Finové mají podobný smysl pro humor jako my. Rozhovor s básnířkou a překladatelkou Jitkou Hanušovou

Foto: Se svolením Davida Konečného

Popisek: Jitka Hanušová

ROZHOVORY NA OKRAJI Při přípravě na rozhovor s Jitkou Hanušovou jsem se obrátil na internetový překladač. Chtěl jsem ji překvapit pozdravem v jazyce, ze kterého překládá. Hyvää päivää – dobrý den. Finština. Jazyk tajemného severu. Jitka Hanušová je překladatelka, redaktorka, básnířka, fotografka. Vystudovala bohemistiku na FF UP v Olomouci a finštinu na FF UK v Praze. Věnuje se překladům finské prózy, komiksu a poezie. Spolupracuje s řadou nakladatelství a periodik a již několik let je interní redaktorkou Knihy Zlín. Od roku 2022 připravuje jednou měsíčně pro Hostcast rozhovory s překladateli pod názvem Krotitelé slov. Autorsky debutovala sbírkou Bez zbytečných formalit (H_aluze, 2013).

Prosím vás, přeložil mi překladač to pozdravení správně? A když už jsme u těch pozdravů, jak se řekne finsky ahoj a na shledanou?

Ano, překladač to umí správně. Ahoj a na shledanou můžete odbavit prostým „hei“. 

Z finštiny jste již přeložila řadu děl, a to nejenom poezie. Koho z finských spisovatelů či spisovatelek, básníků či básnířek ráda překládáte?

Mezi mé nejoblíbenější autorky patří Katja Kettu, z poezie Mirkka Rekola nebo Saila Susiluoto. Ale našlo by se jich mnohem víc. Na webu Runoo1 jsem v roce 2017, 2020 a 2022 publikovala překlady finské poezie podle svého výběru a některá jména se tam opakují podezřele často, takže z toho lze hezky usoudit, kteří autoři a autorky patří mezi mé oblíbence. 

A co, prosím pěkně, Katja Kettu, jejíž romány jste překládala. Nalézáte v jejich románech přímo osobní zalíbení, nebo se spíše v jejím případě jedná pouze o práci a překladatelskou řeholi?

Překladatelství vnímám z dlouhodobého hlediska jako poslání, ne jako řeholi, i proto si vybírám tituly, které mě osloví a které mi sedí. Katja Kettu je mi velice blízká a na každou její knihu se těším. Mimochodem právě v srpnu vyjde ve Finsku její nejnovější román. Porodní bába i Vlčí růže pro mě byly nejen prací, ale hlavně intenzivním zážitkem – do příběhu a do jazyka jsem se naprosto ponořila. Domnívám se, že jedině tak může vzniknout opravdu jedinečný překlad. Bohužel překladatelské honoráře neumožňují ten luxus zavřít se na pár měsíců s textem do odlehlé chaty ve Finsku, takže je nutné překládání z valné většiny doplňovat jinými aktivitami. I proto si takovéto romány pečlivě vybírám a věnuju se jen těm, o které opravdu stojím. O poezii to platí také, ale ponořit se do básně nebo i celé sbírky neklade takové časové nároky jako třísetstránkový román. tedy ne že by se nad překladem básně nedalo strávit taky mnoho měsíců nebo let… Já osobně překlady básní prokládám různé další činnosti. Vždycky říkám, že je to pro mě jako luštění křížovky. Přínosná kratochvíle. 

Zeptám se, ačkoliv tuším, že se vás na to již mnoho lidí ptalo. Vy jste nejdříve studovala bohemistiku v Olomouci a poté finštinu v Praze. Co vás přivedlo právě k finštině a práci překladatelky?

K Finsku jsem se dostala přes ostatní severské státy. První v řadě stál Island, který mě okouzlil už zhruba v 11 nebo 12 letech jak fotkami krajiny, starými ságami, tak hudbou Björk. Za studií na UP v Olomouci jsem začala hned od prvního ročníku navštěvovat na tamní germanistice nejprve islandštinu, potom švédštinu, a když se otevřela finština, měla jsem už za sebou návštěvu této severské země, která mi naprosto učarovala. Kromě krajiny, kultury, umění, přístupu k životu a finské povahy se mi samozřejmě líbilo, že je finština úplně jiná než jakékoliv další jazyky, které známe. No a k překladatelství jsem tíhla asi vždycky, tak jako k čemukoliv, co má co do činění s textem. 

Je opravdu skvělé, že si na Filozofické fakultě dali takovou práci a vydali Bílé přeludy… jelikož tento výbor zprostředkovává českému čtenáři v uceleném provedení krásy finské poezie. A s tím také souvisí dotaz, jak podle finologů nazírá na literaturu finskou a obecně severskou právě české čtenářstvo?

Bílé přeludy je opravdu výjimečný počin a mám radost, že se Michalovi Švecovi něco takového povedlo s podporou UK zrealizovat. Podílela se na tom většina finštinářů, které u nás v současné době najdete. Pro mě to má kromě toho zjevného přínosu pro české čtenářstvo i speciální důležitost právě v tom, že se jako finštináři dokážeme semknout a něco takového společnými silami vytvořit. Že mezi námi funguje taková kolegialita. V tom – aspoň jak já to vidím – máme ve srovnání s jinými jazyky lepší situaci.

Se svolením Nakladatelství Pavel Mervart

Jak nazírá na finskou literaturu české čtenářstvo je téma na celou debatu, takže jen ve stručnosti: Finové mají například podobný smysl pro humor jako my, což je českým čtenářům blízké. A kromě toho tam vzniká ledacos v tom nejlepším slova smyslu pofidérního a podivného, což se z nějakého záhadného důvodu Čechům také líbí. 

Severská literatura je, zdá se, u nás oblíbená. Nechystáte pro čtenáře nějakou další knihu překladů finské poezie?

Doufám, že se už brzy povede vydat antologii současné poezie, respektive poezie po roce 2000 do současnosti, kde budou zastoupeni podle mě ti nejvýraznější básnířky a básníci, jako je kromě zmíněné Saily Susiluoto třeba Sanna Karlström, Miia Toivio, Olli Heikkonen, Aki Salmela, Olli Sinivaara nebo Harry Salmenniemi. Poslední zmíněný píše také skvostné, hodně propracované a nápadité povídky – kdyby se mi povedlo výhledově najít nakladatele pro nějaký výbor z jeho povídek, měla bych velkou radost. Jedna z nich vyšla ve Finské čítance, kterou jsem sestavila pro edici dvojjazyčné Gutenbergovy čítanky nakladatelství Labyrint a do které přispěla řada dalších finštinářských kolegů a kolegyň – je to tedy další hezký příklad společného finštinářského projektu. 

Máte při své práci čas číst také někoho jiného než právě Finy a Finky? Třeba nějaké Čechy či Češky?

Pracuju jako nakladatelská redaktorka Knihy Zlín a moje zaměření je sice na severskou literaturu, ale portfolio máme široké, takže čtu a rediguju i knihy z jiných jazyků včetně českého. I ve volném čase se snažím číst literaturu z různých koutů světa a rozšiřovat si obzory – skvěle mi v tom poslední dobou pomáhá podcast Krotitelé slov, který připravuju pro časopis Host, protože si v rámci přípravy načtu spoustu zajímavých knih, po kterých bych sice i jinak sáhla ráda, ale těžko bych si na to našla čas. 

Nemohu se nezmínit o vaší básnické sbírce Bez zbytečných formalit. Tak se bez zbytečných formalit zeptám. Píšete básně i v současnosti?

Píšu pořád, nikdy jsem nepřestala a asi sotva někdy přestanu. Potíž je něco dotáhnout. Když před sebou nemám bič s termínem, tak mě nic nenutí cokoliv sestavovat do finální podoby. Texty sice, když mám náladu, edituju, ale zůstávají převážně u mě v počítači nebo v denících. 

Studovala jste v Olomouci. Vy pocházíte z Hané?

Ano, pocházím z úrodné a rovinaté Hané, kousek od Tovačova. Ráda se tam vracím, kdykoliv to jde, jezdím na kole a vůbec tam ráda trávím čas, pracuju, fotím, píšu… Je to pro mě důležitý a inspirativní kraj, což asi může být pro kdekoho překvapivé. 

Děkuji za rozhovor a těším se na další překlady krásných knih.

I já děkuju! 

Pouze ještě připomínám, že jsme v naší Chvilce poezie uvedli také několik ukázek z antologie finské poezie Bílé přeludy na vlnách, v níž jsou také uvedeny překlady básní od paní Hanušové. 

Vložil: Jiří Kačur