RECENZE Benjamín Labatut, Strašlivá závrať. Extrémně zajímavé a náročné čtení
07.10.2022
Foto: Se svolením nakladatelství Paseka (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Strašlivá závrať
Autor Benjamín Labatut (1980) se narodil se v nizozemském Rotterdamu. Dětství prožil v Haagu a Buenos Aires a ve čtrnácti letech se s rodiči přestěhoval do Santiaga de Chile. Jeho povídkový debut La Antártica empieza aquí (Tady začíná Antarktida, 2009) získal Cenu Caza de Letras. Poté vydal romány Después de la luz (A pak bylo světlo, 2016) a Strašlivou závrať, která byla nominována na Mezinárodní Bookerovu cenu a byla přeložena do více než deseti jazyků. Krajské Listy.cz ji recenzovaly.
Strašlivá závrať bude náročnému čtenáři asi nejvíc připomínat edici zip nakladatelství Argo a Dokořán. Jde o renomovanou sérii knih na pomezí beletrie a odborné literatury. Ta bezesporu dominuje, čemuž napovídají už názvy titulů: Matematický vesmír (Moje pátrání po nejhlubší podstatě reality), Fyzika budoucnosti (Jak bude věda do roku 2100 utvářet lidský osud a náš každodenní život) nebo Hyperprostor (Vědecká odysea paralelními vesmíry, zakřiveným prostorem a desátým rozměrem).
Jde o enormně zajímavou četbu pro úzkou skupinu lidí. A abych byl úplně přesný, vysilující je i překlad. Knihy jsou plné odborných pojmů, tezí a pouček, grafů, obrazů. Zip je skutečně pro ty nejnáročnější.
Strašlivá závrať je o stupeň pod ním, co do obtížnosti, i tak ale není vhodné číst souvisle. Radím vám dobře…
„Množství fiktivních pasáží se postupně zvyšuje. Zatímco v Pruské modři je vymyšlený jen jediný odstavec, v dalších textech už jsem popouštěl uzdu fantazii více, ovšem vždy jsem se snažil věrně zachytit podstatu zmíněných vědeckých myšlenek. Většinu historických a životopisných informací, které jsem použil, lze najít v následujících knihách a článcích, jejichž autorům bych chtěl také poděkovat, ačkoliv vyčerpávající seznam by byl příliš dlouhý…“ říká autor v doslovu.
Dramatický příběh Benjamína Labatuta o určujících momentech dějin vědy nás vrhá do vzrušujícího území mezi fakty a fikcí, pokrokem a zkázou, genialitou a šílenstvím a staví nás před otázku, jestli díky vědě lépe rozumíme světu, nebo ho naopak ztrácíme.
Kniha v překladu Anny Štádlerové nechává nahlížet na pozoruhodnou směs faktů a fikce na pozadí objevů a vývoje vědy. Prim hraje především chemie a fyzika (a matematika). Drtivá většina četby je skutečně lyrická a vypráví příběh. Nejpoutavější je hned ten první o vzniku cyklonu B z cyklonu A. O využití během druhé světové války netřeba dlouze přemýšlet. Labatut v první epizodě z pěti využil obrovskou škálu informací a poznatků, které drží jednotnou formu a jsou abnormálně zajímavé. Další „povídky" jsou už ve srovnání s Pruskou modří slabší. V mém případě proto, že jsem o těch poučkách a jménech nikdy neslyšel: matematik Shinichi Mochizuki je toho adekvátním příkladem. Ne, že bych někdy slyšel o Schwarzschildově singularitě…
Jak mi vědecké postupy říkaly jen málo, měl jsem chvílemi problém pokračovat. Něco ve mně sice zůstalo, ale bylo toho vážně poskrovnu. Což v případě zmíněných rovnic nevadí, jelikož úplně nevím, jak bych třeba tu Schwarzschildovu singularitu využil u psaní.
Na straně druhé musím uznat, že penzum nabízených informací (faktů) je záviděníhodné a hrozně mě potěšil soubor zdrojů. Čerpal z nich jak autor, tak překladatelka.
Náročnou literaturu vydala Paseka, dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda