RECENZE David Urban, Déjà vu. Svěží, věrná a nápaditá kriminálka

Foto: Euromedia Group, a. s. – Kalibr, se souhlasem

Popisek: David Urban na snímku uprostřed

David Urban vydal v Kalibru (2021) soubor povídek Výjezdovka, kde jsem si ho poprvé všiml. Jde o šest příběhů postavených na reáliích, s nimiž se jako zástupce metropolitní kriminálky setkal. Ještě předtím debutoval (2020, Kalibr) sérií kratších příběhů Tři opice, za něž získal několik metálů. Následovala plnohodnotná románová práce: Rozsudek smrti (2021), Hra o přežití (2022) a konečně Déjà vu (2023).

Urbana jsem už přečetl celého, zaujal mě od první chvíle. Určitě jsem to už někdy zmínil. Jedná se o kombinaci Dominika Dána, klasické novinařiny investigativního charakteru a kapky fantazie. Dohromady to skvěle funguje.

Ve srovnání s jeho první knihou se v té poslední výrazně posunul. Je cítit, že si věří držet příběh, kombinovat a vytvářet několik fabulačních rovin. Co víc, aktuální počin obsahuje nejobtížnější literární fintu, tedy dvojitou pointu. Jinými slovy řečeno vás David Urban kamsi vede. A když už tam budete, zjistíte, že to mohlo být celé jinak. A pak? Pak se karty obrací, z milované se stává odsouzená, z milujícího rovnou svině.

Ale postupně.

V polorozpadlém domě na okraji města se uprostřed tuhé zimy najde tělo bezdomovce v pokročilém stadiu rozkladu. Místo činu vypadá jako z hororu a poručík Eda Braun se nedokáže ubránit pocitu, že podobnou scénu už viděl. Je to jako déja vu. Jak se s kolegyní Dianou Černou ponořují do vyšetřování, zjišťují, že to nebyla jen domněnka – v domě už opravdu někdo zemřel. Jedná se o náhodu, nebo zlý úmysl? Případy zůstávají zahalené tajemstvím stejně jako starý dům. Kriminalisté však musí spleť otázek rozklíčovat včas, protože pokud jde skutečně o dílo vraha, brzy by mohl přijít k újmě další nevinný člověk.

Linka příběhu je velmi chytrá.

Foto KrajskéListy.cz

Policisté, jak už bylo řečeno, nacházejí v jednom opuštěném domku bezdomovce. Je mrtvý. Dokonce tak dlouho, že je prolezlý všelijakými červy, brouky. Osobně jsem tělo v rozkladu neviděl, na soudním nepracoval, takže nemohu srovnávat, ale po literární stránce to Urban opravdu zvládnul. Podobně sugestivní popis jsem dlouho nečetl. Vůči zahraniční próze si odpustil košaté přibarvování. Popis je sice nechutný, ale věrný, realistický. Nezobrazuje mord, sebevraždu nebo úmrtí, zaměřuje se na tělo. To ostatně sehrává v celé story zásadní roli. Ústřední postavě na místě dochází, že už něco takového viděl.

Tak začíná pátrání, mravenčí práce zdobená uvěřitelnými dialogy i scénami. Kdo zná služebnu, policejní systémy, bude doma. Pro ostatní půjde o milé zpestření a rozšíření obzorů.

Celkově jde o nadprůměrný román, napínavou a nápaditou detektivku. Nenašel jsem moc slabých míst. Vynechám ovšem, že tolika mrtvých by si určitě všimla média. Zde to rozvádět nechci, abych vás nepřipravil o podstatu.

Nápad? Výborný. Deníková forma vsunutých textů? Známá, ale působivá. Pointa? Vymazlená.

Dávám 80 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda