RECENZE Kristýna Trpková, Vetřelec. Třetí detektivku mladé spisovatelky přečtete rychlostí blesku
08.03.2023
Foto: Se souhlasem Kristýna Trpková
Popisek: Kristýna Trpková na autogramiádě
Autorka Kristýna Trpková (*1996) s největší mírou pravděpodobnosti pochází z východočeských Holic. Soudím podle toho, že zde studovala a žije se svou rodinou. Na přebalu její třetí detektivky jsem se rovněž dočetl, že kvůli finanční situaci nebyla s to dostudovat vysokou školu…
Věnovat se literatuře začala během čtyřleté mateřské „dovolené“. Za debutovou Stvůru (2021, Kalibr) získala jako nejmladší autorka Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku. Právem. Četl jsem prozatím vše, co napsala. Stvůra byla excelentní, Vesnice (2022, Kalibr) jakbysmet. Velmi dobrý je rovněž Vetřelec (2023, Kalibr).
Jedinou šmouhu na kráse vidím v tom, že si spisovatelka nevzala do ruky Škvoreckého Nápady čtenáře detektivek z roku 1967. Právě tam je totiž velice moudré Desatero pátera Knoxe. Ovšem abych nestranil. Zcela podobný přístup k námětu nedávno zvolil taky Franck Thilliez v Nedokončeném rukopisu (2022, XYZ).
V přepychovém domě na okraji Holic jsou nalezena tři těla: mladí manželé a jejich tříletá dcera. Byť nejdřív vše nasvědčuje tomu, že chladnokrevnou popravu má na svědomí jedna z obětí, brzy se ukazuje, že místo činu bylo pouze narafičené. A že rodinu, která jako by vypadla z reklamy na štěstí, někdo dlouhé týdny, možná i měsíce, sledoval. Komisařka Laura Linhartová postupně odhaluje, že tahle rodinná idylka byla pouze zdánlivá, a na povrch vyplouvají přísně střežená tajemství, o kterých se neměl nikdy nikdo dozvědět. Jak vysokou daň si vyžádají? A kolik nevinných životů budou nakonec stát?
Tolik k ději.
Jen ten konec…
Kniha je jako vždy dovedně napsaná. Jediné, co mě bilo do očí, bylo příslovce ledabyle. Ve většině popisů šlo vyškrtnout. Ale to je spíš můj problém, jinak zásadní potíže s námětem, jazykem a dějem nemám. Kristýna Trpková se jako vždy nejvíc ponořila do popisu. Tam je doma a jde jí to. Ať už se jedná o noční můry, o smrt, vzhled, o hodnocení místa činu. Například neodlíčené víčko mrtvé by mě nenapadlo. Takových detailů nabízí Vetřelec hodně. Celý děj se točí kolem míst, která jsou přívětivá. Žádný ruch velkoměsta, ale obyčejný život. Podobně jsou vytvořeny i jednotlivé postavy, zejména rodina mrtvých a jejich sousedé. Tam jsem věřil úplně všemu. Dokonce i naštvanosti policistů směrem k liknavosti. Každý řeší svoje, nikomu na druhých příliš nezáleží...
Trochu mě zklamal konec ve smyslu porušení pravidel pátera Knoxe. Osobně jsem se s tímto vyústěním setkal mnohokrát a opakovaně jsem cítil vnitřní deziluzi. Do té doby, do 90 procent četby, bylo všechno prakticky bez chyb (gramatickou jsem nezaznamenal ani jednu). Autorka má bohatou slovní zásobu, fantazii, má i výraznou trpělivost. Neodbývá děj, nevyhýbá se vnitřním monologům, nenudí.
Kristýna Trpková je nadějí detektivního žánru.
Vetřelce i přes osobní zklamání z konce hodnotím 82 procenty, jde o špičkovou knihu.
Vložil: Zdeněk Svoboda