RECENZE Marek Otta, Vodní meloun. Back to the 90s
30.03.2023
Foto: Krajské Listy
Popisek: Vodní meloun
Jakmile vezmete detektivku mladého spisovatele Marka Otty (*1993) do ruky, budete cítit sílu devadesátek. Tvrdé desky, těžší papír, větší font písma. Typické pro dávný Odeon, pro vydání Jaroslava Foglara nebo Dicka Francise.
Mně to tak přišlo. Padla na mě nostalgie.
Otta publikoval už v roce 2019. Příliš mladej pro život vydala Pointa. Kniha zachycovala vysokoškoláka Kevina, který tráví většinu času v hospodách a barech. Když se mu konečně splní jeho životní sen a vydává knížku, zdaleka se necítí být šťastný. Věci se nezmění ani poté, co se zamiluje do novinářky Annie, která s jeho opileckým stylem života postupně ztrácí trpělivost...
Trochu drama, řekl bych. Titul jsem nečetl.
Detektivka Vodní meloun je od první stránky čistá zejména po jazykové stránce. Hned úvod napoví, že Otta psát umí, že cítí jazyk a že ví, jak chce tvořit, vést příběh. Zprvu představuje hlavní postavy. Jedná se o kluky, kteří snad ani nevědí, co chtějí. Jeden je smířený, druhý odevzdaný, třetí tápe. Když se jednou večer sejdou, aby domluvili, co podniknou, vznikne z toho tragédie.
Příběh je to docela inovativní a zajímavý. Díky odevzdanému Liborovi se kluci vydají přepadnout souseda. Chtějí jeho peníze, kterých se nedostává. Ze souseda se shodou mnoha náhod stává otec jednoho z trojice. Otec, který ho kvůli pláči opustil a nikdy si to nepřestal vyčítat. Celkem emotivní scéna nekončí objetím, ale louží krve.
Příjemná četba
A to je teprve začátek.
Na scénu potom vstupují vlastně už jen tři postavy. Kamarádka Lucka, policista Jáchym a Liborova matka. Samozřejmě se nejedná o žádnou do hloubky propracovanou detektivní činnost. Jde o akci a reakci. Jeden chce zradit, druhý přichází s primitivním řešením. Mně to nevadilo. Knížka se četla dobře, neměla moc hluchých míst.
Jediné, s čím musím nesouhlasit, je postoj té Liborovy matky. Aby ve vteřině udala svého syna, a ještě doufala v nápravu za mřížemi, je utopie. Markovi Ottovi bych chtěl připomenout osud prvorepublikového mordýře Svatoslava Štěpánka. Napadl mě právě kvůli roli matky v životě sadisty a vraha.
Jinak je kniha svižná. Četla se mi skutečně dobře a měl jsem ji v sobě za několik hodin. Nejvíc mě bavil jazyk. Bohatý a vytříbený.
Vodní meloun vydává Kalibr, dávám 64 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda