Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hymnus na Dianu, Gaius Valerius Catullus. Sobotní chvilka poezie

01.04.2023
Hymnus na Dianu, Gaius Valerius Catullus. Sobotní chvilka poezie

Foto: Ondřej Vanča

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

„Odi et amo. Quare id faciam, fortasse requiris. Nescio. Sed fieri sentio et excrucior.“ (Amatérsky přeloženo autorkou článku: „Nenávidím a miluji. Proč toto činím, tážeš se ty. Nevím. Ale cítím, že tomu tak je a šíleně se tím mučím.“) Jestlipak římský básník Catullus opravdu umí líbat hořkými polibky? Ano, jistě umí, jak dosvědčují „Zhořklé polibky“ – a nejen ony. Umí taktéž plivat zatrpklými slinami do obličejů dokonce i mocných, a to kupříkladu vojevůdci Juliu Caesarovi. Tak jak umí nenávidět a urážet a útočit svým satirickým a vulgárním jazykem, umí oslavovat a obdivovat či k obdivování vyzývat. Tento přeliv mezi dvěma polaritami odi et amo je zaznamenán ve verších věnovaným Lesbii, Catullově milence: závratná lásky a vášnivý cit k ní se v básníkovi zčistajasna promění v zahořklou a zahnilou nenávist ke kdysi milované osobě, doplněnou o pohrdání a zklamání.

Nicméně bezprostředním způsobem svého vyjadřování se však vzdělaný básník zařadil mezi největší římské lyriky. Zasloužil se společně s dalšími neoteriky, tedy „novátory“, kteří brojili proti zastaralým literárním tradicím, o obohacení římského básnictví.

 

Hymnus na Dianu

 

Ctíme Dianu –⁠ čistí jsme;

jsme čistí, hoši i dívky.

Spolu Dianu vzývejme

svou písní, hoši a dívky!

 

K tobě, Iovova dcero, zpěv

ať zazní: matka tvá, Leto,

položila tě k olivě,

jaké tam na Delu kvetou,

 

abys vládkyní byla hor

a skrytých travnatých strání,

míst, kde v zeleni houstne bor

a říčka šumí po kamení.

 

Ty, jež porodní bolesti

znáš mírnit, Lucino-Iuno,

mocná bohyně rozcestí

a v nočním osvitu Luno,

 

měsíc za měsícem tvůj krok

běh z jara do zimy měří;

dáváš rolníkům dobrý rok,

ty sýpky plníš až k dveřím –⁠

 

ty svým jménem kéž svatě skvíš se

všude, kde se ti zlíbí!

Přízeň vydatnou jako dřív

Chtěj, prosím, Římanům slíbit.

 

Báseň přeložila Dana Svobodová. Ukázka pochází z výboru Zahořklé polibky, za nějž je zodpovědna Eva Stehlíková, která nás svým komentářem seznamuje s básníkovou dobou. Vydáno roku 1980, Československým spisovatelem.

 

Vložil: Marija Kulyk