Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Bernhard Schlink, Vnučka. Vysoká škola historie i psaní

21.12.2022
RECENZE Bernhard Schlink, Vnučka. Vysoká škola historie i psaní

Foto: ODEON, se svolením

Popisek: Bernhard Schlink

Úvodem chci podotknout, že aktuální román (Die Enkelin, 2011, česky ODEON, 2022) bude mít největší sílu pro ty, kteří rádi čtou, kteří chápou souvislosti, zajímají se o historii, alespoň něco jim řeknou dějiny táborů Ravensbrück a Osvětim, dělení na západní a východní část NDR a budou doma při vyslovení jmen Irma Grese nebo Josef Kramer.

Jak to myslím? Vlastně jednoduše.

Schlink znovu přetrhl typickou osu spisovatelů a s postupujícím časem vyprávění se vrací do minulosti. Otvírá bolavá témata Německa i některých Němců. A to jak současníků, tak dávno padlých. Ne každý bojoval za nacismus, vyznával fašistické hodnoty a bil se v hruď při neopakovatelných projevech Vůdce. Schlink, dostatečně známý a věhlasný díky Předčítači (1995), ladí struny, jaké před lety natáhla třeba Juli Zeh. Oproti této současné spisovatelce má Schlink jednu paradoxní výhodu. Věk (78).

Dokonce bych řekl, že aby vhodně vykreslil levicovou entitu v Německu, musel s řadou jejich zástupců mluvit.

V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila. Před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala. Respektive se bála hledat, protože by ji možná nalézt nemusela. On to udělá. Díky črtům jejího nikdy nevydaného a nedokončeného deníku se vydává vstříc dobrodružství, které má k vysněným zítřkům hodně daleko.

Lineární vyprávění končí zhruba v polovině prvního (od)dílu. Nejprve poznáte dvě hlavní postavy, Kašpara a Brigit. Díky několika větám pochopíte, že pije, díky několika hodinám, které v krásném bytě tráví policie a soudní lékař, zjistíte, že odešla nadobro.

Kašpar se vydává hledat její dceru. Nachází ji vhozenou do osidel výše uvedeného. Mladá dívka (14) žije v silně nacistickém prostředí, které se pomocí svého „dědečka“ postupně snaží vytěsnit. Odsud pramení láska k životu, nesmrtelné hudbě i snaha ukázat realitu. Kašpar je vhodně zvolená postava knihkupce, která nemá problém naznačit cestu. Radost střídá smutek, odcizení lásku, lidské teplo samotu.

 

Foto Zdeněk Svoboda, KrajskéListy.cz

Je několik cest, které vás k pochopení krásného románu přivedou. Je to jednak vztah mezi starým mužem a jeho nikdy nepoznanou vnučkou. Kontury jejího a jeho světa jsou jednoznačné a přímé. Pro pamětníky jsou tu dva světy, západ a východ. Pro politology je to „kontrast“ Alternative für Deutschland s Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, což mi ostatně připomnělo předcházející Návrat (Die Heimkehr, 2006).

A pro všechny ostatní je tu čistočistý jazyk a touha po nalezení něčeho, co nikdy nejde mít, tudíž ani ztratit...

Přesně tak jsem Vnučku vnímal já.

Bravurní překlad Jany Zoubkové je sám o sobě na seminární práci.

„Povinnou“ četbu vydal ODEON v edici Světová knihovna.

Vložil: Zdeněk Svoboda