RECENZE Rachel Amphlettová, Vyděšená k smrti. Skvělý thriller, který stojí na dialogu
29.11.2022
Foto: Se svolením pro média Rachel Amphlett
Popisek: Rachel Amphlettová
Než se bestsellerová autorka krimi Rachel Amphlettová vydala na spisovatelskou dráhu, hrála na kytaru, pracovala jako komparzistka v televizi a u filmu, moderátorka v rádiu a producentka na volné noze pro BBC. Nakladatelství Domino vlastně vůbec poprvé přineslo její rukopis pro české čtenáře.
Nese označení „top thriller“ a s ostatními v sérii si nezadá. Myslím třeba oblíbeného Miniera. Oproti němu se spisovatelka odklonila od náročných popisů a celý román stojí výhradně na úsečných dialozích. Mně osobně nastavené tempo vyhovovalo.
Osobnější scény jsou důležité zejména pro postavu hlavní hrdinky, mladé Kay Hunterové. Trpí v práci, v životě i ve svém těle. Vždy z jiného důvodu, vždy hluboce a sama.
V budově opuštěné biologické laboratoře je nalezeno tělo zmizelé studentky. Vypadá to na únos, který se zvrtnul, ale detektiv seržant Kay Hunterová o tom není přesvědčená. Ve svém podezření se jen utvrdí, když je nalezen mrtvý i muž s výkupným. S únosem další studentky se naplní Kayiny nejhorší obavy. Ve snaze zachránit si kariéru a utajit svoji složitou minulost se z jejího pátrání stává závod s časem. Pro zvráceného vraha však hra teprve začíná.
Anotace je opět akurátní a přesná.
Obálka: Diana Delevová, zdroj: Domino
Na scénu vstoupíte popisem dvou lidí v autě. Už z těch řádků pochopíte, že autorka má ráda detail a pohybovou literaturu. Nevědomky zdůrazňuje ohýbání papíru, mapy, hluboké nádechy a výdechy, mimiku muže a ženy. Když o pár listů později zjistíte, že pozorujete rodiče, začne vám docházet děj. Právě jim se ztratila dcera, právě oni dali bublinkovou obálku napěchovanou hotovostí do anonymní schránky, právě oni si jedou pro své dítě. Jenomže je pozdě. Dívka je mrtvá. Policie, krátký výslech, tuhé napětí, infarkt. Otec kolabuje, než dorazí do nemocnice, zemře.
Pátrání je přitom teprve na začátku.
Amphlettová střídá perspektivu mezi oběť, policii a pachatele. Mladý muž je vykreslen překrásně. Jakkoli absurdně to zní, osud zbídačeného kluka, jehož od mládí bije matka, je úchvatný. Zejména záběr na make-upem pokryté ruce, na vzpomínky z dětství. Musím uznat, že jde o vrcholné pasáže. Nenucené, hrozně zajímavé a poutavé.
Spisovatelka byla schopna držet mou pozornost od začátku do konce. Posledních pár desítek stran bylo předem daných, happy end, ale to nic nemění na její dovednosti psát a stupňovat pres. Lze se jen těšit na pokračování.
Přeložila Iveta Muchová, dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda