Touha, František Halas. Čtvrteční chvilka poezie

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

František Halas (1901 - 1949) se narodil v Brně, dětství prožil na Českomoravské vrchovině, konkrétně u Kunštátu (tento kraj pak líčí ve své básnické próze Já se tam vrátím). Rodiče, František Halas a Leopoldina Pelikánová, byli textilní dělníci. Jeho otec byl vězněným komunistou, což ovlivnilo jeho politické smýšlení.

Jak praví teoretici, Halas psal nejdříve proletářské (ty vydával pouze časopisecky) a posléze poetistické verše (marginálně obsažené básnická sbírka Sepie). Avšak i jeho poetistické verše byly specifické a mísila se v nich poetistická radost s pro něj typickou melancholií. Již od třicátých let pak psal v duchu existenciální poezie. U nás nejznámější je stále jeho sbírka Torso naděje z roku 1938, která zřejmě nejnaléhavěji a umělecky nejpřesvědčivěji vyjádřila tragický osud naší země v době mnichovské zrady, respektive notoricky známé verše klíčových básní sbírky - Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace. Květnová a záři­jová mobilizace, zrada Francie a Anglie („Francie sladká, hrdý Albion / a my jsme je milovali"), motiv svatováclav­ský, odhodlání vojáků bojovat, zoufalé zklamání ústupu, ožívají v jedinečných metaforách, v úsečných i zajíkavých verších („Malověrní / Myslete na chorál...", „Ó duše lidu, jak koktalas /Geni, Genie země naší"), které přešly do po­vědomí nejširších vrstev. Sbírka A co? (poprvé vydána v roce 1957, v době tzv. Tání) pak reflektuje Halasovo zklamání z vývoje po únoru 1948 i tušení vlastní smrti, což vedlo ke změně autorovy poetiky. Všechny básně sbírky se vyznačují syrovostí, snahou o maximální úspornost, sevřenost. Reakce na poválečný vývoj se objevují jen v náznaku, který umožňuje autorovi jeho obrazy zobecnit a vyslovit obavy o osud nejen českého národa, ale celé civilizace. František Halas zemřel příznačně na selhání srdce 27. října 1949.

Roku 1997 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka II. třídy.

Vložil: Honza Juránek