RECENZE Robert Bryndza, Ďáblova cesta. Je boží
13.05.2023
Foto: Cosmopolis, se svolením
Popisek: Robert Bryndza
Už ani nevím, jak dlouho Bryndzu čtu. Obvykle to mám tak, že čím víc jsem na jednoho autora zaměřen (Weaver, Nesbø, Dán, Olsen, ale i Trpková, Urban, Klevisová), tím víc trnu, že další titul bude špatný. Že se třeba začne opakovat, kopírovat motivy.
Bojím se za ně, ani nevím proč.
U zmíněných jmen se to každopádně nestalo ani jednou.
Bryndza vyloženě ujíždí na nových námětech, aniž by musel měnit svůj styl. Soustředí se hodně na osobní rovinu postav. Hovořím především o Kate Marshallové a Erice Fosterové. Ďáblova cesta vypraví o první zmíněné.
Jde o její čtvrtý případ. Předešlé byly Kanibal z Nine Elms, Mlha nad Shadow Sands a Propast smrti. Vydal je Cosmopolis, který se díky tomu dostává na špičky prodejnosti. I to je zajímavé. Obliba detektivních a kriminálních románů je stále obrovská. Z posledních vydaných knih se do čela dere Zatmění, Vraní oko, Smrtící volání, Vetřelec, Šelma nebo Smrt číhá na jarmarku. Jsem za to rád. Pouze konkurence pohání „motory“ per a klávesnic. Troufnu si říct, že každý spisovatel své okolí sleduje. Ti nejchytřejší se jím inspirují.
Neopatrnost při každodenním ranním plavání přivede Kate Marshallovou až do nemocnice, kde potká Jean Julingsovou. Ta jí vypráví srdcervoucí příběh, jak se před jedenácti lety během táboření na místě zvaném Ďáblova cesta ztratil její tříletý vnuk Charlie. Kate, ještě otřesená z toho, že se málem utopila, souhlasí, že se s Tristanem Harperem případu ujmou a pokusí se zjistit, co se tehdy mohlo stát. Když se Kateina a Tristanova detektivní agentura začne událostmi té osudné noci zabývat, zjistí, že Jean má problematickou minulost, a navíc jim neříká úplnou pravdu. Co se tehdy na Ďáblově cestě uprostřed vřesovišť a bažin stalo? Byl Charlie unesen? Nebo spadl do řeky, která mizí v Ďáblově rokli? Když Kate a Tristan zjistí, že sociální pracovnice, která se tehdy o Jean a její dceru Becky zajímala, byla nalezena brutálně zavražděná krátce poté, co Charlie zmizel, budou muset přehodnotit vše, co si do té doby o případu mysleli.
Cosmopolis, se svolením
„Skalní formace Ďáblovy kameny a oblast Ďáblova cesta, řeka i rokle, jsou smyšlené. Prošel jsem Dartmoor a Exmoor křížem krážem za slunečního i deštivého počasí. Jsou to krásná a často temná a tajemná místa. Tyto vzpomínky a všechna místa, která jsem prozkoumal, mi posloužily jako inspirace pro tato fiktivní místa v knize Ďáblova cesta,“ uvádí autor v doslovu. Hodně se tímto přístupem liší. Málokdy se čtenář setkává s tak osobním vzkazem. Bryndza to dělá pravidelně, pravidelně mu ta slova věřím.
Knihu jsem přečetl za dva dny. Šlo to samo.
Román začíná sugestivní ztrátou dítěte a zamířením na několik málo postav jedné rodiny.
V nemocnici se pak Kate potkává s babičkou, jejíž vinou údajně chlapec zmizel. Příběh je lineární a poutavý.
Nejvíce na něm ale kromě pointy oceňuji postupné skládání jednotlivých dílků. Z nemocnice se Kate Marshallová přesouvá k rodinnému právníkovi, od něj do míst, kde k tragédii došlo. Všímá si detailů v krajině i archivních článků novin. Všechny maličkosti ji posouvají dál. Jedná se o skvělý přístup autora, který odvíjí děj z drobných postřehů. Řekl bych, že si toho nikdo ani nevšimne, jenomže právě v tom spočívá Bryndzova síla.
Závěrečná scéna byla skvělá. Pointa mě nenapadla, ale byl jsem za ni rád.
Ďáblova cesta je kombinací příběhového vyprávění a kriminálky s patinou zajímavých a nenápadných lidských osudů. Některé postavy jsou zprvu okrajové, později maximálně podstatné (Anna, Maureen, Libby). Což souvisí s postupným odhalováním motivů, příčin a starých nejasností.
Bezvadný je i český překlad Kateřiny Elisové: neopakuje přídavná jména, variuje slovesa.
Dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda