RECENZE Bernhard Schlink, Vnučka. Vysoká škola historie i psaní
21.12.2022
Foto: ODEON, se svolením
Popisek: Bernhard Schlink
Úvodem chci podotknout, že aktuální román (Die Enkelin, 2011, česky ODEON, 2022) bude mít největší sílu pro ty, kteří rádi čtou, kteří chápou souvislosti, zajímají se o historii, alespoň něco jim řeknou dějiny táborů Ravensbrück a Osvětim, dělení na západní a východní část NDR a budou doma při vyslovení jmen Irma Grese nebo Josef Kramer.
Jak to myslím? Vlastně jednoduše.
Schlink znovu přetrhl typickou osu spisovatelů a s postupujícím časem vyprávění se vrací do minulosti. Otvírá bolavá témata Německa i některých Němců. A to jak současníků, tak dávno padlých. Ne každý bojoval za nacismus, vyznával fašistické hodnoty a bil se v hruď při neopakovatelných projevech Vůdce. Schlink, dostatečně známý a věhlasný díky Předčítači (1995), ladí struny, jaké před lety natáhla třeba Juli Zeh. Oproti této současné spisovatelce má Schlink jednu paradoxní výhodu. Věk (78).
Dokonce bych řekl, že aby vhodně vykreslil levicovou entitu v Německu, musel s řadou jejich zástupců mluvit.
V roce 1964 se na festivalu mládeže ve Východním Berlíně do sebe zamilují studentka z Východu a student ze Západu. On jí pomůže utéct, vezmou se. Teprve po její smrti se sedmdesátiletý Kašpar dozví, co mu jeho žena Birgit celý život tajila. Před útěkem porodila dceru a nechala ji v NDR. Kašpar udělá to, co ona vždycky chtěla, ale nedokázala. Respektive se bála hledat, protože by ji možná nalézt nemusela. On to udělá. Díky črtům jejího nikdy nevydaného a nedokončeného deníku se vydává vstříc dobrodružství, které má k vysněným zítřkům hodně daleko.
Lineární vyprávění končí zhruba v polovině prvního (od)dílu. Nejprve poznáte dvě hlavní postavy, Kašpara a Brigit. Díky několika větám pochopíte, že pije, díky několika hodinám, které v krásném bytě tráví policie a soudní lékař, zjistíte, že odešla nadobro.
Kašpar se vydává hledat její dceru. Nachází ji vhozenou do osidel výše uvedeného. Mladá dívka (14) žije v silně nacistickém prostředí, které se pomocí svého „dědečka“ postupně snaží vytěsnit. Odsud pramení láska k životu, nesmrtelné hudbě i snaha ukázat realitu. Kašpar je vhodně zvolená postava knihkupce, která nemá problém naznačit cestu. Radost střídá smutek, odcizení lásku, lidské teplo samotu.
Foto Zdeněk Svoboda, KrajskéListy.cz
Je několik cest, které vás k pochopení krásného románu přivedou. Je to jednak vztah mezi starým mužem a jeho nikdy nepoznanou vnučkou. Kontury jejího a jeho světa jsou jednoznačné a přímé. Pro pamětníky jsou tu dva světy, západ a východ. Pro politology je to „kontrast“ Alternative für Deutschland s Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, což mi ostatně připomnělo předcházející Návrat (Die Heimkehr, 2006).
A pro všechny ostatní je tu čistočistý jazyk a touha po nalezení něčeho, co nikdy nejde mít, tudíž ani ztratit...
Přesně tak jsem Vnučku vnímal já.
Bravurní překlad Jany Zoubkové je sám o sobě na seminární práci.
„Povinnou“ četbu vydal ODEON v edici Světová knihovna.
Vložil: Zdeněk Svoboda