RECENZE: Pracovat, Kateřina Nedbálková. Na veřejných záchodcích za lepšími zítřky

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Kateřina Nedbálková

Chápání práce se v čase mění. Minulý režim oslavoval mozoly z roboty na poli, skládal politické básně o horníkovi, rolník byl náš vzor, dělník tomu všemu velel. A tak jsme se do nové epochy naší země prozvonili s pohrdáním ke slovu dělník. Ale i s pohrdáním k dělníkovi jako takovému. Socioložka Kateřina Nedbálková vydala knihu s názvem očištěným od všeho. Pracovat.

A pro svou studii si zvolila typy práce, které jsou společností brané jako dehonestující. Paní na veřejných toaletách. Vrchní v jídelním voze. Práce ve vězení. Práce na černo při exekucích. Nedbálková postavila svou knihu na přepisu rozhovorů s lidmi, kteří musí pracovat a na jejichž práci se hledí s jistým pohrdáním.

Hajzlbába? Paní na veřejných záchodcích. Druhá kapitola knihy, která je prostým přepisem deníku ženy, která na toaletách pracuje. Někdy úsměvné zápisky s fekálním humorem, někdy až mrazivé pohrdání ne pouze její prací, ale doslova její existencí. Zoufalství a rezignovanost člověka, který se protlouká životem s exekutory v patách, který musí ukrývat své výdělky, aby vyžil. Vlastně člověk na věčném útěku. Práce ve vězení? Tedy práce z úplného dna společnosti. I tam jde najít radost, jisté vyrovnání se sebou a svou rolí.

Život společnosti rozložený do deseti rozhovorů, kde se čtenář velmi čtivou formou podívá do osudu jiného člověka. Člověka odvedle, souseda, té podivné postavičky před obchodem, když se jí vysypala taška s nákupem. Odbornosti je v knize relativně málo, života v rozhovorech hodně… ale právě v tom i vidím krásu populární formou předávanou nauku sociologie.

Foto se svolením Display

Kateřina Nedbálková vydala v roce 2021 také studii „Tichá dřina: Dělnictví a třída v továrně Baťa“, kde popisuje, jak sama po čtyři roky vždy na týden nastoupila na týdenní směnu do kolektivu dělnic v poslední baťovské fabrice v ČR. A prostě poslouchala cvrkot a u něho se snažila o rehabilitaci slova dělník. Opět, velmi inteligentní a čtivá forma.

Tématem se Nedbálkové knihy kryjí s hojně medializovanou (zaslouženě) knihou Saši Uhlové Hrdinové kapitalistické práce. I Uhlová se snažila ukázat opomíjené profese. Ovšem Uhlová se snažila ukázat na vykořisťování prací. Na téměř otrockou práci za minimální plat. Nedbálková přistoupila k tématu z trochu jiného úhlu. Samozřejmě i u ní jde vidět v určitých momentech jistá nedůstojnost postavení. Ale Nedbálková se na rozdíl od Uhlové snažila najít v dělnické práci onu důstojnost, hodnotu. Ač, nutno zkonstatovat, někdy zcela marně.

Práce socioložky Kateřiny Nedbálkové rozhodně stojí za doporučení, dávám 80 %.

Vložil: Kamil Fára