ze série Multivercz od Marka Dobeše. Čtení na pokračování

13.05.2023
Aktivujte rozvědčíka Päwka. Povídka ze série Multivercz od Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Alternativní historie, kde Pavel Petr, alias Pávek, alias prezident České republiky v nějaké podivné jiné realitě, secvakne své půlky před všemocnou NSDAP. Marek Dobeš se rozhodl nadzvednout ze židle snad všechny, kdo mají občanský průkaz, volební právo a díru do pozadí. Ale to je jedině dobře. Povídka z nové série Multivercz. Chyťte se futer, ať vás neodfoukne.

Členství v NSDAP mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu. Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987, alternativní vesmír katalogové číslo 231C19.

Sousoší titánů působilo opuštěně. Mladý Odilo Globocnik se třásl po celém těle. Nezpůsobila to ani mlha, která v tomto ročním období zalézala i pod vojenský plášť z černě lakované vepřovice a svetr z ovcí rodného Hohwaldu. Třásl se vzteky. Jeho pobratim, skoro by mohl říci i pokrevní bratr, kdyby si nebyl vědom jeho nižšího rasového původu, ho zradil. Byli domluveni, že za všech okolností neporuší vyrovnaný krok, kterým už čtyři roky směřovali bok po boku k vyšším postům ve stranické hierarchii. Šlo o jakési jejich soukromé Kraft durch Freude, jezdili spolu na dovolené, doporučovali se navzájem k povýšení, kryli si záda. Pak ale jeho přítel učinil úkrok stranou. A Odilo zjistil, že byl po celou tu dobu jen využíván. Jako člen Herrenrasse posloužil svému pobratimu, aby se přes něj vyšplhal do výšin stranické hierarchie. KdF se rázem změnilo na KFD. Pavel Petr se zachoval jako sobec. A prošlo mu to.

Globocnik vlastně dokonce i přítelovy pohnutky chápal. Pavel Petr coby etnický Čech nemohl nikdy pomýšlet na funkci, kterou by vykonával uvnitř samého vrcholu pyramidy moci v rámci nacistické okupační správy. Říše by nejen nikdy nepřipustila, aby se její předpolí odtrhlo. Ani připustit, aby si šlo svou vlastní nezávislou cestou a vláda věcí národních se zase navrátila. Bylo jasné, že tuhle zemi smějících se bestií bude muset opět začít řídit někdo zvenčí. Že musí nastoupit nový protektor. Proto také po krátkém období tání zavelel Vůdce „Genug.“ A vstup vojsk Postupimské smlouvy pak už byl jen otázkou času. Stačil k tomu jeden jediný den, 20. srpna 1968.

Odilo Globocnik ještě teď sentimentálně vzpomínal, jak s Pavlem Petrem odstraňovali ty směšné barikády. Vyskládalo je několik málo českých ztroskotanců ze spodiny, která nepochopila ducha doby, z laviček a košů vytržených z lázeňské kolonády, v ulicích Mariánských Lázní. Když pak konečně přijely vedoucí tanky kolony 2nd SS Panzer Division Das Reich, mohly projet a neodřeli si ani blatník.

Byly to šťastné dny, kdy společně oba přátelé vraceli do protektorátu pořádek a normalizovali poměry, aby byl klid na práci poctivých lidí dobré národně socialistické vůle. Už tehdy ale Pavel Petr zvažoval nabídku, o které dobře věděl, že je od sebe odtrhne navždy. Mohl svého přítele alespoň informovat. Neučinil tak a zabil jejich přátelství navždy. Pavel Petr se stal rozvědčíkem.

Odilo se vždy cítil vojákem. Snil o hrdinských střetech s protivníkem, o tankových klínech řítících se stepí, boji na bodáky s pohledem vetknutým ve zraky nepřítele. Rozvědčík se jako had plíží v temnotách. I proto by Odilo nikdy k tajné službě patřit nechtěl. To by popřel cestu svého otce. Odilo Lotario Globocnik, řečený Globus, se narodil jako druhé dítě do úřednické rodiny, slovinskému otci Franzi Globocnikovi, důstojníkovi rakousko-uherského jezdectva, a maďarské matce v Terstu roku 1904. Jeho kariéra byla jednou nepřetržitou šňůrou čestných úkolů ve službách Říše. Žádné skrývání se ve stínech – boj s vnějšími i vnitřními protivníky se zdviženým hledím. Do SS vstoupil Globocnik, Sr. již 1. září 1934 a získal si důvěru samotného Vůdce. Ušpinit si ruce službou v tajných složkách, to by jeho otec nepřipustil, zostudilo by ho to nadosmrti. Než ztratit čest, to raději zemřít. Nebo možná ještě spíše nechat někoho zemřít, aby se krví protivníka ostuda smyla. Odilovi se v oku zatřpytila chladná agresivita. Byl by schopen bývalého přítele vyzvat na čestný soud soubojem? Nevěděl.

Nu, nenaděláš nic, za chvíli svého expřítele patrně potká. Byl podržtaškou asistenta sekretáře, který spadal pod samotného Kurta Daluege. Třeba bude i prostor, aby si věci vyříkali osobně. Mladý Odilo Globocnik zamáčkl cigaretu. Přijít na poradu k Vůdci a páchnout tabákem, to by nezanechalo dobrý dojem. Ano, Adolf Hitler byl podruhé v životě na Pražském hradě a velká akce na jeho počest byla průběžně prokládána poradami o poválečné situaci. Ta nebyla dobrá. Bohužel. Scheisse Američani. Komunisté i nacisté se dohodnout dokázali, co jsme si, to jsme si, ale povýšená plutokracie ovládající severoamerický kontinent, zaštiťující se fíkovým listem demokracie stále povýšeně prosazovala Zákon o protiprávnosti nacistického i komunistického režimu a o odporu proti nim. Dodnes se pátá kolona užitečných idiotů z řad disidentů a dalších zaprodanců snažila prosadit, aby nacistický i komunistický režim byl prohlášen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Šli Američanům na ruku a snažili se šířit jejich nelidské kapitalistické i multirasové teze. Jak často rád žertoval Vůdce, ta cháska yankeeská bude stát Evropu hodně. Ti jednou přijdou s tím, že tři mušketýři byli černí. A jestli ne všichni, tak D'Artagnan určitě. Musíme se před nimi obrnit, kázal vždy Führer a s oblibou dodával „Teď chápeme, proč se Číňani obklopili zdí jako ochranou před věčnými vpády Mongolů.“ Ano zlé jazyky říkaly, že ve skutečnosti byla Velká čínská zeď postavena na ochranu před nájezdy Hunů a Mongoly vůbec nezadržela, ale šlo o podstatu věci nikoli o historické vyčteninky. Neustálý tlak mesianistického poučování ze strany Američanů byl nesnesitelný a rozleptával soudržnost společnosti na širších spravovaných územích Říše, poškozoval zdraví národa a oslaboval rasovou hygienu. Ještě že byli Němci tak zdatní technologicky, protože kdyby vedle lákavých myšlenek ještě na občany říše působilo zajímavější americké zboží, mohlo by dojít k neklidu. Takto se však nejnovější evropské výrobky prodávaly v exkluzivní americké síti Tuzex a každý bohatší Američan s kapsou plnou petrodolarů si toužil zvednout společenskou prestiž nákupní výpravou do rozvinuté Evropy…

Po obchodním pohlcení Sovětského svazu došlo k bipolárnímu uspořádání. Poté, co byl spojený výsadek USA a Velké Británie smeten z pláží Normandie zpět do rudého moře, samozřejmě zrudlého krví nepřítele, musely se oba nově vytvořené bloky nějak geopoliticky dohodnout. A protože historii tvoří velké osobnosti, usedl na pokyn říšského kancléře jeho důvěrník Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce), Rudolf Walter Richard Heß, do Messerschmittu Bf 110 a vybaven přídavnými nádržemi doletěl spolu s překladatelem Ernstem „Putzi“ Hanfstaenglem do Washingtonu, kde dojednal mírovou smlouvu. Jednou z jejích zásadních podmínek byl přísně nekuřácký plošný zákaz dovozu cigaret do Evropy, který v dlouhodobém horizontu znamenal opět jen oslabení marlbormanů zpoza Atlantiku, už tak poškozených přílivem marxistických elementů z Ruska i Evropy, kteří začali pilně podemílat společnost tabakismem, genderismem, enviromentalismem a dalšími progresivismy. Rozdělení světa na Spojené státy evropské vedené Německem a Spojenými státy angloamerickými pak už bylo jen otázkou času. Rusko a Čína přestaly být hrozbou. Boj na život a na smrt se změnil v jakýsi Sitzkrieg 2.0, což se ovšem projevilo i na morálce doma v Říši. Členové SS k nelibosti mladších rekrutů postupem času změnili na kancelářské krysy a příslušnost k posvátnému smrtihlavu ve výtah k moci. Ty tam byly události plné hrdinských činů, na které vzpomínali zakládající členové. Dokonce proběhlo i několik sebepožírajících čistek uvnitř obou politických frakcí, opor evropského parlamentu SA a SS. Za oběť jim padli i tak věrní podporovatelé paktu Molotov-Ribbentrop jako Klement Gottwald a další. Čest padlým hrdinům, ať už je má na svědomí nepřítel nebo vlastní vnitrostranická politika. Bohužel se čistky projevily na kvalitě středních kádrů. Opět jak by řekl Vůdce „Ti nejlepší už padli.“ Postupně nezbyl skoro nikdo s vlastním názorem, převažovali oportunisté s IQ nikoli vyšším než 107. A to si mohli ještě Evropané gratulovat, Číňané si zlikvidovali i ty, co nosili brýle, my jsme civilizovaní, u nás jsme to osekali jen na 107čky.

Mladý Odilo Globocnik si ležérně rozepjal kabát, aby dal vyniknout distinkcím SS na klopě, šlo o rodinnou tradici a on věřil, že si je ještě činy se smrtonosnější zbraní v ruce, než jakou dokáže být razítko stvrzující odsun za Ural, zaslouží, a pohnul se směrem k bráně. Díky tomuto manévru málem přehlédl jednoho z vojáků, který vyběhl zpoza strážní budky. Byl o něco mladší, než on sám a Odilo ho okamžitě poznal podle špičaté bradky, která umně upletená ze světlého chmýří na bradě vytvářela jakýs takýs dojem rozhodné mužnosti. Pavel Petr se zastavil na centimetry od Odila.

„Odilo?“

„Pavle?“

„Neříkej mi Pavle, víš, že mě všichni mají zapsaného pod krycím jménem Päwek.“

„Bitte, na ja, aber nehrej si na rozvědčíka.“

„Já si na něj nehraju. Já jsem rozvědčík. Ale to teď není důležité.“

„A co je tak důležité, že se samou horlivostí div nepřerazíš? Tohle je moc i na tebe, nicht wahr?“

„Američtí agenti provedli výsadek na Plzeňsku.“

„Was?“

„A Vůdce pověřil naši skupinu, abychom jejich jednotku vypátrali a zajali.“

Globocznik otočil šokovaný nordický obličej na toho untermensche, který k němu kdysi vzhlížel a vlísával se mu do přízně s neodbytností štěněte českého fouska.

„Vůdce? Pověřil tebe? Was?!“

„To víš, jsem rozvědčík, kdo jiný by to měl vyřešit? Snad ne ty? Copak jsi už někdy podobnému nebezpečí čelil?“ usmál se takřka otcovsky Pavel Petr. „Ale jestli chceš, mohu tě vzít ve jménu starého přátelství, Odilo, jako juniorního asistenta s sebou. Ať se taková SS úřednická krysa z kanceláře jako ty taky něčemu přiučí.“

Pavel Petr uchopil Odila za jeho nablýskané výložky s runami a velitelsky ho otočil čelem vzad. „Kraft durch Freude.“

„Kraft durch Freude,“ špitl konsternovaný Odilo a vykročil za svým novým vůdcem.

 

Příště: Lest rozvědčíka Päwka

 

Vložil: Marek Dobeš