RECENZE Anders de la Motte, Mans Nilsson a jejich důmyslná detektivka Smrt číhá na jarmarku
08.05.2023
Foto: Euromedia Group, a. s. – Kalibr, se souhlasem
Popisek: Ve švédské Provence se vraždí... Už zase!
Obálka. Nádherná obálka. První věc, jež upoutala mou pozornost. Na první pohled jsem si říkal, že půjde o nějaký veselý příběh. Obálka totiž hraje všemi barvami, je to překrásná kresba upravená Soňou Šedivou. Stejný design jsem mimochodem našel u německých a islandských verzí.
Až později jsem zjistil, že tento styl je oběma prozaikům blízký.
Čtenář se s ním setkal už u předešlé tvorby (Smrt přichází na prohlídku) z roku 2022. Obě hutná díla ostatně vydal Kalibr.
Poté, co jsem se přestal kochat, jsem si všiml i podtitulu. Že prý se jedná o detektivku ve stylu Agathy Christie. Ano. Jedná. Román jsem během dvou dnů přečetl a navzdory počtu 440 stran jsem měl pocit, že jich byla tak polovina.
Však si představte, jak těžké musí být podobnou stopáž tvořit. Odevzdáte zhruba dvě stě padesát stran rukopisu, ale to klíčové můžete říct až na posledních pár listech. A samozřejmě mezi tím nesmíte nudit a uspávat.
Utopie? Praxe.
Anders de la Motte a Mans Nilsson to dokázali. Kniha vůbec nezdržuje a skutečně se nese v duchu královny detektivní tvorby. Stojí na dialozích a malinkatých detailech. Sám jsem se k několika vrátil, právě s ohledem na závěrečné rozuzlení. Během četby jsem vůbec neregistroval jejich důležitost, natož abych je vnímal coby vodítko. Bravurní. Mans Nilsson je mimochodem scenárista a komik, Anders de la Motte je švédský spisovatel s policejní i IT minulostí. Oběma to píše skvěle.
Autorská dvojice, foto Jeffery Rich
Na prosluněném, idylickém švédském venkově dojde k dalšímu zločinu: smrt v Österlenu, jak zní název série, tentokrát udeří na jarmarku starožitných a sběratelských věcí, který se každoročně koná v malém místním městečku. Věhlasný stockholmský inspektor Peter Vinston musí znovu přerušit dovolenou, aby se ujal vyšetřování vraždy neblaze proslulého překupníka. K ruce dostane opět Tove Espingovou, ctižádostivou policistku znalou místních poměrů. Oba překvapí, kolik zášti, starých křivd a neodhalených tajemství skrývá svět obchodu se starožitnostmi. Kdo by však byl kvůli nim ochoten sáhnout někomu na život?
Úvod knihy patří postavám. Podobnou věc znám výhradně z divadelních scénářů, u rozsáhlejších novel nebo románů jde o fantastickou pomoc. Kdykoli mi některá z postav utekla, zalistoval jsem a byl doma. Nemusíte se bát, jedná se cirka o deset lidí. Splývaly mně především ženy, protože byly víceméně na druhé koleji.
Úchvatný je popis. Ne krajiny, ne prostředí, ale toho lidského švitoření, tolik blízkého Čapkovým povídkám. Tím mě kniha oslovila hned zkraje, pak už nepustila.
Nevím, jak bych měl dál chválit. Nádherná obálka, čistý jazyk, chytré dialogy, důvtipná pointa (i pro ne-botaniky), to všechno považuji za významnou poctu Agathě Christie.
Snad jen doplním, že o předklad se postarala Helena Matocha a že dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda