Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je náš a tak trochu i německý. Krakonoš. Nebo Rýbrcoul?

01.04.2023
Je náš a tak trochu i německý. Krakonoš. Nebo Rýbrcoul?

Foto: Se svolení města Hořice

Popisek: Krakonoš, plastika Ladislava Šalouna v Hořicích

DO HLOUBKY Řekneme-li Krkonoše, vybaví se nám hory, lesy, sníh, sjezdovky a také – Krakonoš. Tajemná bytost vládce a ochránce Krkonošských hor, která, na rozdíl od jiných bájných bytostí, překročila hranice místní tradice a stala se kulturním dědictvím celonárodního významu.

Stalo se tak samozřejmě díky populárním skvělým krakonošovským večerníčkům, ale i filmům, jako je například snímek Krakonoš a lyžníci nebo v poslední době poměrně zdařilá filmová pohádka Krakonošovo tajemství. Ještě dříve horského vládce popularizovaly dětské knihy Marie Kubátové, Antonína Pochopa, Jaromíra Jecha nebo Jaroslavy Reitmannové. Do širšího povědomí ale Krakonoše uvedli už naši obrozenečtí autoři jako byl například F. L. Čelakovský, V. K. Klicpera, J. K. Tyl nebo K. H. Mácha. Tématu se nevyhnul ani Alois Jirásek, který jej zpracoval v dramatické báchorce Pan Johanes.

Krakonoš a jeho původ

Je tu ale něco, co působí mnoha lidem trochu potíže ve vnímáni těchto krkonošských pohádek a poudaček. Totiž to, že se občas setkávají se jménem Rýbrcoul. Je to jméno téže bytosti, nebo bytost jiná? Horáci mají jasno. Krakonoš je český název horského ducha a Rýbrcoul je pojmenování, které užívali krkonošští Němci. V zásadě to tak opravdu je. Zvídavému zájemci to ale nestačí a ptá se dál. A to už s jednoduchou odpovědí nevystačíme.

Pokud tedy chceme vědět více a poodhalit roušku tajemství Krakonošova původu, musíme nejprve, jak říkali staří Římané, k pramenům. Tedy k nejstarším zmínkám v písemných dokladech.

Zachovala se třeba zpráva jistého Benátčana, jednoho z oněch pověstných vlašských prospektorů, o výstupu na Sněžku, datovaná k roku 1456. V Obřím dole prý spatřil jakési mlžné přízraky. To je ovšem snadno vysvětlitelné. Setkal se nejspíše s optickým jevem zvaným brockenské strašidlo. Jde vlastně o promítnutí několikanásobně zvětšeného stínu vlastní nebo i vzdálené lidské postavy na mlhu nebo mrak. Takové jevy, v horských podmínkách častější než kdekoli jinde, jistě podpořily pověsti o zjeveních v pustých krajinách.

Krakonoš a zlatokopové

Z 15. století údajně pochází i zpráva, zachovaná v opisu z roku 1680 ve Vídeňském rukopisu. Popisuje zážitek hledačů kovů kdesi v Krkonoších, snad někde v okolí Černého Dolu, kdy se jim zjevil horský duch coby strážce podzemního bohatství. Předlohou onoho opisu byla jedna z tzv. Vlašských knih, tedy návodů sepsaných italskými hledači rud. Ti užívali řadu tajemných značek a magických praktik a existující pověsti o horských démonech jim nepochybně nebyly proti mysli, když mohly pomoci udržet v místních prostých a pověrčivých obyvatelích strach z neznámého a respekt k tajemným cizincům. To vedlo zřejmě ke vzniku jedné z funkcí horského ducha. Strážce pokladu (což právě využili tvůrci v nejnovější televizní pohádce Krakonošovo tajemství).

 

Helwigova mapa Slezka, kde je pod názvem Behemia v oblasti Krkonoš zobrazen i Krakonoš, Foto Wikimedia

Dalším zajímavým dokladem báje o duchu Krkonošských hor je Helwigova mapa Slezska z roku 1561. V oblasti Krkonoš je vyobrazena podivná bytost stojící na kozlích nohách, s rozsochatou oháňkou, orlím zobanem, dračím jazykem a jeleními parohy, svírající v obou předních končetinách mohutnou hůl. Je dokonce označena nápisem Rubenszal. Je zřejmé, že jde o první vyobrazení Krakonoše.

V 16. století nám zpráv o Krakonošovi přibývá a to včetně vyobrazení na mapách. V letech 1576 – 1585 vznikla malovaná mapa Krkonoš vytvořená trutnovským kronikářem a malířem Šimonem Huttelem a geometrem Jiříkem z Řásné. I tady najdeme kresbu parohatého démona umístěného do míst Poledního kamene a opatřeného nápisem Ruben zagels nest. Tedy, Rubenzagelsovo hnízdo. Do třetice lze uvést mapu Pavla Aretina z roku 1619. Zde nalezneme hned několik démonických postav. Bytost podobnou té na předchozích mapách, jen mu chybí parohy, zato má křídla. Dále čerta, draka, čerta s ocasem a dokonce kněze, který ho zřejmě zažehnává. Možné jsou ale i jiné výklady.

Je tu i nápis: Krkonošské hory, zde démon Ribenzal provádí zázraky.

Krakonoš a spisovatelé

Od roku 1566 se postava našeho horského vládce začíná objevovat i v literatuře. Kniha Vodní zrcadlo Christopha Irenea zmiňuje mnicha jménem Rubenzall, který v horách pokouší pocestné. Roku 1618 se zmínil kněz Havel Žalanský ve své knize O zlých anjelích neb ďáblích, o mnichu jménem Rubical, který svádí pocestné z cesty a pak se jim vysmívá.

V roce 1662 spatřila světlo světa kniha, která znamenala skutečný vstup Krakonoše do literatury. Demonologia Rubinzalii Silezi od J. P. Praetoria. Přináší množství historek a příběhů v nichž Krakonoš, zde vlastně Rubinzall, vystupuje. Tato práce se tak stala rozhodujícím zdrojem pro různé, v pozdějších dobách převyprávěné a upravované, krakonošovské pohádky a pověsti. Mnohé jsou zřejmě opravdu lidového původu, jiné připomínají historky dr. Fausta nebo čaroděje Žita. Krakonoš tím ovšem nastoupil svou cestu literární postavy.

Krakonoš a jména

Stojí za povšimnutí, jak různorodá je podoba tehdy užívaného Krakonošova jména. Rubezahl, Ribizal, Ribenzal, Rubenszal, Ruben zagel, Rubical, a to ještě nejsou všechny formy. Vysvětlit ale vznik jména je velice nesnadné a dalo by se říci i nemožné. Spis Satyrus etymologicus vypočítává 100 způsobů výkladů jména Rubezal, a to později několik dalších výkladů přibylo. Jméno má německý zvuk a jistě bylo používáno německy mluvícími horaly a zpočátku i německy píšícími literáty, od nichž to převzali čeští autoři, jako například zmíněný Havel Žalanský nebo Bohuslav Balbín, který ve svých Rozmanitostech z roku 1679 vypráví o zjevení v Krkonoších, které jako obrovské strašidlo sedává na Sněžce a vydává jednotvárné zvuky. Ale také o setkání pocestných s duchem Ribenzallem. Jméno má tedy řadu podob a ještě více možných i nemožných výkladů. Prostě ho z němčiny uspokojivě vyložit nelze. I když…. Jeden významný výklad, který se dokonce ve své době docela ujal, by tu byl.

Z let 1782 – 1787 pochází soubor Německých pohádek, jehož součástí je i 5 legend o Rubezahlovi. Autorem je K. A. Musaus. Obsahuje příběh, jak horský duch unesl princeznu Emu a držel ji u sebe. Jednoho dne svého únosce požádala, aby spočítal na poli řepy, a zatímco je počítal, Ema mu unikla. Od toho vznikla posměšná přezdívka – Rubezahl. Tedy ten, který počítá řepy. Tím byl pro tehdejšího zájemce původ jména vysvětlen a v podobě Řepočet ho převzal i Jan Kollár a F. L. Čelakovský. Poláci svého Krakonoše dnes nazývají Liczyrzepa. Lidem 18. století to asi znělo přijatelně. Dnes bychom se s tímto výkladem asi nespokojili.

Krakonoš a český, nebo německý původ

V 18. století náš vládce hor ale poněkud změnil podobu. Na dřevorytech z roku 1736 vystupuje Rubezal jako kavalír s dobovým kloboukem, porostlým jakousi travinou a na noze má kopyto. Kárá pytláky a kořenáře a už nám tady vystupuje jako ochránce horských přírodních pokladů. Nacházíme ho i v místopise. Na Vogtově mapě z roku 1712 je možno najít Ribizals revier a na Mullerově mapě zase Ribenzahls lustgarten.

Často je kladena otázka, zda vyprávění o Krakonošovi jsou spíše dílem německého etnika, nebo českého. Pravda je, že první zprávy v literatuře jsou převážně německé. Není divu, protože ve Slezsku bylo velmi silné německé osídlení a v národnostně smíšených Krkonoších bylo německé etnikum posíleno příchodem tyrolských osadníků v 16. století. V 17. a 18. století také česká literatura a jazyk prožívala útlum a útisk, takže se českým textům nedařilo ani v krkonošském regionu. Jméno Rýbrcoul má také německý zvuk, i když je obtížné ho z němčiny vyložit a vypadá spíš na zkomoleninu původního, zřejmě českého jména. Jsou tu ale významné indicie prokazující, že Krakonoš či spíše Rýbrcoul byl znám i v ryze českém prostředí A to lze prokázat už ve druhé polovině 18. století, kdy na scénu vystupují první představitelé českého národního obrození.

Krakonoš obrozenec

K. J. Bienenberg, průkopník vědecké archeologie v roce 1779, uvádí zvyk venkovanů z povodí Labe, a to dokonce až z Mělnicka, nosit k pramenům Labe černé kohouty jako obětinu Rybecoulovi aby nezpůsoboval ničivé povodně. Tentýž zvyk dokládá později i kněz Václav Krolmus. Stojí za úvahu, zda tento zvyk nesouvisí s lidovým názvem hory Kotel – Kokrháč. V kronice města Dobrušky je zase zpráva o ničivé vichřici v roce 1786, která byla některými vykládána tak, že Librcol se stěhuje ke své nevěstě do Orlických hor. Takový výklad atmosférických jevů nebyl nijak ojedinělý a máme zde vlastně zprávu o existenci pověsti o Krakonošově nevěstě Kačence, vládkyni Orlických neboli Kačenčiných hor.

V roce 1794 vyšla u V. M. Krameria kniha Rybrcol na Krkonošských horách. Krakonoše tak objevila česká obrozenecká literatura, i když v tomto příběhu bychom asi našeho krakonošovského pohádkového hrdinu nepoznali. Vystupuje tu totiž jako zakletý zlatovlasý princ Holdekron. Krakonoš tedy svým obřím krokem vstoupil do naší literatury. Projevilo se to symbolicky v satiře F. L. Čelakovského Literatura krkonošská, kde vystupuje pod jménem Řepočet. Jako Řepočeta ho zná i Jan Kollár ve své monumentální básni Slávy dcera.

V roce 1824 ale složil V. K. Klicpera báseň Krkonošská kleč, kde se krkonošský duch hor objevil pod jiným jménem. Krakonoš. Pod tímto jménem se objevuje i v dalších Klicperových pracích. Např. hře Ženský boj. Obecně se soudí, že Krakonoš je jméno Klicperou přímo vytvořené. Prokázat to ale nelze. Mohl někde toto jméno slyšet? Pocházel z Chlumce nad Cidlinou, tedy z míst nepříliš od Krkonoš vzdálených a za dobrých podmínek i na dohled. Jak už víme od Bienenberga a Krolmuse, venkované v Polabí chovali zvláštní úctu k horským duchům schopným působit živelné pohromy. Klicpera ale nebyl s Krakonošem tak docela sám. V roce 1833 napsal K. H. Mácha báseň Předlka, v níž se předoucí dívce na úpatí Krkonošských hor zjeví Krákonoš. Oproti Klicperovi je tu tedy drobný rozdíl. Dlouhé á. Krákonoš. Měl snad Mácha jiný zdroj? Možné by to bylo. Básník navštívil Krkonoše dvakrát a hluboce na něj zapůsobily. Inspirovaly ho nejen k básni Předlka, ale i dalším básním a především fantaskní a trochu strašidelné povídce Pouť krkonošská.

Krakonoš a boj o vlastní jméno

Krakonoš tak později vytlačuje Rýbrcoula z české literatury, ale neděje se tak náhle a ze dne na den. Překvapující jsou v jistém smyslu zápisky krkonošského písmáka Věnceslava Metelky z Pasek nad Jizerou. Zaznamenal okolo roku 1844 několik lidových zkazek, z níchž jedna je o Librcolovi. Venkovan se setká s Librcolem v podobě myslivce a dostane se mu pomoci. Později se do hor vypraví znovu, ale nezastihne už Librcola, ale jeho nástupce. Ten mu vysvětlí, že už tam Librcol není a že po něm vládu nad horami přebírá on sám a představí se mu. Jmenuje se prý Krimič. Krimič. Jméno, které odjinud neznáme. Pokud tedy Metelka cituje lidové vyprávění, zachovává jméno Librcol. Jinak ale už používá pojem Krakonoš. Zná hudební skladbu Krakonoš a píše, jak mu rostly vousy jako Krakonošovi. Ještě okolo roku 1848 použil krakonošovský motiv i Josef Kajetán Tyl ve hře Tvrdohlavá žena. Vystupuje zde horský duch pod jménem Zlatohlav, odmítající cizí a posměšné jméno Librcoun.

Dá se říci, že během 19. století definitivně vítězí Krakonoš, i když Rýbrcoul nebo jiná forma jména se čas od času objeví. Na počátku dvacátého století napsal A. Jirásek hru Pan Johanes, kde Rýbrcoul – Johanes vystupuje jako spíše negativní postava. V jedné z pohádek Marie Kubátové pak hubatá chalupnice Kubouka namíchnutá na rozmary počasí nadává Krakonošovi Librcáku. To ale spíše v úsměvném kontextu.

Lze si tedy udělat závěr? Pokusme se o to.

Krakonoš a výklad německého jména

Jméno Rýbrcoul, jak už víme, má mnoho podob a přes německy znějící podobu ho prakticky nelze z německého jazyka vyložit. Uveďme si jen několik možností výkladu. Rubezahl – ten, kdo počítá řepy, od toho náš obrozenecký Řepočet. Ruhens von Dahl – osobní jméno slezského šlechtice, Johann Rokycan - duch Jana Rokycany. Tady je možná souvislost s místní, poněkud hororovou tradicí v Lázních Bohdaneč, kde prý se měl Krakonoš narodit a pak vládnout Kunětické hoře u Pardubic, než se odstěhoval do Krkonoš. Kunětická hora a hrad na této hoře je ovšem spojen s pobytem husitského kněze a později arcibiskupa Jana z Rokycan. Repicul – obráceně čtené slovo Luciper. Roncewall – francouzský pojem pro zjevení. Smysl by mohl dávat pokus Václava Krolmuse vyložit jméno jako zkomoleninu od výrazu hrubý kal – zakalená velká voda při povodni. Venkované přece nosili obětiny k pramenům Labe jako prosbu za odvrácení povodní. Tak by se démon, toto působící, jmenoval Hrubykal.

Jiný výklad pocházel od slova rubec, tedy dřevorubec. Spojením českého rubec a německým výrazem pro údolí – Thal. Název údolí dřvorubců, Rubecthal, by se tak stal základem pro jméno démona. No, zdá se mi to trochu kostrbaté, ale slovo rubec bych já osobně pokládal za docela reálný základ k řešení problému. První osadníci pronikající v raném středověku do pralesů v podhůří byli nesporně Slované. Ti měli své bájeslovné představy, kterým prostředí blízké divoce vyhlížejícím horám vyhovovalo. Rubec mohl být nazýván démon způsobující vichr, který láme stromy. Jméno pak mohli v 16. století převzít alpští osídlenci, kterým slovo znělo pochopitelně nesrozumitelně a tak si ho přizpůsobili. Nerozuměli mu, ale to posilovalo pocit tajemna a nadpřirozena. Podobně tajemně zněl zase českým uším pojem Rubetzal.

Krakonoš a pátrání po jeho českém původu

Jak ale je to vlastně se jménem Krakonoš? Jde opravdu o výtvor pana profesora Klicpery nebo se s tímto pojmenováním někde setkal? Tutéž otázku si lze položit i u K. H. Máchy. Je zřejmé, že je tu souvislost se jménem hor. Krkonoše – Krakonoš. Jméno hor se ale v této podobě objevuje poprvé v roce 1492, a to ne jako jméno pohoří, ale jako jméno hory. Hora Krkonoš. Slovo pochází pravděpodobně z praslovanštiny a znamená horu nesoucí kosodřevinu. Dává to smysl, protože původní a správný název dnešního Zlatého návrší, tedy výběžku táhnoucího se východním směrem od vrcholu Kotle, zní – Krkonoš. Jméno tedy původně patřilo masívu Kotle. Václav Hájek z Libočan už ale zná dva vrcholy. Český Krkonoš a Slezský Krkonoš. Tím Slezským je patrně míněn masív Sněžky. Krkonošské hory tedy bylo pohoří pojmenované po svém výrazném vrcholu, ale pokud už byly takové vrcholy dva, nastupuje množné číslo – Krkonoše. Personifikace pak mohla opravdu vytvořit jméno postavy. Krkonoš – Krakonoš.

Zda to byli bodří horalé, nebo učený pan profesor Klicpera, už asi zůstane tajemstvím. V jedné debatě s mým bratrem ale vznikl další zajímavý názor. Připouštím, že fantastický, ale příjemně vzrušující. Nejstarší podoba Krakonoše jako démona s jelením parožím připomíná keltské božstvo. Jmenovalo se Cernunos. A jak mě bratr upozornil, nahradíme-li C písmenem K, čteme – Kernunos. Jako by se nám tam ten Krakonoš vzdáleně ozýval. To už ale je čirá fantazie. Je těžko předpokládat, že by se kult keltského Cernuna uchoval do dob středověké kolonizace hor. Ta parohatá podoba ale přesto nejde z hlavy. Ono by to opravdu ukazovalo na bytost pocházející ještě z dávných předkřesťanských představ. A ty si byly u Keltů, Germánů i Slovanů dost blízké.

Krakonoš český i německý, ale hlavně náš

Krakonoš je tedy s námi už od prvopočátků naší národní existence. Tím spíše se na něm tisíciletý vývoj podepsal a vytvořil jeho mnohotvárnost a proměnlivost. Jako je proměnlivé horské počasí. A drsná horská příroda byla asi u vzniku této bájeslovné postavy. Předkřesťanské představy o vládci přírodních živlů, přeludy vyvolané optickými atmosférickými vlivy, tajemní prospektoři z daleké Itálie i kontakt českého a německého etnika. Renezanční kronikáři i barokní vypravěči. Také ale národní obrození a jeho literární romantismus. Autoři pohádek, filmů a večerníčků měli z čeho čerpat a tak vznikla rozsáhlá novodobá krakonošovská literatura a film. Krakonoš ovlivnil také hudbu a výtvarné umění.

Je náš a tak trochu i německý, ale proto se mračit nemusíme. Ani pro ta dvě jména. Ale jedno bych přece jen doporučil. Až překročíme první kopce podhůří a vkročíme do Krakonošova, raději mu Rýbrcoule neříkejme. Prý to nemá rád a my už víme proč. A i když je to postava bájná, pohádková a mýtická, raději bych ho nedráždil. Vždyť víme, že má mnoho podob a nikdy nevíme, zda jsme ho právě nepotkali v některé z jeho proměn. Buďme s ním zadobře. Pak to bude opravdu ten náš Krakonoš. 

Jiří Pondělíček (dlouholetý knihkupec a historik)

Vložil: Jiří Pondělíček