RECENZE Robert Bryndza, Osudné svědectví. Grandiózní finále populární série
21.11.2022
Foto: Se svolením Cosmopolis (stejně jako snímky v textu)
Popisek: Robert Bryndza
Robert Bryndza je britský autor žijící trvale na Slovensku. Celosvětový úspěch mu přinesla jeho první série thrillerů s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou, která vychází ve 29 zemích. Míra jeho pokory vůči nakladatelstvím i čtenářům je patrná z každého nového zářezu na spisovatelově pažbě.
Stačí si přečíst poděkování...
Protentokrát musím začít názvem a obálkou. Obojí je dokonalé, sladěné a nabízí můj oblíbený dvojsmysl. Román se jmenuje Osudné svědectví. Nejde o žádný jinotaj. Čím víc budete číst, tím vám bude jasnější, že někdo s někým mluvil. Do posledních listů knihy si ale nebudete jisti obsazením a ani důvody. První výborný nápad.
Pak je tu obálka. Nejsem žádný výsostný znalec, ale považuji ji za dosud nejlepší. Autorem je Henry Steadmen a jeho výtvarná práce absolutně koresponduje s obsahem. Pojďme si ji malinko rozebrat. Vidíte jen dívku a žárovku. Co to znamená? Že pod svícnem je největší tma, že člověk tápe v temnotách, že se někomu rozsvítilo. Anebo že naděje pohasíná… Všechna obrazná přirovnání sedí.
Knížku jsem přečetl za dva dny. Závěrečná třetina je nejlepší. Ani věta není přitažená za vlasy, pointa spočívá v mravenčí práci a Bryndza se královsky upnul na detail. To je něco, co obdivuju. Navíc nezapomněl na lásku ke zvířatům a zmínil taky Slovensko, což je pro cizojazyčné čtenáře nepodstatné, pro nás, Čechoslováky, kvitovaný bonus.
Nyní k ději: Detektiv Erika Fosterová se během večerní procházky v okolí svého nového domu v Blackheath ocitá na místě činu. Brutálně zavražděná žena je Vicky Clarkeová, která měla svůj vlastní podcast o skutečných zločinech. Poté co se Erika připojí k vyšetřování případu, zjistí, že Vicky pracovala na nové epizodě podcastu o sexuálním predátorovi, který loví mladé studentky v okolí jižního Londýna, a než se v hluboké noci vloupá k nim domů, dlouho je sleduje. Jakmile Erika zjistí, že všechny Vickyiny poznámky a zvukové nahrávky z jejího bytu v době její vraždy zmizely, začíná jí být jasné, že Vicky byla jen krok od odhalení útočníka, jenž ji zavraždil proto, aby nebyl odhalen a dopaden...
Fanoušci řady budou mít z více než půlkilového pokračování radost. Elévové taky. Zdůrazním dva body, kde vynikne Bryndzovo umění. První je podcast. Postupně rozvíjený příběh jedné dívky, která se snaží vyšetřit / zmapovat dávno zapomenuté zločiny. Poutavý detail pomáhá celému ději, navíc je jeho hnacím motorem.
Druhé plus je figura Charlese Wakefielda. Extrémní podivín, od první chvíle podezřelý nejen policejnímu sboru. O to tolik nejde. Důležitější je spisovatelův vklad do vývoje postavy a částečného mapování jeho života. Od mrtvých koček po nenápadný lístek s výhrůžkou.
Na něm se Bryndza vyřádil a jenom podtrhl svůj pozorovatelský kumšt.
Osudné svědectví je excelentní román, který nemá slabá místa. Rostoucí tempo vede k velkému finále. A abych byl upřímný, celou dobu jsem neměl ani tušení, kdo a proč to dělá... Dávám 85 procent. Děkuji Cosmopolisu za recenzní výtisk.
Román, abych nezapomněl, vychází v překladu Kateřiny Elisové. Nenašel jsem jedinou chybu.
Vložil: Zdeněk Svoboda