RECENZE Dominik Dán, Kožené srdce. Jako vždy excelentní

Foto: Se souhlasem Slovart

Popisek: Dánova letitá tvorba

Čím víc Dánovu tvorbu čtu, tím víc se mi líbí ty dialogy. U ostatních detektivek to mám přesně naopak. Soustředím se a do popředí vypichuju děj. Vyšetřování, odhalování, po vzoru Hercula Poirota vystavené napětí.

U slovenského barda mě vždycky zarazí, že se bavím u obyčejných věcí (kancelář, hospoda, byty), a přesto hltám děj. Tak jako v případě Koženého srdce, které vyšlo pod identickým názvem na Slovensku už v roce 2012. Což mi připomíná, že názvů jeho románů, jež nebylo potřeba překládat, určitě najdeme víc. Napadl mě Básník, Mucholapka a Cela číslo 17.

Obsah je jako vždycky zajímavý a je rozkrojený na dvě zdánlivě nespojitelné části.

Syn detektiva Hanzela se po letech nečekaně vrátí domů, ale místo radosti se dostaví problémy v podobě obrovského revolveru za pasem a lží o tom, kde celou dobu byl. Krauz a Chosé slíbí kolegovi, že se o jeho syna postarají. Ani v nejmenším ale netuší, do čeho se zapletou. Burger a Hanzel mají plné ruce práce s vraždou vysoce postaveného úředníka tamního NKÚ a vyšetřují ji tak obětavě, že oba skončí v nemocnici. Ani Krauz a Chosé nemají při sledování mladého Hanzela štěstí. Skutečnost, že odhalí více než půl století staré tajemství, jim na radosti nepřidá. Nakonec se všichni sejdou v jedné nemocnici, ale není vůbec jisté, zda všichni přežijí…

Kožené srdce je brilantní kniha.

Už úvod vás navnadí.

Slovart, se souhlasem

Přitom jde o docela obyčejný pohřeb, aniž bych chtěl shazovat důležitost tohoto obřadu smrti. Stačí číst. Jeden, dva, tři odstavce. Všechno to najednou vidíte před sebou, aniž byste museli přemýšlet, jestli to tak opravdu bylo. Vyčítám mnoha zahraničním autorům, že hrdinou jejich rukopisů musí být oběť. Ať už minulosti nebo vlastních závislostí. A vyčítám jim, že se předhání v líčení úmrtí. Zabíjení. Stylizace mrtvol a podobně mi už dlouho nic neříká. Dán v Koženém srdci zmínil krev snad třikrát. Úvod, pitva, závěrečná rána do těla. Úplně to stačilo.  

Vyšetřování dění z druhé světové války je zajímavé, má kvalitní rozuzlení, ale celou knihu vás bude zajímat hlavně to, proč onen vysoký státní úředník skončil v cizím bytě mrtev. Vsedě, s divně uvázanou kravatou a obutou botou, se spermatem v ústech. Až na všechno pomocí autora a jeho týmu přijdete, zase vám spadne čelist. Žádné fanfáry, ale cinkání peníze. To je nástroj, který rozhodne o tom, že oběť není oběť a viník viníkem.

Parádní román zvládnete za dva dny. Dávám 79 procent.

Vydal Slovart v super překladu Jana Hanzlíka. Tak jako vždy…

Vložil: Zdeněk Svoboda