Les v domě i v duši a černobylské útrapy s plochou zemí. Knižní čtvrtek
13.04.2023
Foto: Se svolením Knihy Dobrovský
Popisek: Právě vyšla netrpělivě očekávaná novinka Aleny Mornštajnové.
Nemám rád bojovná slova o tom, že už se nevydává kvalitní literatura, že už všechno stojí za zlámanou bačkoru. Je to, jak popsal Sokrates, jen brblání jedné generace nad druhou, ocituji: „Naši mladí dnes milují luxus. Jsou sobečtí, domýšliví a líní. Nesnáší autoritu, nemají úctu ke starším lidem a diskutují, kde by měli prostě jen poslouchat. Děti dnes jsou ty nejhorší, jaké jsme kdy viděli." Perfektní vyjádření deziluze starší generace z té mladší, ač Sokrates tím chtěl ukázat, že je takový pohled krátkozraký. Knihy vycházejí. A jsou mezi nimi klenoty. Vždycky tam jsou. Jen hledat.
Les v domě - Alena Mornštajnová
„Říkají jí cácora a vypadá to, že je na světě nedopatřením a jakoby navíc. Otec kamsi zmizel při povodních, matka utíká před odpovědností k milencům a alkoholu — a děvčátko zůstalo viset na krku nevraživé babičce, která obhospodařuje zahradnictví a je přesvědčená o tom, že všechno špatné lze v životě vyhubit jako žravé plzáky. Nebo o tom prostě nemluvit. Jenže všude kolem je les, ve kterém se skrývá cosi hrozivého, a cácora jednoho dne mluvit začne…
Alena Mornštajnová napsala silný a dramatický příběh o tom, že nic v životě není takové, jak to na první pohled vypadá, a že žádné tajemství není nikdy pohřbeno tak hluboko, aby se nedalo vykopat. Budete se bát, ale nepřestanete číst, dokud se neobjeví na povrchu.“ Vydalo nakladatelství Host (obálka knihy s jeho svolením).
| Alena Mornštajnová vtrhla na český knižní trh jako uragán. V roce 2013 vydala knihu Slepá mapa, která získala okamžitě nominaci na cenu Česká kniha. Ceny začala sklízet v roce 2017 a nepřestala s tím doposud. Poslední cenu si odnesla za svůj mrazivý román z dob normalizace s názvem Listopád. Četl jsem, neopakovatelná kniha. Trochu emočně plochá, ale tématem odzbrojující. S minulostí se nám očividně vyrovnat stále nedaří. Listopád byl jeden z pokusu o vyrovnání. Nezapomeneme, zní knihou. Důležité slovo. Jaké otázky vyvolá nová kniha Les v domě? Nějaké určitě, protože Mornštajnová nepíše do větru. |
Plochá, nikoli kulatá planeta: Proč jsou lidé ochotni uvěřit čemukoli - Kelly Weillová
„Konspirační teorie, plochozemci… Pokud chcete pochopit, jak se okrajové jevy staly naší novou normou, tuto knihu si nutně potřebujete přečíst. Od roku 2015 dochází k velkolepému rozmachu staletého bludu, že je Země plochá. Stále víc lidí věří, že žijeme na planetě ve tvaru placky, kterou uzavírá pevná kopule a obklopuje stěží uvěřitelná ledová stěna. Jak to? Proč? V knize Plochá, nikoli kulatá planeta (Off the Edge) zkoumá novinářka Kelly Weillová přímou návaznost mezi dnešní dobou nakloněnou konspiracím, která překypuje nejen plochozemci, ale i stoupenci dezinformačních webů, a počátky teorie ploché země ve 30. letech 19. století. Dozvídáme se, jaké přirozené pohnutky stojí za těmito přesvědčeními: lidé čelící komplikovanému světu, který se vymyká kontrole, vždy hledají zákonitosti, jež by vysvětlily nevysvětlitelné. Tato psychologie se nemění.
S nástupem jednadvacátého století se však změnilo něco jiného. Hnutí za plochou Zemi, podporované algoritmy Facebooku a YouTube, nabývá na síle. V knize Plochá, nikoli kulatá planeta, která je zároveň vyčerpávající historií tohoto hnutí i zásadním pohledem na jeho neuvěřitelnou současnost, se setkáváme s historickými postavami, jako byl podvodník z devatenáctého století, který teorii poprvé zpopularizoval, i s mnoha současnými dezinformátory, se kterými se Weillová seznámila, od maminek na mateřské dovolené přes odhodlané kreacionisty až po neonacistické rappery. Zjistíme, co a kdo obrací lidi k víře v dezinformace a co se děje uvnitř králičí nory. A dokonce se dozvíme i o muži, který se rozhodl letět do vesmíru v podomácku vyrobeném balonu poháněném raketou a jehož tragická smrt je stejně nesmyslná a absurdní jako teorie, kterou se rozhodl dokázat. V tomto pronikavém a silném příběhu o síle víry Kelly Weillová zkoumá, jak jsme dospěli do okamžiku polarizované reality, a vysvětluje, co se musí stát, abychom se mohli všichni zase vrátit na stejnou otáčející se kulatou planetu.“ Vydalo nakladatelství Zoner Press (obálka knihy s jeho svolením).
| Ne a ne a ne. Vím, není to abonent na tu nejkvalitnější literaturu, ale spíše na raritu týdne. Ale téma je to fascinující. I já mám ve svém okolí pár lidí, kteří věří tomu, že je Země placatá. Takový podivný myšlenkový veletoč do středověku, který se odmítá bavit důkazy, a tak se baví „důkazy“. Měli bychom vědět, kde se složitost světa střetne s prostým odmítnutím se takovým světem zabývat a tak si člověk vytvoří, nebo přijme, několik fantaskních teorií, které bude do krve bránit. Rarita týdne. Proč ne. |
Vlaštovky z Černobylu - Morgan Audic
„Zvrácený způsob zavraždění jistého Leonida Sokolova, jehož mrtvola je vyvěšena jako prapor na fasádě vysoké budovy, upoutá čtenářovu pozornost v samém úvodu románu. Okamžitě je vtažen do napínavého pátrání po vrahovi, jenž jako podpis zanechává na místě činu vycpanou vlaštovku. Bez pilulky jódu i nezbytné dekontaminace se ocitá přímo na místě havárie z roku 1986, v Černobylu. Ještě je tu ve vzduchu cítit hrozba neviditelného, vzpomínka na apokalypsu a úsek našich dějin, na jehož půdu tento literární žánr dosud nevstoupil.
Audic ve svém druhém detektivním románu mistrně vystavěl poutavý příběh, který se odehrává v dnešní době, ale ohlíží se do třicet let vzdálené minulosti. Kapitán Josef Melnyk za ukrajinskou policii a ruský míšenec Rybalko jako soukromý detektiv paralelně vyšetřují zločin v městě Pripjať, někdejší výkladní skříni Sovětského svazu. Právě éra komunismu je v příběhu stále pevně prorostlá do současné Ukrajiny, poznamenané geopolitickými konflikty, hospodářskou krizí a společenským i národním přerodem.“ Vydalo nakladatelství Vendeta (obálka knihy s jeho svolením).
| Co by to bylo za Knižní čtvrtek, kdyby v něm nebyla ani kapka krve. Přiznám se k takovému malému poklesku. V záplavě literatury sem tam strašně rád sáhnu po nějakém béčkovém krváku. Dobře, krváku, teď se jim říká thrillery. Krvák je lepší. Občas se tam najdou klenoty. Tady by si možná zlatokop polepšil. Nahlédl jsem do Francie, co na svého autora Morgana Audice říkají čtenáři. Ne recenzenti nebo knihkupci, ale čtenáři. Protože spisovatelův brusný kámen je ukryt právě tam. A Audiceho dva předchozí romány, do češtiny zatím nepřeložené, se setkaly s velmi, ale velmi kladnými ohlasy. Až bouřlivě dobrým přijetím. Jeho druhý román, jehož název bych neumětelsky přeložil jako Dobré důvody pro smrt, získal čtenářské ocenění Le Livre de Poche Polar. A to mě vede k úvaze, že tady nebudu mít co do činění s nějakým béčkovým krvákem, ale s krvákem mrazivě áčkovým, abych tak řekl. S knížkou z první cenové. Ostatně téma knihy je v naší době i tak víc než přitažlivé. Neváhám a skáču jim na rozjetý vlak do Černobylu. |
Písně beze slov – Paul Verlaine
„Hrubínův výbor překladů slavného francouzského básníka Verlaina, jehož dílo patří k pokladům světové kultury. Překlady jsou převážně z prvních pěti Verlainových sbírek (z Básní saturnských, z Galantních slavností, z Blahé písně, z Písní beze slov a z Moudrosti, tři básně z knihy Dávno a nedávno a jedna z pozůstalosti). Doslov Aleš Pohorský.“ Vydalo nakladatelství Maťa (obálka knihy s jeho svolením).
| Každý (doufejme) Knižní čtvrtek nabídneme i básnickou sbírku, protože poezie je královnou literatury jako takové. A čím začít hodnotnějším, než je nové vydání velekněze prokletých básníků Paula Verlaina. Nakladatelství Maťa sáhlo po dávném výběru i překladu Verlainových básní, které českému čtenáři přinesl František Hrubín. Verlaine ve sbírce Písně beze slov ukazuje až amorální cit pro melodično slov, jejich hudebnost, rytmus, který dokáže zadřít nehet do duše člověka a prostě ji rozedřít… nebo uzdravit. Verlaine ve sbírce zamotává smutek, lidskou malost i velikost, výčitky a vnitřní bolest nad nenaplněnou láskou. Ale ten jazyk, dovedený do dokonalosti překladem Františka Hrubína, ten jazyk je už sám o sobě hudbou. Poezie je skutečně královnou literatury. |
Zdroj: Maťa, Host, Vendeta, Zoner Press
Vložil: Kamil Fára