RECENZE Lars Kepler, Pavouk. Excelentní práce
04.12.2022
Foto: Host Brno, pro média (stejně jako snímek obálky v článku)
Popisek: Lars Kepler je pseudonym, za nímž se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndoril (nar. 1966) a Alexander Ahndoril (nar. 1967)
Když tak zavzpomínám a proberu se časem, prvního Keplera jsem četl snad před patnácti lety. To jsem si alespoň říkal, když mi v ruce přistál nejnovější kousek do sbírky (#9). Opět krásná obálka, vazba, pečlivě zvládnutá kniha. Ukázalo se, že jsem se moc nemýlil.
Hypnotizéra ze série s detektivem Linnou vydal brněnský Host v roce 2010. Pár měsíců po světové premiéře ve švédštině (Hypnotisören). Pak už to šlo rychle. Paganiniho smlouva, Stalker, nudnější Playground, výborný Zrcadlový muž a Lazar...
Jelikož si na oblibě rychle získaly také audioknihy, poznamenám, že romány nemusíte pouze číst, ale i vstřebávat ušima. To mě míjí, stejně jako čtení na tabletech. Bolí z toho oči, papír je zkrátka papír, ač to někdy člověk nemá kam dávat a připadá si jak Hrabal, který romány vytěsnil i na svůj (a Boudníkův) záchod v Libni.
Pavouk je výborný.
K tomu, abyste mi dali zapravdu, však musíte přijmout pravidla hry. Jde totiž o fikci. Pokud byste hutný román četli po vzoru příběhů Dána nebo Urbana, budete si připadat jako ve zvláštní dimenzi. Takže jednoduše: žádná pravidla našeho světa v Keplerovi neplatí. Tam se vraždí za bílého dne, policie je vždycky o kus pozadu a média, katalyzátor veškerého dění na planetě, mlčí.
Jak jsem řekl: když odmyslíte jistou fantastičnost práce autorské dvojice Alexandra Ahndorila a jeho manželky Alexandry, sevřete hodně oduševnělé prostředí, navíc protkané strachem, nejistotou. Popisy i dialogy jsou jako vždy výborné. Kniha nemá moc hluchých míst. Co jsem ocenil nejvíc, byla kurzíva.
Nešlo o vzpomínky, ale o nápovědu pro čtenáře. Jako první jsem narazil na dopis: „Mám krvavě rudou pistoli makarov. V zásobníku je devět bílých kulek. Jedna z nich čeká na Joonu Linnu. Zachránit ho můžeš jedině ty. Artur K. Jewel.“ Pro znalce díla bude přesmyčka snadná, ostatním to chvíli potrvá. Další kurzívou odlišené texty náramně pomáhají v orientaci. Vyšetřovatelé totiž připomínají předešlé dění. Kdo byl první obětí, kdo potom, jak a kde došlo k vraždě nebo únosu, jaké jsou možné pohnutky pachatele a kterak na něj líčí.
Před třemi roky dostala Saga Bauerová pohlednici s výhrůžným textem o pistoli s devíti bílými kulkami, z nichž jedna čeká na Joonu Linnu. Vzkaz byl doplněn tvrzením, že zachránit ho může jedině Saga. Pohlednici sice tehdy Joonovi ukázala, ale čas plynul a hrozba upadla v zapomnění jako bezvýznamná provokace. Až doposud. Na starém hřbitově v Kapellskäru byl nalezen pytel s téměř rozpuštěným tělem. Na místě činu zůstala bílá nábojnice. Bestiální pachatel dává policii možnost zastavit sérii vražd tím, že rozluští složité hádanky. Joona Linna a Saga Bauerová společně usilují o vyřešení zapeklitého případu a o záchranu vyhlédnutých obětí — dřív než bude pozdě. Ve svém pronásledování jsou však čím dál zoufalejší. Co když se tento sériový vrah nedá zastavit? A co když už jsou sami lapeni v jeho síti?
Pavouk je výborný, až bych řekl, že strhující díl série. Má důmyslnou pointu a chytrou, dějovou konstrukci. V těch několika desítkách kapitol (celkem jich je 98) budete pořád váhat, co se vlastně děje. Čtení zabere zhruba týden a budete s ním spokojení.
Znovu přeložila Karolína Kloučková, vydal Host a mně nezbývá než chválit a doporučovat.
Vložil: Zdeněk Svoboda