RECENZE Kristina Ohlssonová, Bouře. Výborná detektivka s hořkými osudy
14.10.2022
Foto: Wikipedia commons
Popisek: Kristina Ohlssonová
Nakladatelství Kniha Zlín existuje od roku 2004, přičemž od roku 2017 je součástí Albatros Media. Vydavatelský dům se tak rozšířil o silné jméno, neprávem spojované pouze s žánrem krimi. Však si vzpomeňte na Klec pro majáky (2011) nebo Východ (2017). Jde o elegantní prozaické útvary pro fajnšmekry.
V Knize Zlín ovšem, a je to pochopitelné, thriller dominuje. Stačí zmínit Nesboa, jehož HH1 až HH7 jsem se věnoval. HH8 (Levhart) je už pro recenzenty bohužel nedostupný. Kdyby se reedičně starali pouze o tohoto norského spisovatele a všeuměla, účetní výkazy meziročních tržeb by se neměnily. Nor je dodnes populární a produktivní.
Krom toho bych měl poukázat na edici fleet: Ann-Helén Laestadius, Jens Lapidus, Steffen Jacobsen, Dan Sehlberg a v neposlední řadě Kristina Ohlssonová. Četl jsem od ní Lotosové blues (2016) a Sedmikrásky (2013). S Věrou Chytilovou opravdu nemají nic společného, kniha popisuje (sebe)vraždu kněze a jeho ženy. Nyní jsem měl možnost číst Bouři. Doprovází ji lákavá věta: „První díl atmosférické detektivní série.“
Třiačtyřicetiletá Švédka má série ráda, co vím, existují dvě: jedna s Martinem Brennerem, druhá s Fredrikou Bergman. V Bouři vede policejní sbor na švédském západním pobřeží Marie Martinssonová. Úvodem prozradím, že TOP thriller po vzoru Miniera, Sveistrupa nebo Galbraitha (alias Rowlingové) to není. Spisovatelku však pokládám na roveň Samuela Bjorka, ale i Adlera Olsena nebo Tiny Frennstedtové. Hovořím o první lize spisovatelů.
Mírně nad uvedené persony ji staví zejména osud policistky Marie. S ničím takovým jsem se v literatuře nesetkal a linka, jakou autorka do jejího vínku vložila, má tedy hodně trpkou příchuť.
A děsivou.
Se svolením Kniha Zlín
Dvě půlky, každá jiná
Román je hutný, má téměř pět stovek stran popisujících události dvou týdnů a rozdělil bych ho na dvě zcela nesourodé části. Do strany 209 se mi ježily chlupy. Až moc dlouho jsem se seznamoval s několika postavami, navíc mi přišly děsně ukecané.
Prim hraje zmizení učitelky Agnes, pohledy míří na ni a její rodinu. Syna a manžela. Dále je zde několik místních, zmíněná policistka se svým uzounkým týmem a v neposlední řadě nový nájemník domu s děsivou historií. Zmíněným mužem je finančník ze Stockholmu, jistý August Strindberg. Pro české publikum je uvedený příměr nicneříkající. Ve Švédsku je ale August Strindberg (ten pravý) považován za největšího spisovatele, dosud budícího vášně a jásot. Něco jako kdyby v knihách Klevisové vystupoval František Palacký, Karel Havlíček z Borové. Jak ale říkám, narážky na jeho jméno jsou pro naše končiny nepodstatné, nerezonují.
Jenomže kdo s klidem v duši překoná 208 stran, může se těšit na neskutečný zážitek. Zbytek knihy je precizní, napínavý, strhující, úchvatný.
Až zde se postupně dozvíte, co se s Agnes stalo, jak se mají věci okolo její minulosti, proč si psala deník, co se děje mezi jejím synem a jeho kamarádem, jak to má Maria doma, když se nikdo nedívá… Přídavných jmen bych mohl použít ažaž. První díl série má grády a autorka se skutečně vytáhla. Přidat do kriminálky témata, o nichž se vlastně vůbec nehovoří, je pro mě nejzásadnější přínos textu.
Že někdo v minulosti ve vesničce Hovenäset někoho zavraždil, myslím, že šlo o Lydii, kterou pak našli na kusy rozsekanou v mrazáku domu, kde bydlí zmíněný „spisovatel“, je třešničkou na dortu pro milovníky žánru. Pátrání po „skutečném“ pachateli letitého mordu vůbec nenudí, smysl dává jak „viníkova“ sebevražda, tak pátrání Lýdiiny rodiny. A pořád platí, že je to jen jeden z motivů románu.
Knížka ovšem přesahuje svůj primární záměr právě tím utrpením, kde krev a hroby chybí. Nechci nic naznačovat, ale budete hodně překvapení. Četl jsem tisíce knih a byl jsem taky.
Hlavně za poslední tři věty dávám 84 procent.
Bouři ze švédštiny bezchybně přeložila Vendula Nováková, vydala Kniha Zlín.
Vložil: Zdeněk Svoboda